Kateřina Vincourová - Jsme tu všichni
Vytvořeno: 19. 2. 2020 od Galerie 207

Jme tu všichni
Kateřina Vincourová

Vernisáž výstavy v úterý 25. 2. 2020 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM, od 17:30-20:30
Happening, prezentace autorky, komentovaná prohlídka a ukončení výstavy v úterý 3. 3. 2020 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 26. 2. do 3. 3. 2020

Na první výstavě Galerie 207 v letním semestru akademického roku 2019/ 2020 se nám představí Kateřina Vincourová. Její práce se pohybuje v médiu instalace a objektové tvorby - vytváří komplexní díla, která mění prostor galerie, vychází z jejích prostorových možností a často se v nich lze pohybovat. Umělkyně kriticky komentuje svět spotřební kultury a konzumu a vyjadřuje se k našemu naprostému zaujetí světem věcí. Její objekty často převrací pozice uvnitř a vně a nastolují otázku, nakolik předměty manipulují svými uživateli. Zároveň je umělkyní, která v devadesátých letech uvedla do českého současného umění výrazná ženská témata a v jejích objektech můžeme sledovat i prvky jakési dívčí romantiky. Je držitelkou Alexander Dorner Prize z Hannoveru z roku 1993 a laureátkou ceny Jindřicha Chalupeckého z roku 1996.  Samostatně vystavovala například v American University Museum at the Katzen Arts Center nebo ve varšavském Centre for Contemporary Art. (zdroj: https://www.sjch.cz)

„Jsme tu všichni.“

Tato věta může být tou správnou odpovědí na otázku: „Jsou tu všichni?" Tak se u nás ve školách, továrnách a institucích kontrolovala povinná účast na prvomájových průvodech v dobách komunizmu. My děti jsme si předem v rámci výtvarné výchovy rok co rok museli vyrábět ta stejná mávátka se střapci, květy, holubicemi a státními vlajkami – československou a sovětskou.

„Jsme tu všichni."

Může být konstatováním existence, účasti života na naší planetě. Společného bytí a sounáležitosti všeho živého i neživého. Obracet se tak k otázce symbiózy, nutné k udržení života nás všech.

 „Jsme tu všichni."

 Mohlo by být také jen svědectvím účasti těch, kteří se ve vymezeném čase jednoho týdne a vymezeném prostoru galerie 207 vyjádří na prázdných transparentech a mávátkách, která jsem připravila. V rovině osobní, globální politické či ekologické, slovem nebo obrazem. Poslední den výstavy završí demonstrace. Obejdeme kruhem náměstí Jana Palacha. Poneseme transparenty, které jsme my sami nevytvořili, možná s nimi ani nesouhlasíme, nebo jim nerozumíme. Společným jmenovatelem tedy nebude jednotný politický či jiný názor, nýbrž samotný akt, který nám umožní demonstrovat jinakost s tolerancí a snahou o vyslyšení.

EN

We Are All Here
Kateřina Vincourová

Recenze výstavy od studentky ateliéru Módní tvorba - Julie Doležalové

Prázdné transparenty. Takto jednoduše by se dala popsat první rovina výstavy Kateřiny Vincourové v prostoru Galerie 207. A i bílý nepopsaný prostor nám sám o sobě něco prozrazuje. Cítíme napětí a zvědavost. Vyvolává v nás otázky o statementech, ke kterým tradičně takovéto transparenty slouží. Očekáváme je, ale zde chybí. Proč? Aby se tak mohla vytvářet rovina druhá. Objekty jsou vytvořeny, ale stále dál někam směřují. Během týdne se totiž prázdné plochy zaplňují, a tak vlastně oživují a stále přetvářejí vlastní příběh výstavy v každý její nový okamžik. Diváci se stávají aktéry jak ve chvíli, kdy se rozhodnou do tohoto malého děje vstoupit a posunout významovou linku instalace dál, či pouze projdou kolem zanechávajíc jen přítomnost svého kolektivního vědomí. Přesný důvod výskytu právě těchto předmětů v malé místnůstce neznáme. Mají spojitost s naší historií? Navazují na napětí politického nesouhlasu, climate change, či rasistických problémů? Ať je to jak chce, téma je a bude aktuální. Potřeba vyjádřit se, je právě těď více než jindy umocněna statusy a příspěvky na sociálních sítích. Autorka nevyzývá k žádným specifickým aktům, pouze dává prostor a podněcuje se tázat a zamyslet se nad tím, co vlastně v sobě my a možná i naše společnost řeší. Předměty vyvolávající otázky, nadsázku a zřetelné kritické nahlížení na dnešní společnost můžeme zaznamenávat právě v práci umělkyně Kateřiny Vincourové. Řešení prostoru a vstupování diváka do díla, evokuje přítomnost člověka buď v jeho přirozeném prostředí, či ho pouze jen tušíme díky běžně používaným spotřebním předmětům. Kateřina Vincourová zde tedy předává vedle prázdných ploch člověku i štětec a barvu. Vyjádři se svobodně slovem, či své pocity namaluj. My, studenti UMPRUM, pak transparenty vyneseme ven a alespoň sami sobě ukážeme zájem o dění ve světě a vzájemnou toleranci – jsme tu na té planetě přeci všichni.

web autorky