Mira Gáberová - MODROZELENÁ
Vytvořeno: 17. 10. 2016 od Galerie 207

MODROZELENÁ
Mira Gáberová (SK)

Vernisáž výstavy v pondělí 17. 10. 2016 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00 
Prezentace autorky v úterý 18. 10. 2016 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10 - 17:45
Trvání výstavy od 18. do 25. 10. 2016

Mira Gáberová je autorka, jejíž tvůrčí východiska i podstatná část dosavadní činnosti souvisí především se slovenským prostředím. Nicméně v posledních letech přesunula své působení i do pražského uměleckého kontextu. Její práce se pohybují v rozmezí od videí, performancí a videoperformancí až k malbě a kresbě. Zatímco v prvních zmíněných okruzích se uplatňují především aspekty spojené s tělesností, u její tvorby v tradičních výtvarných médiích se projevuje její zájem o ornamentální struktury a pohrávání si s hranicí kýče.

Jedním ze zásadních vyjadřovacích prostředků autorky je již dlouhá léta médium videa. V jejích starších videích se v vyskytují dvě paralelní tvůrčí polohy.  U obou z nich můžeme nalézt práci s tělesností, její intimitou a jejím narušováním, ale i s ironií a humorem. 

(zdroj: artlist.cz/ autor anotace Viktor Čech)

Výstava Modrozelená prezentuje tříkanálovou videoinstalaci pracující s dvěmi různými typy klíčovacích pozadí. Projekt vznikal na rezidentním pobytu autorky v Polské Wroclawi v letošním roce.     

EN

Mira Gáberová is a defiantly Slovak artist, though over recent years she has also been associated with Prague. Her work operates on the border of video, performance and video performance, as well as painting and drawing. Regarding the first media she is most involved in the physical, while when working with traditional media we see her interest in ornamental structures and playing on the borders of kitsch.

For many years one of the artist’s basic means of expression is video. Two parallel themes appear in her older works. We find work with physicality, intimacy and the disturbance thereof, as well as irony and humour.

(source: artlist.cz/ author of annotation Viktor Čech)

The exhibition presents a three-channel video installation working with two different types of keying background. The project originated at the author's stay in Wroclaw this year.

recenze výstavy od studenta ateliéru Architektura 1 - Jakub Čevela

Tři projektory na podlaze mířící na tři bílé stěny Galerie 207. Skvěle jednoduchá forma, stejně jako tři nová videa slovenské umělkyně Miry Gáberové, vytvořené v tomto roce.

Sedmiminutový Videotime je experimentální video recyklát. Autorka zkoumá možnosti postprodukce videa. Nesouvisející záběry z dovolené, úlovky z archívu, či cíleně natočená choreografie ve studiu Mira hravě spojuje do silně heterogenní video-koláže. Jako v ostatních pracích autorky se zde objevuje určité zkoumání fyzičnosti, demonstrované v úvodu a na konci videa dotýkáním se klíčovacího plátna, jež je jakýmsi zhmotněním filmového obrazu. Klíčování, digitální nástroj upravování videa je zde povýšeno na motiv.

Není jasné, o čem vlastně příběh Viedeotime je, přinejmenším je alespoň o samotných nástrojích pro jeho digitální tvorbu. Líbivé motivy tanečnice a třpytivých plážových radovánek působí jednak pateticky, jednak tyto formální obrazy netvoří potřebný příběh (ačkoli pantomima dívek na pozadí vodní hladiny působí efektně). Videotime je ponorem do iracionálního světa, bez srozumitelného vyprávění ovšem funguje spíš jako videoart než film.

Dvojice videí Green a Blue jsou monumentální pohledy do světa velkých filmových studií, kde vystupující autorka podniká interakci s obřími kulisami. Svou pouhou přítomností uprostřed pódia je jediným ,,objektem,, určujícím měřítko. Navazuje tak na svá starší videa Statue of Everything či Scenes, poetická performance, zkoumající své vlastní bytí. Mira se zde nehybně vystavuje pohybu opony, nechává se jí zakrýt, tuto jednoduchou choreografii aplikuje na scény mnoha divadelních sálů, čímž strhuje pozornost na jejich rozdílnou architekturu, přičemž se všude odehrává stejná akce. Tento ,,průvodce po sálech,, je tak zároveň určitý cestopis.

Skutečná existencionální báseň nese jméno ,,Shower,,. Video natočené na strohé NewYorkské střeše zachycuje Miru stojící v dešti. Tělesnost kontaktu s kapkami - okolním světem je zde absolutní, zároveň však jaksi nehmotná.

V Blue a Green však přechází k aktivní komunikaci mezi tělem vystupující Miry

s technikou futuristické scény. Ta obsahuje pouze dva hráče, robotickou konstrukci s kamerou a autorku, jejich společný fyzický kontakt připomínající rituál. Stále intimnější kontakt člověka s technologiemi a jejich vzájemná závislost je demonstrována přímočaře tělesným dialogem. Je si umělec roven s technikou, kterou využívá? Monstrózní digitální svět je dnes natolik svébytný, že jeho uživatel stále obtížněji dokáže chápat celý jeho rozsah. Kdo tedy řídí a kdo je řízen?

Mira Gáberová nabízí důvtipně prostou hru s videem. Jednak prezentuje tělesné vztahy mezi prostorem natáčení, natáčejícím a natáčeným, jednak je v roli performerky. Celé dílo tak funguje zároveň jako autoportrét, víc osobní než se může zdát.

web Mira Gáberová