Zemřel Jiří Šetlík, přední kunsthistorik, emeritní prorektor a pedagog UMPRUM

Jiří Šetlík ovlivnil směřování UMPRUM již v porevolučních letech. V roce 1990 se jako člen odborné komise Svazu výtvarných umělců v Mánesu podílel na sestavení nového, bývalým režimem nezatíženého, pedagogického sboru školy. Mezi významné osobnosti, které jeho přispěním obohatily vedení ateliérů, jmenujme Kurta Gebauera, Rostislava Vaňka nebo Mariana Karla. V letech 1993–1997 začal na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze působit jako pedagog na Katedře dějin umění a od roku 1994 zároveň i jako prorektor pro zahraniční styky. Ani po jeho odchodu spolupráce se školou neskončila a po dlouhou dobu byl aktivním členem Umělecké rady UMPRUM.

In memoriam zasloužilého polistopadového pedagoga a prorektora UMPRUM

V sobotu 28. ledna 2023 zemřel ve věku 93 let významný historik umění Jiří Šetlík. Šetlík – „dekorativní postava, oduševnělá tvář s dýmkou“, jak jej před čtvrtstoletím výstižně popsal Marek Pokorný – významně ovlivnil směřování poválečných dějin umění a výtvarné kritiky. Na přelomu 50. a 60. let působil jako vedoucí Sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, aby následně přijal pozici šéfredaktora legendárního časopisu Výtvarné umění (1964–1968). Po krátkém ředitelování Uměleckoprůmyslového muzea (1968–1970), kde mj. podpořil založení sbírky designu, byl v návaznosti na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy vyloučen z Komunistické strany Československa a na téměř dvě desetiletí „odsunut“ k vykonávání práce stavebního technika na půdě téže instituce; v této době se podílel na samizdatových aktivitách a podpoře neoficiálního československého umění. Po pádu komunistického režimu působil jako kulturní rada na československé ambasádě ve Washingtonu (1990–1993), spoluzakládal Cenu Jindřicha Chalupeckého (jejím předsedou byl mezi lety 1994–2005) a po návratu ze zámoří několik let působil jako prorektor pro vnější vztahy a mezinárodní spolupráci na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1993–1996). Po odchodu z UMPRUM se stal vedoucím Katedry dějin umění a architektury na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. „Umění je výsadou člověka, je jaksi výsadou lidských možností,“ uvedl Jiří Šetlík v roce 2005 ve filmovém medailonu České televize. „A proniknout do nich a vyložit je, najít důvod, proč vznikají, najít jejich smysl, to je to, co mě na umění vždy přitahovalo.“ Šetlíkova práce byla spjata s modernistickým sochařstvím 1. poloviny 20. století (např. s Otto Gutfreundem), stejně jako s řadou výjimečných osobností, které vstupovaly na uměleckou scénu po druhé světové válce (Adrienou Šimotovou, Jiřím Johnem, Václavem Boštíkem, Oldřichem Hlavsou, Evou Kmentovou, Věrou Janouškovou, Miloslavem Chlupáčem aj.). Krédo vyjádřené ve filmovém dokumentu však může být inspirací také pro další generace a rovněž „posloužit“ jako pobídka k přemostění světa těch, kteří umění tvoří, s těmi, kteří toto umění vystavují, teoreticky reflektují a snaží se ho chápat v širších kulturních, společenských, ale i politických souvislostech.

Martina Pachmanová