Martin Gsandtner / PunkWood
Vytvořeno: 2. 10. 2012 od Architektura III

20.09. - 22.11.2012
Výstava v Galérii Rakouské kulturní fórum

Jungmannovo náměstí 18, Praha 1

Výstava prezentuje práci vzniklou v době postgraduálního studia na vídeňské Universitӓt für angewandte Kunst u prof. Wolfa D. Prixe a Reinera Zettla. Během tří intenzivních semestrů naplněných výzkumem systémů založených na přírodních algoritmech „Rule-Based systems", analýzami kolektivní a autonomní inteligence, digitální rozšířenou realitou „Augmented reality" a kritikou stávajících sociálních struktur městského obrazu, otevírá tato práce pohled do výzkumu a cestu k pochopení smyslu kladení následujících otázek: Jak může být navrhováno město bez současného navrhování designu individuálních budov? Jaká je evoluční strategie a možná logika vznikání městských tkání z mentálních i technologických pohledů? Odkud se bere fascinace pohledem na město, na vznikání a zanikání jeho vnitřních pulzujících momentů?

Analytický pohled na obraz města, které se jeví jako sbírka stop idealistických kultur, tvořící často němou a konvenční zářící fosílii s jasnými a předvídatelnými formacemi tkání, pomalu předurčuje dnešní podobu diachronní městské sféry; sféry řízené nánosy mikrotonalit, formující uměle vyvolané roje chování, konfrontace, schovávání se a útěky na kraj i za kraj města.

Proč by však sféra prostoru měla být předurčována?

„Chtějí-li obyvatelé Ersilie znázornit vztahy, jež určují život ve městě, natahují mezi domy od rohu k rohu vlákna, bílá, černá, šedivá nebo černobílá, podle toho, označují-li příbuzenské, obchodní, úřední nebo společenské vztahy. Když už je vláken tolik, že se mezi nimi nedá projít, obyvatelé odejdou: domy se rozmontují, zůstanou jen vlákna a sloupy, které je podpírají.

Ze svahu hory, kde se utábořili s celým vybavením, se pak uprchlíci z Ersilie dívají na spleť napjatých vláken a sloupů, která se zvedá nad planinou.

Tohle je ještě město Ersilia, oni zatím nejsou nic.

Potom postaví novou Ersilii jinde. Utkají z vláken zase podobnou spleť, chtěli by však, aby byla složitější a zároveň uspořádanější než ta předešlá. Potom ji opustí a přestěhují se i s domy ještě dál.

Tak se při cestování po území Ersilie setkáš s troskami opuštěných měst, kde nejsou zdi, které nemají trvání, ani kosti mrtvých, které rozkutálí vítr: zůstaly jen pavučiny složitých vztahů, které hledají svou podobu."

Italo Calvino, Neviditelná města


Číst více...