kritická reflexe výstavy od Adély Kostkanové, studentky ateliéru Intermediální konfrontace
Folklorní tématika v současné době začíná být častým námětem k projektům zabývající se nejen lokální kulturou spojenou s lidovou integrací. Téma osobní integrace bylo i výstavy Violy Fátyol nesoucí název ,,If you have a heart, what you did to me hurts you too.“.
Výstava působila minimalistickým dojmem a zahrnovala fotografie, video a texty. Pro vystavené práce byla charakteristická autorčina osobní zkušenost v komunitě. Již na první pohled bylo patrné, že se jedná o autorčinu osobní zkušenost. Zprvu jsem se domnívala, že se jedná o osobní záznam z rodinného života, kdy žena přijímá zkušenosti ženy starší a dokumentuje tak idylický vztah mezi vnučkou a babičkou. Až tak daleko od pravdy jsem nebyla. Z vystavených věcí byl cítit osobní prožitek v daném projektu a navázání přátelského vztahu mezi autorkou a hlavními protagonistky. Jak sama autorka ve svém textu uvádí, zprvu se jednalo o projekt zaznamenávající její participaci ve folklorním spolku Folk-song Choir of Vámospécs . Vycházela z denního záznamu života spolku, z jejich zvyklostí, z účasti na místním kulturním životě. Zajímala se jak spolek Folk-song Choir of Vámospécs je životně důležitý pro členky samotné. Cílem autorčina projektu bylo analyzovat prostředí maďarského venkova. Namísto toho se práce s folklorní skupinou stala pro ní jistým druhem terapie, kdy starší členky předávaly autorce své zkušenosti. Autorka se tak začala seznamovat s tradičními ženskými rolemi.
Koncept výstavy na mě působil spíše dokumentárním charakterem integrace autorky mezi členky spolku Folk-song Choir of Vámospécs . Fotografie působily jako záznam života spolku a záznam integrace autorky mezi její členky. Podobně i video bylo zachycením výměny úboru mezi členkou spolku a autorkou, a tak i záznamem o navazování mezilidských vztahů. Výstava tak byla pro mě pouhým záznamem života jejich členů a záznamem navazování přátelského vztahu mezi autorkou a členkami. Dalo by se říci, že se jednalo o klasickou reportáž. Chyběla mi analýza a shrnutí, pokud opominu výstavu samotnou. Jak autorka sama v textu uvádí, projekt započal v roce 2013 a jejich společná spolupráce nadále pokračuje. Výstavu tak vnímám jako pouze zajímavý diskurs nad životem postarších žen a jejich ,,života“ ve folklorním spolku.