Lenka Klodová - Intrinsecus
Vytvořeno: 6. 3. 2017 od Galerie 207

Intrinsecus
Lenka Klodová

 

Vernisáž výstavy v pondělí 6. 3. 2017 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00 
Součástí vernisáže bude autorská performance probíhající kontinuálně již od 10:00 

Prezentace autora v úterý 7. 3. 2017 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10 - 17:45
Trvání výstavy od 7. do 9. 3. 2017

 

Díla Lenky Klodové se převážně točí kolem ženského živlu, tělesnosti, sexuality a mateřství. Svá studia na VŠUP zakončila monumentální sochou nazvanou Boženě, která předznamenala autorčin zájem o ženskou zkušenost, a naznačila její konceptuální přístup k tématu a smysl pro humor. Mnoho děl Lenky Klodové inspirovalo její vlastní mateřství (Zlaté děti, Travestishow, Pár), ale nikoli v úzce autobiografickém smyslu (Kdo se bojí mateřství, Rodička, Řekni ne menstruaci, Čas ženy). Klodová nevynechala ani jiná společensky zásadní témata spojovaná s ženskou tělesností, ať už se jednalo o diktát ženské krásy (Já, Mé punčochy, Polabská Venuše, Doly Buster), nerealistické aspekty ženských rolí (Život s handicapem), využití ženského těla v reklamě (Libát) nebo pornografický průmysl (Panny, Podzimní noc je dlouhá jen svým jménem, V rukou, Ostrovy touhy, Lidovky, Scény). Otázkou, ke které se Klodová často vrací, je vyjádření ženské erotické touhy a vztahu mezi mužem a ženou (Ty, Ženin, Miluji).

(zdroj.: artlist.cz)

 

EN

 

Intrinsecus
Lenka Klodová

Opening: March 6th. from 6 - 9 pm in the SuperMedia Studio, n.302, AAAD
Part of the opening will be authorial performance extending continuously from 10 am.

Artist presentation: March 7th. from 4:10 - 5:45 pm in classroom, n.411, AAAD 
Duration of exhibition from 7th. to 9th. March 2017 
 
Lenka Klodová’s works centre primarily on the female being, embodiment, sexuality and motherhood. She completed her studies at the Art-Industrial College (VŠUP) by creating a momentous statue called Božena, which foreshadowed the artist’s interest in the female experience and indicated her conceptual approach to this theme and her sense of humour.
Many of Lenka Klodová’s works are inspired by her own maternal experience (Golden Children / Zlaté děti, Drag Show / Travestishow, The Couple / Pár). However, she never did this in a truly autobiographical sense (Who’s afraid of motherhood? Kdo se bojí mateřství?, Mini-Parent /Rodička, Say No to Menstruation / Řekni ne menstruaci, A Time for Woman / Čas ženy). Ms. Klodová also did not forget other basic social themes related to the female body, whether they concerned dictates on female beauty (I / Já, My Stockings / Mé punčochy, Labe Area Venus / Polabská Venuše, Dolly Buster / Doly Buster), the unrealistic aspects of female roles (Life with a Handicap / Život s handicapem), use of the female body in advertising (To Kiss / Libát) or the pornography industry (Virgins / Panny, An Autumn Night is Long in Name Only / Podzimní noc je dlouhá jen svým jménem, In Hand / V rukou, Isles of Desire / Ostrovy touhy, Folk Tunes / Lidovky, Scenes / Scény). A question to which Klodová continually returns is expression of female erotic desires and the relationship between man and woman (You, Female / Ty, Ženin, I love / Miluji).
 
(source: artlist.cz)

recenze výstavy od studenta ateliéru Fotografie - Jana Drochytky

Práce Lenky Klodové asi není nutné příliš představovat. Témata, která zpracovává jsou pro média senzací zářící na míle daleko. V tomto ohledu bych za nejprůkaznější považoval vystoupení v pořadu Uvolněte se, prosím Jana Krause. Ani Jan Kraus, ani Jiří Pomeje, ani obecenstvo v tu chvíli zřejmě nepochopili Lenku Klodovou a dovolím si odhadnout, že Lenka Klodová zase nepochopila je.

Pokud byla její závěrečnou prací na VŠUP socha „Boženě“, považoval bych to za zcela příznačné – její práce je velmi konzistentní a může odkazovat na celou řadu fenoménů. Myslím, že znovu hodnotit významy jejích děl je bezvýznamné.

Ona sama se považuje především za vizuální umělkyni – tento fakt ale svou performancí v Galerii 207 tak trochu popřela.

Objekt pro její performanci se sestává ze dvou artefaktů, které se setkávají na jednom místě – kniha Babička od Boženy Němcové a fotografie zhotovené Bárou Lazarczykovou. Lenka Klodová předčítá knihu u stolu a poněkud vědecky vzhlížející live záznam (pořizován novodobým technologickým artefaktem, objektem) je promítán na vedlejší stěnu.

Nastolenou situaci můžeme interpretovat různě.

Přicházíme k Babičce na návštěvu, Babička si nás nevšímá, zabrána do literatury, nahlas předčítá. Předčítání se může jevit jako neškodná interpretace textu mluveným slovem vnukovi, stejně tak se může stát čtením manifestu.

Poklidný text narušují náhlé, taktilní výjevy. Stejně jako narativnost situace můžeme i fotografie vnímat různě. Mohou být neškodným pokusem z maloměstského ateliéru. Nebo to jsou pracně vytvořené, vyleštěné fotografie, které v zápětí použije propaganda pro svůj narativ.

Nastavení situace včetně futuristicky vzhlížejícího záznamového zařízení celou performanci posouvají (a to je možná velmi příznačné) do roviny velmi nenápadného citování manifestu a vystavování propagandistických fotografií Lenky Klodové. Živé promítání ještě více potírá citlivé čtení, likviduje jakoukoliv intimitu. Umožňuje pohled na naprosto odhalenou manifestující postavu.

Pokud tedy tvrdím, že svou roli vizuální umělkyně Lenka Klodová v Galerii 207 popřela, mám tím na mysli onu druhou invazivní (a zároveň v kouzlu její nenápadné osobnosti permanentně skrytou) povahu jejího počínání. Hovoří, nakládá s mluveným slovem, artikuluje podobu svého manifestu. Znovu, neúnavně.

fotodokumentace