In-sue-lie - Petr Dub
Vytvořeno: 2. 11. 2015 od Galerie 207

In-sue-lie

Insula představuje v architektonické terminologii označení nájemního domu pro nižší a střední třídy obyvatelstva v období starověkého Říma. První bytové domy strukturované jako víceúčelové budovy se zázemím pro podnikání v přízemí a bydlení v patrech pro plebeje, tedy měšťany, kteří neměli předky mezi starou rodovou šlechtou či nepatřili do žádného z rodů. Nepříliš kvalitní bloky domů trpěly kolapsy jednotlivých budov a častými požáry. Bytové domy se tak časem posouvaly dále od centra města do prvních suburbií. Samotný název „insulae“ byl odvozen od latinského výrazu pro ostrovy, zatímco původní slovo dalo vzniknout dnešnímu pojmu - izolace. 

Petr Dub (*1976) v roce 2012 zakončil doktorské studium na FaVU VUT v Brně autorskou publikací s názvem Vybrané postkonceptuální přístupy v současné české malbě. Ve vlastní umělecké tvorbě se věnuje především zkoumání kapacity současné malby, objektu, instalace a jejich vzájemných přesahů v architektuře. Autorova diplomová práce s názvem UNFRAMED byla vybrána pro evropskou přehlídku Start Point a cyklus TRANSFORMERS mezi díla finalistů mezinárodní ceny The Sovereign European Art Prize pořádané Královskou nadací v Londýně pod záštitou aukční síně Christie‘s. V roce 2011 byl autor nominován na cenu Essl Art Award Cee a zařazen do cyklu Start Up organizovaného Galerií hlavního města Prahy.

kritická reflexe výstavy od Jana Kolského, studenta ateliéru fotografie

Instalace Petra Duba a především její výklad autorem mě dovedly k otázce přílišného vysvětlování. Pokud bych přišel do instalace jako neinformovaný divák, ocitl bych se v situaci, kdy se musím snažit dávat jednotlivým elementům smysl a pojit je (pravděpodobně) určitým narativem nebo do určitého útvaru. Taková pozice mi jako divákovi dá určitý prostor svobody interpretace, ale zároveň riskuji, že narazím na větší či menší míru enigmatičnosti toho, co se snažím pochopit. Na druhou stranu, když autor podá v podstatě úplný výklad toho co vidím, objasní veškeré odkazy a znaky použité při kompilaci útvaru instalace, ocitám se jako divák v pozici kdy je význam toho před čím stojím hermeticky daný a mohu se snad jen potěšit nad tím, jak to vše dobře vypadá dohromady a jak to dává smysl. Otázka, která se mnou dále zůstává, je jaká míra nejasnosti či nevyřčenosti je nutná pro organické fungování díla?

Osobně jsem se ocitl v pozici druhé a měl jsem pocit pasivity vůči celé situaci. Instalace na mě pak působila jako estetický komplex asociativně propojených znaků, které byly navíc Dubovým výkladem seřazeny do podoby lineárního příběhu. A právě situace, kdy jsem začal přemýšlet o jiném směru čtení, ve mně budila rozpaky.  Jednotlivé části instalace se mi tak rozpadaly na více či méně souvislé fragmenty, kdy například kritické použití estetiky domů v městských satelitech byla naroubována na kritiku národní identity - v podobě vlajky, o které by jsme se bez výkladu mohly jen domnívat, že je česká - a dále na kritiku Daniela Landy nebo snad také národní identity(?). Nakonec jsem zůstal s pocitem, že je všechny části a souvislosti jsou asi zcela jasné a pochopitelné, ale jediným solidním pojidlem je estetické řešení. Kritický základ celé věci se tak pro mě dostal do pozadí, což je pravděpodobně způsobeno i tím, že tato kritika v daném kontextu nemohla rezonovat.

Portfolio autora