Pimlico
Vytvořeno: 23. 10. 2017 od Galerie 207

Pimlico
(Barbora Dayef, Veronika Přikrylová)

Živé vystoupení v úterý 31. 10. 2017 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 17:30 
Prezentace umělkyň v úterý 7. 11. 2017 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10

Pimlico je hudební skupina založena v Londýně v roce 2014, což je patrné i ze samotného názvu kapely. (Londýnská čtvť, v níž se údajně narodil Paul McCartney a kde mimo jiné sídlí národní galerie Tate Britain.)

Za pojmenování vděčí buďto Slávě Sobotovičové nebo Dominiku Langovi, tato nejasnost a oborová nevyhraněnost je vlastní i celkovému vystupování kapely.

Hudebně experimentální počínání obou členek, Barbory Dayef a Veroniky Přikrylové, se po tři roky formovalo v ateliéru Sochařství na UMPRUM.

Pimlico míchá osobitý holotropní sound a podmanivý šepot s prvky tradiční lidové hudby. Základem je dechová melodická linka s rytmickými podklady elektronického metronomu nebo přivlastněné videozáznamy modních přehlídek.

Zvuk tvrdě útočí na smysly.

Stejně tak zjev.

 

EN

 

Pimlico
(Barbora Dayef, Veronika Přikrylová)

Live performance October 31th. from 5:30 pm in the SuperMedia Studio, n.302, AAAD
Artist presentation November 7th. from 4:10 pm in classroom, n.411, AAAD 
 

recenze výstavy od studenta ateliéru Intermediální konfrontace - Jana Kvíze

Ahoj 207! Je tady někdo?

Z balkonu se dokola ozývá P.I.M.L.I.C.O, diváci v očekávání a nejistotě postávají o patro níže, až se smyčka zastaví a ozve se jasný pokyn: „Pojďte nahoru,“…

Diváci se potichu rozmisťují okolo zábradlí. Potemnělou místnost osvětlují jen párty světla. Na fatboy leží reprobedna a vedle ní stojí dvě zpěvačky. Když se všichni pohodlně usadí, začíná další píseň.

Hudební skupina PIMLICO v galerii 207 odehrála přibližně půlhodinový koncert původních písní, doprovázených občasnou projekcí módních přehlídek na obrazovce mobilního telefonu. Umělkyně Barbora Dayef a Veronika Přikrylová ve své tvorbě písní mnohokrát opakují proces vytrhnutí nonverbálních zvuků, především vzdechů, tak často využívaných v produkci popových hitů. Z těch následně vytvoří samostatné nové písně, mnohdy postavené na melodii lidových písní. Lidovou hudbu však přitom redukují víceméně na její rytmickou složku, podobně jako popová tvorba je v jejich podání omezena zejména na princip opakovaného vzdychání a mihotavého barevného osvětlení. Tato redukce by se dala považovat za nosnou konstrukci tvorby PIMLICA, kdyby ovšem nebyla zároveň tím jediným, co je jako koncept nejen promyšlené, ale také funkční.

Vzdychání a jiné bezeslovné zvuky se často využívají v populárních písních pro jednoduchou zapamatovatelnost a reprodukovatelnost písně, diváci tak už nemusejí ani znát text a mohou se přidat. Úspěšnost tohoto hudebního triku ostatně dokazuje hit posledních let Hideway od zpevačky Kiezsy, kde je refrén tvořen pouze vzdycháním.

Intimní okamžik vzdechu, spojený v popkultuře především s prožíváním ženské sexuality, zde pak mnohdy slouží k lacinému uspokojování diváka, který se tak svým zpěvem může snadno přidat ke spoře oděné popové ikoně

Neustálé opakování prvku vzdychání, které by mohlo poměrně dobře fungovat v neuměleckém prostředí a s diváky očekávajícími koncert, v galerijním prostředí „poučené“ diváky spíše pouze nudí a nedochází k žádnému znejistění diváka. Tyto vzdechy, spolu s využitím projekce módní přehlídky na mobilu jsou u performance dvou žen v galerijním prostředí velice očekávatelné.

Koncert postrádá jakoukoliv gradaci, divák ani nepozná, jestli začal nebo skončil, taktéž absentuje veškerá práce s publikem. Síla zážitku se tak rozhodně nedá porovnávat s pečlivě propracovaným line-upem a vystupováním popových hvězd, kde je promyšlené každé slovo a každý pohyb, ke kterým se obě umělkyně odkazují.

Domnívám se, že Pimlicu se nedaří ani alespoň fragmentárně zopakovat zážitek z hudební produkce, a odkazování na předlohy v módní a hudební branži tak zůstává pouze na rovině konceptu, ovšem není fyzicky pocítitelné na vystoupení. Velice originální přístup tak zůstává téměř na hranici ploché parodie. Když akáty šumí a člověk uslyší na podiu Zuzanu Norisovou, jak šepotá, daleko lépe pocítí slizkost znásilnění intimního projevu. 

Díky! tohle je konec recenze šš ššš šš ššš šepotám  

portfolio Veronika Přikrylová

portfolio Barbora Dayef