Místa, podnikatelské rodiny a inspirace v pracech studentů
Vytvořeno: 3. 9. 2018 od Aš po Už/horod

Sára Matysová - „Hydro collection” a Vincentka

Sára Matysová / 1. ročník bakalářského studia

 „Hydro colletion” je inspirována cestou zbytkové mořské vody - Vincentky na zemský povrch. V tomto přírodním dialogu věnuji zvláštní pozornost rodné zemi obohacené o minerály a stopové prvky, které dělají tuto vodu jedinečnou. Dialog mezi elementem vody a zemí reflektuji skrze hi-tech materiál hydrogel, který dokáže absorbovat až 99% vody. Hydrogel smísený s pigmenty a minerální vodou Vincentkou zanechává na tkanině unikátní dezén, který je po každé aplikaci jedinečný a neopakovatelný. Výsledné dezény aplikuji na lycru, která je svými vlastnostmi nejpřirozenější pro vodní prostředí. Lycra se pro mne stala ideálním materiálem k vytvoření série plavek inspirovaných dialogem mezi vodou, zemí a člověkem.
Kolekce plovoucích objektů vychází z kruhového tvaru, který odkazuje na přirozený cyklus cirkulace vody v přírodě. Tento dokonalý tvar je selektován do jednotlivých pravidelných modulů různých rozměrů, které umožňují dokonalé splynutí s vodní hladinou. Přítomnost otvorů nás vybízí k vlastnímu využití a použití fantazie.

Linda Retterová - Nakladatelství František Borový

Linda Retterová / stáž Atelier animace

 V projektu vycházím z díla vybraných výtvarných autorů, kteří spolupracovali s nakladatelstvím František Borový. Volně se inspiruji jejich rozsáhlou prací a vytvářím textilní obrazy pomocí techniky Art Protis. Jako ztěžejní tvůrce jsem si zvolila Františka Muziku, Zdeňka Seydla, Václava Sivka a Fratiška Hudečka. Studovala jsem výtvarný projev každého z nich a reagovala na něj vlastní cestou. Technika Art Protis mi umožnila jak malířský, tak i striktně grafický způsob práce. Díky této technice se mi podařilo vytvořit kompaktní celek, který přesto prezentuje různé výtvarné názory.
Obrazy byly vytvářeny tak, aby během podzimní série výstav Aš po Už/horod mohly být použity jako vizuální doprovod ve formě venkovních banerů a plakátů.

Kateřina Haderková - WWW

Kateřina Haderková / 1. ročník navazujícího magisterského studia

 V projektu navazuji na minulý semestr tedy Poldi Kladno a rodinu Wittgensteinů. V historickém kontextu je zásadní jejich vztah s architektem Josefem Hoffmannem. Navrhl některé budovy pro Poldinu huť i soukromé domy rodiny a v duchu gesamtkunstwerku také kompletní vybavení interiérů. To byla také ústřední myšlenka Wiener Werkstätte, kterou Hoffmann založil právě díky podpoře Karla Wittgensteina.
Pro Hoffmanna byl v interiéru důležitý celý prostor, včetně textilního materiálu, cílem bylo „totální umělecké dílo“. Ve svém projektu na tuto ideu navazuji a snažím se hodnoty Hoffmannova díla posunout a prozkoumat novou míru jejich uplatnění v současném interiéru.
Ve své práci se konkrétně zaměřuji na nové a inovativní způsoby čalounění nábytku. Jako svou autorskou cestu si volím použití starého prvorepublikového nábytku, který modifikuji v nové objekty, zasahuji do něj a kombinuji jej s vlastním autorských textilem.

