Emeritní rektor UMPRUM Zdeněk Ziegler slaví 90 let

Zdeněk Ziegler je český typograf, grafický designér a pedagog. Nejvýraznější oblastí jeho výtvarné tvorby jsou filmové plakáty, kterých od začátku šedesátých do konce osmdesátých let 20. století vytvořil téměř na tři sta a zejména k nim je vztaženo jeho místní i mezinárodní renomé i dlouhá řada získaných ocenění. Nepřehlédnutelným rysem jeho realizací z oblasti plakátové, knižní a jiné tvorby je schopnost sestavit inteligentní a soudržný celek, zprostředkovat sdělení skrze účinnou vizuální zkratku, vhodně volit výrazové prostředky tak, aby podporovaly promýšlený záměr.           Jeho grafické práce mimořádně houževnatě odolávají proměnlivému vkusu dobového oka a jejich stárnutí neprovází pocit trapnosti, ale naopak přetrvávající kvality. 

Odborné studium grafického designu ani typografie Zdeněk Ziegler nikdy neabsolvoval. Původně vysněným polem působnosti mu byla medicína, kterou ale kvůli nevhodnému rodinnému kádrovému profilu studovat nemohl. Studijní průpravu získal v oboru architektura na ČVUT v Praze, ani této profesi se však později nevěnoval. Koncem padesátých let se ještě coby student architektury začal zabývat úkoly ryze grafické povahy, vytvářel koncepty reklamních a propagačních materiálů (například pro Divadlo Na zábradlí), později navrhl první grafické značky (Art Centrum, Stavby silnic a železnic aj.). Od začátku šedesátých let se pak ve své grafické a typografické práci orientoval převážně na filmové plakáty a knižní úpravy. Zde se paradoxně výtečně uplatnily charakteristiky obou dvou profesí, které mu nebyly souzeny. Na straně jedné chirurgicky přesné oko a odhodlaně pevná ruka. Na straně druhé schopnost stavět z menších dílů soudržné celky, koncipovat je v rovinách a plánech, rozpoznávat a zohledňovat účel.

Zieglerův přístup k plakátové tvorbě má různé výrazové a stylové fazety, které se proměňovaly napříč časem. Obecně je pro něj ale typický vytříbený cit pro kolážové skloubení písma a obrazu, důmyslné zacházení s detailem, výřezem a grafickým rastrem, rafinovanost v práci s barevnými i kompozičními nuancemi a zájem o typografický prvek. Právě díky pozornosti věnované písmu se Ziegler odlišil od většiny svých současníků, tvůrců uměleckých filmových plakátů, kteří byli založeni spíše malířsky – snad s výjimkou Milana Grygara. Během let zkoušel uplatnit různé formy přímého i nepřímého vyjádření námětu filmu, zkoumal široké výrazové i komunikační možnosti, které skýtá rozvržení barev, linií, ploch, obrazového materiálu, písma a dalších výtvarných prvků. V některých řešeních je tak záměrně využito vysoké koncentrace různorodých segmentů, jiná jsou naopak striktně minimalistická. Mimořádné jsou typografické plakáty bez konkrétního obrazového motivu, kterými se Ziegler zabýval v osmdesátých letech a jejichž prostřednictvím testoval mezní hranice možností dekonstruktivního rozkladu písmového sdělení (Čaroděj, Flashdance) K typografickým výzvám zde přistupuje se svěžím novým pohledem a pomocí ryze analogových prostředků přichází s výsledky, které předjímají charakter pozdějšího digitálního morfování.

Šťastná konstalace „zlatých šedesátých“ let otevřela Zieglerovi možnost přímé spolupráce s mnoha českými režiséry, mimo jiné s Jaromilem Jirešem, Františkem Vláčilem, Karlem Zemanem, Karlem Kachyňou či Jiřím Menzelem. Za svou plakátovou tvorbu věnovanou českým i zahraničním titulům získal během svého života řadu profesních ocenění, například čestné uznání Typomundus v Montrealu (For Eyes Only, 1964), stříbrnou medaili na Mezinárodní soutěži filmových plakátů v Colombu (A pátý jezdec strach, 1965), ocenění Zlatý Hugo na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu (Modrá Electra Glide, 1976) a Bronzový Hugo tamtéž (Výstřel do zad, 1983), čestné uznání v soutěži The Hollywood Reporter Annual Key Award (Děrsu Uzala, 1977) a mnohá další. Na 25. Bienále Brno 2012 byla Zdeňkovi Zieglerovi udělena Cena za celoživotní přínos grafickému designu.

Vedle filmových plakátů je dominantním okruhem Zieglerovy práce tvorba knižních titulů a edic. Od šedesátých let spolupracoval s řadou předních nakladatelství, pro která navrhoval obálky a grafické úpravy knih. Mezi nejvýznamnější edice patřily Soudobá světová próza a Život a umění nakladatelství SNKLU (pozdější Odeon), edice Spirála nakladatelství Československý spisovatel, edice Jiskry nakladatelství Svoboda, Máj či Váhy pro Mladou frontu nebo později edice Rady nemocným nakladatelství Avicenum. Ze současných – stále uplatňovaných – edičních řad lze jmenovat realizace pro nakladatelství Oikúmené, Brody, Karolinum, odeonské Skvosty poezie či Knihovnu klasiků. Tyto úpravy jsou střídmé, výrazově úsporné, obálky často nesou jen titul a jméno autora, doplňkem bývají pouze neokázalé a nestárnoucí geometrické linie. Specifický okruh Zieglerových knižních realizací představuje více než dvacetiletá spolupráce s nakladatelstvím Aulos Zdeňka Křenka, během níž vzniklo přes čtyřicet bibliofilských publikací, které propojují Zieglerovo typografické řešení s ilustracemi českých výtvarníků, jakými jsou například Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová či Zdeněk Sýkora.

Doposud nezmíněné další Zieglerovy projekty se pohybují na škále od filatelistických známek přes porevoluční návrhy logotypů a korporátních identit po monografické publikace či výstavní instalace. Neopomenutelné je také Zieglerovo pedagogické působení nejprve na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (v roli pedagoga a později též rektora) a od roku 2006 na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Mezi jeho bývalými studenty je celá řada současných výrazných představitelů oboru, z nichž lze svižně vyjmenovat například Tomáše Machka, Zuzanu Lednickou, Štěpána Malovce, Filipa Heyduka, Helenu Šantavou, Michala Rydvala, Maria Corradiniho, Marka Cimbálníka, Adama Macháčka či Radima Peška. Mimořádný přínos Zdeňka Zieglera pro český grafický design tedy není pouze primární (vlastní dlouhodobá grafická práce), ale také zprostředkovaný (ovlivnil celou řadu klíčových osobností, které dále formují charakter zdejší grafické scény i vizuální kultury).