David Hanvald - Ztráta ohniska osvobodí oko!
Vytvořeno: 25. 4. 2017 od Absolvent

Absolvent Ateliéru Malby David Hanvald se představí na samostatné výstavě

ZTRÁTA OHNISKA OSVOBODÍ OKO!

 

30. 4. – 26. 5. 2017
vernisáž výstavy: 29. 4. 2017 od 17 hodin

 

Galerie Města Blanska
Dvorská 2, Blansko

 

V severočeském Liberci žije a tvoří tamější rodák David Hanvald (nar. 1980), který již patří mezi renomované tvůrce mladší střední generace. Vypíchnutí místa jeho působení není jen životopisná floskule, ale tamní prostředí, sycené ještědskou architekturou Karla Hubáčka a aktivitou studia Sial, ovlivňuje určitým způsobem směr a intenci Davidova malování. V ní je přítomen výrazně konstruktivní prvek, který nemá daleko od efektivního působení architektury. Ostatně vědomá fascinace konstruktivními uměleckými principy, včetně architektury, je přiznávanou platformou Davidova uměleckého myšlení.
Hanvald je absolventem malířského ateliéru na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde studoval pod vedením Stanislava Diviše. Od dob studií své obrazy přirozeně buduje na základě určitých předloh a systémového rozvíjení daných řádů, přitom ho stejně jako výstavba obrazu zajímá práce s barvou, intervence náhody, nutnost rozhodování, osobní gesto a napětí mezi uměleckou spontáností a „vědeckým“ přístupem. Poznávacím prvkem jeho umění se postupně stal tah, jeden jediný tah, kterým sám o sobě či ve vzájemné kombinaci vytváří obraz. Tento gestický prvek je však koncepčně promýšlen a v kontaktu s geometricky domýšlenou narací, jejíž kořeny ovšem často sahají do umělecké či běžné reality, vytváří napínavá „neomodernistická“ díla. Již zmíněný zájem o architekturu a prostorové vizuální artefakty i efekty ho vedl k přestoupení dvojrozměrné definiční plochy obrazu do třetí dimenze. Prostorovou „plastiku“ však pojímá malířsky, je ze všech stran tvořena malířským plátnem s akcentovanými barevnými tahy. Relativizace pojmu objekt a obraz je zřetelná. Stejně tak ho zajímá princip adjustace obrazu, kdy dekonstruuje a tématizuje malířskými prostředky vymezení a okraj malířského díla.
Vzrušuje ho také prostorová vizuální šalebnost namalovaných motivů, tématizovaných postupnou proměnou 3D motivu na 2D plochu s 3D efektem. To je nejvíc patrné v Davidově malířské transpozici objektů pozdně modernistických věrozvěstů Donalda Judda a Sol Lewitta z počátku 10. let, či s pracemi inspirovanými různými židlemi. S těmto obrazy se však na blanské výstavě nesetkáme, ta je věnována recentním dílům z posledních let. 3D expanze i „normální“ obrazy jsou podníceny teoretickým myšlením a texty finského architekta Juhaniho Pallasmaay, kterého zajímá jednak vztah periférie a centra a z něho vyplývající vazba mezi ohniskovým a periferním viděním. K tomu David říká: „V jeho knize mě zaujala kapitola, kde vnímá fotografii architektury jako centralizované obrazy, které mají ohniskový charakter, ačkoliv kvlita architektury závisí, jak se zdá, v podstatě na přirozenosti periferního vidění, jež obklopuje subjekt v prostoru. Kvalita architektury tedy nezávisí jen sama od sebe, ale také na okolí. A tohle přemýšlení a úvahy o architektuře jsem vnímal i ve vztahu k obrazu, k rámu obrazu, k obrazu, který visí na stěně. Co musí mít kolem sebe hlavní obrazová plocha, aby mohla být vnímána jako kvalitní dílo. Líbí se mi také část jeho věty: „Ztráta ohniska může osvobodit oko.“ To by byl dobrý název pro výstavu....“ Ztráta ohniska osvobodí oko!

 

Kurátor Martin Dostál