Františka Benčaťová - Koželužna Krucemburk

Františka Benčaťová / 1. ročník bakalářského studia

 Ťažiskom mojej práce je koža ako materiál. Preto som pri práci s kožou začala skúmať jej vlastnosti a hľadať hranice tohto materiálu, od jeho mäkkosti a poddajnosti až po možnosti, kam až môžem zájsť s jednoduchými postupmi za použitia tepla a vody. Impulzom pre mňa boli práve experimenty na zlepšenie kvality kože.
Prácu som sa rozhodla riešiť ako sedenie. Ide o dva vizuálne objekty, ktoré podriaďujem jednoduchému kubistickému tvarosloviu, variabilite, modulárnosti a hravej forme.
Celý projekt je možné vnímať ako proces - ukážku možností ako použiť kožu v jej rôznych formách, či už v podobe mechanických spojov, riešenia sedacej časti alebo ako estetický prvok. Už samotný postup vo mne vzbudil nové podnety a objavy ako inak vidieť kožu ako materiál. Tiež sa ukázalo, že práca si žiada dlhodobejší výskum, ktorý by hlbšie zmapoval dostupné kože na trhu a preskúmal ich vlastnosti v závislosti na ich type a úprave, čo sú východzie parametre v mojom experimente s kožou.

Petra Debnárová - Kochovo Sanatorium

Petra Debnárová / 1. ročník navazujícího magisterského studia

 Moja práca vychádza z Kochovej knihy Lékař Anonymus, kde pojednává o liečivom účinku prírody. Sústredím sa na ľudí, pre ktorých celý život doktor Koch pracoval ako lekár. Zameriavam sa na proces liečenia. Takto by u nich moja práca fungovala :
“Ráno vstanem, postavím sa a prejdem po ľanovom chodníku tam a späť. Cítim mäkkosť a vedie ma to tam, kde si sadnem na zem a schovám sa za húštinu. Som chvíľu sám so sebou, nikto ma nenájde. Sústredím sa na kameň, vyberiem ho z jeho vlastného obalu a cítim chlad. Pozorujem povrchy, štruktúry a formy. Vymieňam ich miesta. Je to kúsok krajiny, ktorý môže byť každý deň iný. Je to moja záhrada.“
Projekt sa zameriava na materialitu záhrady a jej liečenie. A je o ľuďoch, ktorý sú ukrytí na určitý čas, v určitej izbe. Chcem im tam priniesť záhradu v tých čistých myšlienkových a materiálnych formách. Aby si ju človek vtedy mohol aj sám vytvoriť, sústrediť sa na jej prirodzenosť a odpútať sa od svojich neľahkých myšlienok, dať priestor prírode, presne tak, ako to hovoril Koch.

 “Stále se vrací k přírode a skládá jí svúj hold. Vyhledáva nejlaskavější slova uznání pro všechny její dary, které vracejí nemocným lidem zdraví…” (K.Koch, Lekár Anonymus)

Markéta Jebavá - Nehera a Maroko

Markéta Jebavá / 1.ročník bakalářského studia

Ve své klauzurní práci navazuji na zimní semestr a tematiku prvorepublikové firmy NEHERA – ODĚVNÍ SLUŽBA PROSTĚJOV a představuji soubor experimentálních výšivek určených na pánský oděv. Zajímá mě emigrace ředitele Jana Nehery do Casablancy roku 1948 a jeho náhlý vpád do zcela odlišného prostředí silně protkaného tradiční marockou kulturou. Během semestru se snažím zodpovědět, v jakém prostředí by se Jan Nehera ocitl dnes. V době, kdy AFRIKA je často diskutovaným  tématem současného designu, v době působení velikánů jako je společnost Versace, Ikiré Jones nebo belgický návrhář Dries van Noten, kteří mě v projektu zásadně ovlivnili. Ve své práci se snažím zmapovat tradiční marockou kulturu a několik staletí starý dekor přenáším různými úpravami do současnosti. První cestou je strojová výšivka na samet nebo len a estetizace degradace textilu (vyšisování, vypárání, prošoupání, rozklad vzoru nebo posun mimo formát a vznik HITI). Druhou cestou je inspirace pověrčivostí Maročanů a jejich vkládání různých předmětů do oděvu. Za užití zlaté folie a termotransferového lisu zatavuji na textilní podklad různé materiály, přes folii lze poté vidět jejich reliéf – textilie tedy nabývají tajemného rozměru s ukrytým vzkazem majiteli.

