Ateliér průmyslového designu vyučuje na Instagramu, představuje vize života v karanténě
Vytvořeno: 15. 5. 2020 od Ateliér průmyslového designu

 Jak současná pandemie ovlivní život kolem nás? Studenti Ateliéru průmyslového designu na UMPRUM přichází s futuristickými vizemi v podobě netopýřích dronů určených na cestování prostřednictvím virtuální reality nebo veřejnými lavičkami plnící funkci sociálního distance. Jednotlivé projekty vůbec poprvé od vzniku samotné vysoké školy vznikají od počátku ve spolupráci s veřejností. Výuka a tvorba designu se přesunula kompletně na sociální sítě.

  Právě Ateliér průmyslového designu k tomu účelu vůbec poprvé povinně “zavedl výuku” prostřednictvím Instagramu na účtu @karantena_umprum. “Krátce poté, co byly školy kvůli pandemii uzavřeny, měli studenti odevzdávat průběžné práce. Ale nikdo nic neposlal, přitom všichni sdíleli na Instagramu, co právě dělají. Rozhodli jsme se proto pro experiment, který má kreativní proces přiblížit veřejnosti. Kdokoliv může do procesu vstoupit tak, že pošle své komentáře a názory, které musí studenti reflektovat,” přiblížil vedoucí ateliéru Ivan Dlabač. Projekt vznikl v jeho týmu s Terezou Plškovou a Jakubem Mendelem a šesticí studentů ateliéru.

  Je to vůbec poprvé, co škola zavedla takovéto progresivní opatření a zcela se tak otevírá veřejnosti. “Doposud bylo zvykem, že jednotlivé práce probíhaly za uzavřenými dveřmi vždy v osobním dialogu a přímém kontaktu s kantorem a celým ateliérem. Nyní zkoušíme, jak výsledek a celý proces ovlivní omezený prostor sociálních sítí,” přiblížil Dlabač s tím, že studenti proces vzniku jednotlivých návrhů posílají každý týden formou grafických návrhů postů a krátkých videí v instastories.

  Zadání bylo jednotné - Karanténa. Výsledkem jsou návrhy řešení na život v budoucí pandemii.

  Například projekt netopýřích dronů se již ze své podstaty odkazuje k původu aktuálně globálně nebezpečného viru. Návrh překládá řešení na omezené možnosti cestování. To mají suplovat takzvané netopýří drony, které budou přenášet obraz a spojení člověka uzavřeného v karanténě s okolním světem.

  Omezené možnosti pohybu a podmínku sociální distance plní futuristická lavička zvaná Chain určené do veřejných prostranství. Výsledkem je naddimenzovaný řetězec, který vypadá jako obří skulptura s užitnou funkcí. Symbolizovat má nejen pevnost, ale i dílčí část jakožto součást zmíněného řetězu.

  Provokativní myšlenku přináší návrh karavanu, který působí postapokalypticky. Jeho vizí je zdolávání omezeného cestování formou individuální mobility. Ekologický rozměr má projekt, který se zaměřuje na zpracování miliardy spotřebovaných roušek. Studentka se zaměřila na upcycling, tedy další život použitých věcí a materiálů. Roušky využité v pandemii přetváří pomocí návodů na plavky a jiné svršky využitelné po jejím skončení.

  Virtuální realita pak v podání jednoho ze studentů pomáhá při oddělení pracovních záležitostí od osobních během nedobrovolném home officu. Moderní technologie stojí i za návrhem hry inspirované schovávanou. Pomyslný hřištěm je díky mapám od Googlu celý svět.