Dante Daniel Hartl - Strach ze strachu
Vytvořeno: 19. 2. 2019 od Galerie 207

Strach ze strachu
Dante Daniel Hartl 

Vernisáž výstavy v úterý 19. 2. 2019 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM od 17:30-20:30 
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 26. 2. 2019 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy: 20. 2. - 26. 2. 2019

Na výstavě s názvem Strach ze strachu studenta Ateliéru malby Daniela Hartla bude představena mini série volně inspirovaná jevem zvaným pareidolia. Jedná se o psychogickou iluzi, při které dochází k dotváření vnímaných neurčitých nebo nezřetelných podnětů ve smysluplné obrazy za pomoci fantazie. Série odkazuje ke konkrétní situaci, kdy při usínání v tmavé místnosti můžeme vidět různé znepokojivé obrazy například v oblečení přehozeném přes židli. Strach v této chvíli převezme kontrolu nad mozkem a ukazuje nám to, čeho se my samotní obáváme.

 

EN

 

Fear of Fear
Dante Daniel Hartl

Opening: February 19th. from 5:30 - 8:30 pm in the Gallery 207, Intermedia Studio, n.207, AAAD
Artist presentation, commented review and closing: February 26th. from 4:10 pm in classroom, n.411, AAAD 
Exhibition from February 20th. to February 26th. 2019
 

recenze výstavy od studentky Teorie a dějin výtvarných umění - Anny-Agáty Denzenové

Temné monochromní malby Danteho Daniela Hartla vystupují do prostoru nejen svými vysokými reliéfy. Žluto-zelené dvojice malých, nenápadných očíček zírají z pastózního nánosu barvy s upřeným výrazem. Hrozivá plastika pootevřené tlamy šelmy je prorvaná skrze protržené plátno a ztuhlá v momentu řevu, odhalující ohromné nažloutlé tesáky. Z hrubého, popraskaného povrchu se líhne lesknoucí-se hejno švábů, jako by mělo vzrůstající rychlostí naplnit celou černou krychli, jakmile se divák na chvíli otočí. 

Nepříjemné motivy v Hartlově tvorbě jsou reliéfem nepochybně zvýrazněny, ale to, co dává obrazům jejich vtíravý rozměr je divákova  představivost. Strach ze strachu vzbuzuje pocit úzkosti z toho nejméně chtěného okamžiku.

Téma úzkosti se do soudobé společnosti vepisuje v mnoha podobách. Profesní tlak, finanční nejistota, rozptýlení, ztráta koncentrace či obecné obavy z budoucna; všechny situace jsou kolektivně přijímané jako legitimní původy strachu. Obrazová stránka strachu je často prezentovaná jako forma zábavy skrze audiovizuální materiál - dobrovolně se před obrazovkou bojíme. 

Hartlova práce však naráží na paralelní jev. Tematizuje přirozenou tendenci pareidolie, která spojuje neurčité podněty s lidskou fantazií a vytváří smysluplné obrazy v našich myslích. Tím vysvětluje ten neurologický spouštěč strachu. Jeho výraz je podobný tomu, který využívá Mat Collishaw k manipulaci diváků jejich vlastní zvědavostí. Populární, srozumitelný styl zobrazení - ty lesklé, temné siluety - je zároveň lákavý a zároveň odpudivý.

Hartl ale neupoutává na obecný, kolektivní strach; vystihuje konkrétní, intimní dialog s úzkostí, který zažívá každý člověk v momentu samoty. Jde o strach reálný a  nespektakularizovaný. Estetizovaný způsob, jakým Hartl svou myšlenku představuje je možné interpretovat jako určitou dávku ironie. Je lehké se nebát krásných maleb v prostředí výstavy. Do jaké míry ale bude vaše mysl spolehlivá až budete v noci doma sami?

Strach ze strachu zachycuje moment, který strachu předchází a vyvine se až v divákově osobní představě. Podtrhává zároveň ten následující, klíčový moment - to, že se člověk začne bát až v okamžiku, kdy si to nejméně přeje. Hartlova série se tudíž odehrává jak v černém prostoru galerie, tak v nechtěném mentálním prostoru paniky a adrenalinu jejích návštěvníků.