Rony Plesl – Stromy rostou z nebe

Výstava je pomyslně rozdělena do dvou celků. Prvním z nich je benátská instalace, kterou v rámci sedmiměsíčního trvání Biennale Arte 2022 zhlédlo v kostele Santa Maria della Visitazione téměř sto padesát tisíc návštěvníků. Architektura tohoto raně renesančního kostela na nábřeží benátské čtvrti Dorsoduro, jeho světelné kvality i vodní element spoludefinovaly podobu uměleckého díla, které nyní hostí Praha. Plesl v něm vytvořil krajinný výjev, jakousi imaginární cestu, na níž vyvstávají otázky podstaty lidské existence a hledání cesty v současném světě. Monumentální křišťálové kmeny jsou pravým otiskem živých stromů, kůra horizontálního uranového kmene je nahrazena reliéfem těl Ježíše Krista. Celá instalace navozuje čistý moment ticha, který je v současném světě stále složitější nalézt.

Druhá část výstavy odhaluje nejaktuálnější polohu Pleslovy tvorby. Vizuálně nápadná skladba objektů intimnějšího charakteru v tvarosloví divokých růží, ostrých trnů nebo řemeslných nástrojů je transformována do smyslných, subverzivních až zneklidňujících obrazů. Cyklus bizarních křišťálových květin a dřevin vytváří spolu s monumentálními kresbami jakýsi surrealistický herbář.

Přízemí muzea je zasvěceno čistě křišťálovým objektům, kterým dominují nadživotní květy, plané růže a dlouhé stonky s ostrými trny. Ty nesou explicitní erotické konotace a jsou vyjádřením věčného cyklu zrodu (ženské) krásy, jejího postupného chřadnutí a destrukce. Plesl si všímá ikonografie květů a ženského těla a současně pracuje s tvarem, nepatrně tak posouvá významy detailů a pracuje s asociacemi, které jsou svůdné a hrozivé zároveň. V tomto bizarně elegantním duchu působí rovněž zářivá růže z uranového skla na terase muzea.

V prvním patře se nachází soubor nářadí. Scenérie sekyr zaťatých do šestihranných špalků společně s kladivy na poličkách a ve vitrínách jsou naopak vyjádřením pomíjivosti, respektive zásahu člověka do přírody a snahy si ji podmanit. Kresby na perforovaném papíře jsou podobně jako nástroje vybledlým záznamem stopy člověka. Akcent rumělkové červeně u některých z nich je imaginární linkou mezi oběma soubory děl, jež spojuje témata a atmosféru poetiky a surreálnosti Pleslovy současné polohy. Podoba instalace, již vytvořil Zbyněk Baladrán, nepřipouští romantickou dikci a je striktním výrazem současného uvažování o daném médiu.

Kurátorkou benátského projektu i pražské výstavy je Lucie Drdová.