Vincentka

Vincentka

 Pramení v centru města uprostřed kolonády na břehu říčky Šťávnice. Je to vlastně zbytková mořská voda z pravěkého třetihorního moře, která zůstala uvězněná mezi vrstvami hornin pod Luhačovicemi. Ze zemských hlubin ji obohacuje oxid uhličitý a ředí se obyčejnou podzemní vodou. Při své cestě na povrch prochází různými vrstvami hornin a rozpouští stopové prvky, takže nakonec obsahuje takovou širokou škálu prvků jako málokteré jiné minerální vody. Přírodní zdroj léčivé minerální uhličité vody Vincentka vyvěrá ze zřídelních struktur lázní Luhačovic, na severozápadním podhůří Bílých Karpat, v klimaticky velmi vhodném prostředí na okraji rozsáhlých lesních komplexů. Lázně jsou zařízení sloužící k léčbě nebo rehabilitaci lidí zejména formou koupání ve vodě a její konzumací. Voda se v tomto případě stává hlavním elementem a specifikem, které je pro každé lázeňské zařízení charakterické.

 

Nakladatelství František Borový

Nakladatelství František Borový

 František Borový byl knihkupec a knižní nakladatel. Jeho firma, kterou zdědil po otci nesla stejné jméno. Nakladatelství se zaměřovalo převážně na současnou českou literaturu. Přesto, že se tato cesta zdála nejistou, nebál se František Borový navazovat spolupráci s mladými a v té době ještě neznámými spisovateli a výtvarníky. Díky svému přístupu vytvořil jedinečný pohled na knihu jako celkové umělecké lo. Důraz kladl nejen na literární obsah, ale také na výtvarné provedení a kvalitu výrobních materiálů. V průběhu dalších let se nakladatelství František Borový přeměnilo v nakladatelství Československý spisovatel, které na tradice Františka Borového navazovalo.

 

Kateřina Haderková - Poldi Kladno a rodina Wittgensteinů

Poldi Kladno

Poldi Kladno založil roku 1889 vídeňský podnikatel Karl Wittgenstein, otec významného filozofa Ludwiga Wittgensteina. Na počest jeho ženy Leopoldiny, která pocházela z Prahy, dostala ocelárna jméno Poldi. Znakem firmy se stal portrét paní Leopoldiny. V této době neměla konkurenci, patřila mezi nejsilnější podniky celého Rakouska-Uherska, měla desítky obchodních zastoupení po celém světě. V Jižní Americe se jezdilo po kolejnicích z Poldovky. Most v Sydney je snýtovaný poldovskými nýty a byly zde použity nástroje z oceli Poldi TENAX, což je nástrojová ocel pro práci za studena i tepla. Roku 1898 Karl Wittgensteinn prodal podíly ve společnosti a žil jako bohatý soukromník a významný mecenáš, který pomohl vzniknout mnoha kulturním hodnotám. Podporoval totiž osobnosti jako byl Sigmund Freud, Gustav Mahler, nebo Gustav Klimt. Podpořil také spolek Wiener Werkstätte a celou vídeňskou modernu. Byl velkým mecenášem vídeňské secese.

