Fátyol Viola - If you have a heart what you did to me, hurts you too.
Vytvořeno: 23. 5. 2016 od Galerie 207

If you have a heart, what you did to me hurts you too.

Fátyol Viola (HU)

 

Vernisáž výstavy v pondělí 23. 5. 2016 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00

Prezentace autorky v úterý 24. 5. 2016 v učebně č. 413, UMPRUM, od 16:10

 

 
I came in contact with the Folk-song Choir of Vámospécs in 2013 and I soon became a part of the group. During this participatory observation I could study the everyday life of the commmunity, their traditionalist activities and their role in the local cultural life. It was important for me to analyze and demonstrate the milieu of the Hungarian countryside, to observe and understand the peculiar mood and cultural phenomena typical of the countryside. While I was following the events of the life of the group I naturally started to emotionally identify with them, so from the beginning my representation of the community was tinted by the forming friendly and emotional bonds. Thus the direction of the research soon turned to the individuals making up the community: I was interested in why the community was important for the women, what role it had in their lives, how they used their belonging to the group to process their life events. Meanwhile the women who became my friends provided me with advice on how to get through the difficulties of my own life, so from a certain point of view my time spent with the community and my work became a sort of therapy: I used my belonging to the the group to help proceed with my personal dramas, the same way as the women of the choir do.
 
Our common work is still going on: the aunts familiarize me with their own traditional female roles and the way they bear them. Their participation in the folk-song choir is an intellectual activity and a self-expressive act with which they step out of the opportunities traditionally offered by their lives. This intellectual exit often seems to be a heroic energy investment in the milieu of the Hungarian countryside. This is why I consider the members of the folk-song choir such female role models, who in my work, besides preserving their own character, can become the allegorical figures of surviving and getting by as a woman.
 
 

kritická reflexe výstavy od Adély Kostkanové, studentky ateliéru Intermediální konfrontace

 

Folklorní tématika v současné době začíná být častým námětem k projektům zabývající se nejen lokální kulturou spojenou s lidovou integrací. Téma osobní integrace bylo i výstavy Violy Fátyol nesoucí název ,,If you have a heart, what you did to me hurts you too.“.

 

Výstava působila minimalistickým dojmem a zahrnovala fotografie, video a texty. Pro vystavené práce byla charakteristická autorčina osobní zkušenost v komunitě. Již na první pohled bylo patrné, že se jedná o autorčinu osobní zkušenost.  Zprvu jsem se domnívala, že se jedná o osobní záznam z rodinného života,  kdy žena přijímá zkušenosti ženy starší a dokumentuje tak  idylický vztah mezi vnučkou a babičkou.  Až tak daleko od pravdy jsem nebyla. Z vystavených věcí byl cítit osobní prožitek v daném projektu a navázání přátelského vztahu mezi autorkou a hlavními protagonistky. Jak sama autorka ve svém textu uvádí, zprvu se jednalo o projekt zaznamenávající její participaci ve folklorním spolku Folk-song Choir of Vámospécs . Vycházela z denního záznamu života spolku, z jejich zvyklostí, z účasti na místním kulturním životě. Zajímala se jak spolek Folk-song Choir of Vámospécs je životně důležitý pro členky samotné. Cílem autorčina projektu bylo analyzovat prostředí maďarského venkova.  Namísto toho se práce s folklorní skupinou stala pro ní jistým druhem terapie, kdy starší členky předávaly autorce své zkušenosti. Autorka se tak začala seznamovat s tradičními ženskými rolemi.  

 

Koncept výstavy na mě působil spíše dokumentárním charakterem integrace autorky mezi členky spolku Folk-song Choir of Vámospécs . Fotografie působily jako záznam života spolku a záznam integrace autorky mezi její členky. Podobně i video bylo zachycením výměny úboru mezi členkou spolku a autorkou, a tak i záznamem o navazování mezilidských vztahů. Výstava tak byla pro mě pouhým záznamem života jejich členů a záznamem navazování přátelského vztahu mezi autorkou a členkami. Dalo by se říci, že se jednalo o klasickou reportáž. Chyběla mi analýza a shrnutí, pokud opominu výstavu samotnou. Jak autorka sama v textu uvádí, projekt započal v roce 2013 a jejich společná spolupráce nadále pokračuje. Výstavu tak vnímám jako pouze zajímavý diskurs nad životem postarších žen a jejich ,,života“ ve folklorním spolku. 

fotodokumentace výstavy