Štěpánka Šimlová - Mikropříběh
Vytvořeno: 23. 10. 2019 od Galerie 207

MIKROPŘÍBĚH
Štěpánka Šimlová

Vernisáž výstavy v úterý 29. 10. 2019 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM, od 17:30-20:30
Prezentace autorky, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 5. 11. 2019 v učebně č. 413, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 30. 10. do 5. 11. 2019

 

Druhou výstavu Galerie 207 v zimním semestru akademického roku 2019/ 2020 připraví umělkyně Štěpánka Šimlová, vedoucí Intermediálního ateliéru a katedry fotografie na FAMU. Tvorba Štěpánky Šimlové osciluje mezi využitím nových médií a návratu k rukodělnému artefaktu stejně jako k autorskému gestu a využívá k tomu možností manipulace s digitálním obrazem. Tato manipulace má za následek určité znejasnění či zpochybnění naší představy o zažitém prostoru. Výstava s názvem Miktopříběh bude pracovat se specifickým místem galerie právě tímto způsobem. 

- vzor – opakování – rozvinutí vzoru – příběh – spíš mikropříběh – ornament – zbytečná práce – fascinace – obsese – trávení času – archiv - vzor – tetris – vzpomínky, na které není třeba myslet – divná doba – Vltava – rychlý konec šťastných časů – kolaps – práce bez cíle – hledání pevného bodu – kdyby ho hledal Archimédes, nalezne ho v ztuhlém jazyce – měření času – emoce ukotvené ve vzoru – vzor – ornament – namaluj zlaté slunce rudou barvou – doma – být doma – tapeta – vzor – příběh – mikropříběh – archiv – obsese – neprožité utrpení – uvolňující se kouzlo – pocit viny a prokletí – zbytečné pocity – starý vzor – staré ornamenty – staré pocity – kuchařovo nádobí – ztráta parazitů – toxoplasmósa – deprese – všechno mohlo být jinak – všechno ještě bude jinak – hledání cesty v opakování – ornament – archiv -  manželský sex a jeho kouzlo – obsedantní záznam – vzor – archiv – pevný bod ve vesmíru – malý pevný bod ve vesmíru – pohyb – mikropříběh, který už byl napsán – další dálniční atrakce – katolické útočné komando – vzpomínky tak živé – cyklení se – archiv – práce – vzor – forma – ornament – vše tak doma – vatikánské podzemí – popart – pašování – balón rozpuštěný sluncem – archiv – záznam – ornament – systém – pořádek – příběh – spíš mikropříběh -
 

 

EN

 

MICROSTORY
Štěpánka Šimlová

Opening: October 29th. from 5:30 - 8:30 p.m. in the Gallery 207, Intermedia Studio, n.207, AAAD
Artist presentation, commented review and closing: November 5th. from 4:10 pm in classroom, n.413, AAAD 
Exhibition from October 30th. to November 5th. 2019

Recenze výstavy od studentky ateliéru K.O.V. - Anežky Juhové

Druhou výstavou nového semestru nás provedla autorka Štěpánka Šimlová a dovolila nám tak nahlédnout do svých mikropříběhů. 

Štěpánka Šimlová je umělkyně s přesahem několika oblastí tvorby, věnuje se jak fotografii, kolážím či malbě nebo světelným instalacím. Ve svých projektech se zabývá genderem, politikou ženskými právy ale i silnými osobními tématy. Vystudovala v ateliéru intermediální tvorby profesora Milana Knížáka na AVU, část studia také strávila v univerzitě v Amsterodamu a Notthinghamu. Nyní zastává post vedoucí Katedry fotografie na pražské FAMU, na které zároveň vede i Ateliér Intermédií.

Výstavu vytváří jako instalaci, která především pracuje s daným prostorem, se kterým vede určitý dialog a vždy na něj nějak navazuje nebo z něj vychází. Autorka vnímá instalace jako důležitý akt v tom, že je to určité umění, které funguje na tom daném místě a po skončení výstavy z něj nic nezbude, je po všem, protože jednotlivé segmenty výstavy samostatně nefungují. Celá akce představuje vždy samotný příběh, který souvisí s tím konkrétním místem a časem a jedině ve své celistvé podobě nám může zprostředkovat komplexní zážitek. 

A přesně to jsme měli možnost pozorovat i u výstavy Mikropříběh, která rozhodně zaujala svým neotřelým konceptem. Výstava, která žije. I tak bychom mohli nazvat autorčino dílo, které nám v galerii 207 předvedla. Štěpánka navázala na daný miniprostor, pokoj, a na vyhrazený čas, sedm dní. To stálo na počátku jednoho mikropříběhu, který se po čas celého týdne různě proměňoval a rozvíjel.
První den autorka připravila, jak sama uvedla, pouze “kulisy” pro mikropříběh, který pak  postupně vznikal. Vzor, tapeta, příběh. Slova, která provázejí výstavu, ale i přestože je nečteme, mohly diváka hned napadnout, jak vstoupil do prostoru galerie. Zpočátku jsme mohli pozorovat právě jen ty samotné kulisy příběhu. Ornament jako hlavní motiv, po celém obvodu stěn, jakoby prostřený ubrus pro stolování nebo tapeta než pověsíme na zeď obraz. Už během pouhého sledování těchto kulis nám dává autorka prostor pro imaginaci a zároveň vybízí k otázce, co bude stát na konci. Jak máme vnímat samotné rozmístění kulis v prostoru? Má už samotná kompozice nějaký význam? 
Postupně se na pozadí vzorovaných abstraktních tapet objevilo několik konkrétních obrazů, fotografií soumraku nad mořem ale i koláže, představující samostatné konkrétní mikropříběhy v ornamentu. Fotografie soumraku byly součástí série obrázků, které vznikaly po dobu několika měsíců každým dnem z toho samého pohledu. Na jednu stranu obyčejný, ale přesto v něčem dramatický soumrak nad klidným mořem, že by ticho před bouří?
A co skrývají jednotlivé minipříběhy?
Dokola vrstvení, prolínání, překrývání a znovuobjevování vzpomínek.
Zajímavými prvky, které završí mimo jiné příběh výstavy, jsou 3 samostatné bílé skulptury zabalené do záclon, připomínající jakoby  pavoučí “kokony”, volně zavěšené a rozmístěné v prostoru.Výstava tak dostala další rozměr. Jak zapadají do mozaiky mikropříběhu?
Zároveň se jiná část zahalila do bublinkové folie, část překryla záclonami. Nějaké kulisy z pozadí už zmizely, nahradily je nové. Má nějaký význam zrecyklování určitých segmentů výstavy? Něco končí, něco nového začíná.
Dotýká se tak autorka nějakého vlastního doposud nevyřešeného příběhu? Mohly bychom vnímat otevírání archivu a recyklování určitých prvků jako nějaký koncept, kterým se autorka opakovaně zabývá nebo se právě jedná o nějaké osobní téma, které jí provází životem, a proto se vždy stává součástí dílčích projektů.
Výstava, jako vždy, končila společnou prohlídkou a prezentací prací umělce. Zasvěcením do autorčiny tvorby jsme měli možnost komplexněji pochopit její styl práce a možná právě to nás mělo navést, abychom mohli lépe uchopit celou výstavu.
Galerie hrála všemi barvami, jakoby měly ornamenty představovat chaos ve světě a všude kolem nás a nesourodost materiálů vybízela k tomu, se výstavy jednoduše dotknout.

Pozitivně vnímám, když si můžeme klást otázky a to nám autorka bezpochyby nabídla, stejně jako možnost představivosti a fantazie, kdy si každý na konci možná odnesl svůj vlastní mikropříběh.