Koželužna Krucemburk

Koželužna Krucemburk

 Koželužnícká továreň vznikla u krucemburského mäsiara Skřivana v 17. storočí. Pôvodne sa koža v koželužni opracovávala ručne a používali sa výlučne prírodné zložky, medzi inými aj moč. Ako trieslivo slúžila kôra stromov, ktorá určovala aj konečnú farbu kože. Koželužníctvo sa  považovalo za jedno z najekologickejších remesiel, pretože sa spracovávali takmer všetky zbytky. Od 18. storočia sa kože z Krucemburku začali vyvážať do zahraničia. Koželužna o storočie neskôr prešla na rodinu Binkovcov, ktorí museli riešiť existenciu továrne a jej prípadné pohltenie väčšími gigantmi. Zavedenie chemického trieslenia a výborná remeselná sú zlomkom toho, čo zaručilo koželužne ako drobnej manufaktúre prežiť priemyselnú revolúciu. Obdobie prvej republiky prináša so sebou územné vymedzenie krajiny, čo výrazne poškodzuje chod továrne a prispelo k strate väčšiny zákaziek a kontaktov. Nové útrapy pre továreň so sebou nesie i druhá svetová vojna. Až tri roky po jej skončení sa koželužne podarilo  vrátiť späť do priaznivého stavu. Znárodnenie v roku 1948 všetko rodine zhabe a továreň zahrnie do národného komplexu Dekva Trebíč. Po pádu komunismu je továreň opäť vrátená rodine. Neschopnosť prispôsobiť sa rýchlemu vývoju svetového i národného trh a novým parametrom pre výrobu definitívne ukončujú činnosť továrne v roku 2004 aj napriek húževnatej nasadenosti potomkov rodiny.

Kochovo Sanatorium

Kochovo Sanatorium

 Tam, kde predtým bola cestička vo viniciach, kúsok od hradu a na svahu kopca v Bratislave, si lekár Koch rozmyslel stavbu s Dušanom Jurkovičom. Ich výnimočný vzťah a rozhovory sa priamo zrkadlili vo funkcionalistickej budove, kde každé poschodie malo svoju zvláštnu farbu a každá izba doplnky zladené, a operačná sála tmavozelený obklad a veľa svetla k tomu. A z každej izby, z každého úkrytu, trčal balkón, ktorý pozeral do pocelý rok zelenej záhrady. Tá záhrada, ktorú koncipoval Merganc a vysadil Mišák je miesto pre pacientov, ktorý mohli objavovať sochy, tajné zákutia, posedávať na kamenných lavičkách, pozorovať vtákov pri napájadlách. Chodníky ich viedli rôzne, k slnečnému kúpeľu, k bazénu úplne ukrytému v húštine, k jazierku, k soche milencov, ktorí sa večne obímajú za ďalším múrikom a stromami. Dostávali sa takto do svojej skrýše, svojho súkromia, kde mohli odpočívať, dostali od Kocha priestor a čas na uzdravenie. A tiež najmodernejšie sanatórium v prvorepublikovom Československu.

 

NEHERA

NEHERA

Na počátku prvorepublikové firmy Nehera, stál Jan Nehera, rodák z Kostelce na Hané. Jeho otcem byl krejčí, a i sám si během života našel cestu k oděvu a svou prvotní malou krejčovskou živnost proměnil v textilní impérium, jednu z nejvýznamnějších českých oděvních společností. Společně s Jakubem Sekaninou a Františkem Dokoupilem založil v Prostějově roku 1923 malou firmu na výrobu konfekce – Nehera a spol. orientující se výhradně na výrobu pánských oděvů. Roku 1927 se osamostatnil, založil samostatnou výrobu konfekce a za několik let otevřel po vzoru Baťova podnikání svou první prodejnu na pražském Václavském náměstí. Velkou pozornost věnoval propagaci – vedl masivní kampaně, pořádal výprodeje zboží nebo využíval „baťovské devítky“. Hlavním artiklem firmy byly pánské oděvy, ale později rozšířil sortiment i o chlapeckou a dámskou konfekci. Využíval spolupráce s domácími krejčími, a později, když rozšířil svůj podnik, zakoupil několik budov v Prostějově za účelem zřízení továrny. Během druhé světové války byl zatčen a vězněn nacisty a nakonec byl i dohnán opustit svůj podnik. Po válce byla roku 1945 firma Nehera začleněna do národního podniku OP Prostějov. Proto se Jan Nehera rozhodl emigrovat do Marocké Casablancy, kde nakonec ještě stihl uvést svůj podnik znovu do pohybu. Zemřel roku 1958.