Jan Šimsa - Tahem
Vytvořeno: 20. 2. 2018 od Galerie 207

Tahem
Jan Šimsa

Vernisáž výstavy v úterý  20. 2. 2018 v Galerii 207, Ateliér sochařství č. 004, UMPRUM od 17:30 - 20:30
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 27. 2. 2018 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 21. 2. do 27. 2. 2018

 

Krása psaných forem bez ambice čitelnosti.

Experimentální kaligrafie a abstrahování písmových znaků do originálních dekorů. 

Autor navazuje na úspěšnou bakalářskou práci a oceněný katalog Tahem a pokračuje v objevování nových technik, postupů a prohlubování svého stylu.

 

EN

 

By Stroke
Jan Šimsa

Opening: February 20th. from 5:30 - 8:30 pm in the Sculpture Studio, n.002, AAAD
Artist presentation, commented review and closing: February 27th. from 4:10 pm in classroom, n.411, AAAD 
Exhibition from February 21th. to February 27th. 2018

recenze výstavy od studenta ateliéru Tvorba písma a typografie - Přemysla Zajíčka

V posledních několika letech zažíváme ve světě typografie a propagačního výtvarnictví vysoký nárůst a oblibu ručně psaných písem. Ať už ve formě nápisů na zdech, tabulích nebo ve formě digitálně zpracovaných fontů nabízených dlouhou řadou tvůrců i distributorů. Tento trend je zjevný i pro osoby méně znalé oboru tvorby písma. Důvodem může být, kromě finančního zisku, zejména na území bývalého Československa snaha po znovuobjevení kvalit písmomalířství, které bylo v minulém režimu běžně užívaným nástrojem propagace ve veřejném prostoru a dokonce i vyučovaným předmětem na středních odborných učilištích s podporou kvalitně zpracovaných příruček a učebnic.

Výstava Jana šimsy — Tahem vychází z kaligrafických principů, které jsou přirozenou součástí ručně psaných písem. V rámci výstavy můžeme přímo na zdech vidět kompozice tvořené shluky segmentů jejichž základem jsou tahy připomínající písmo. Nečitelné, tvořené různými psacími nástroji. Volba nástrojů, umístění, tahy a tvary napřímo odkazují k písmomalířství, kterému se Šimsa věnuje.
 Dekorováním libovolně, v rámci svého estetického cítění, zaplňuje různě vytýčený prostor na stěnách galerie. Tento rámec se nepokouší přesáhnout a svým způsobem utaženě následuje předem stanovené varianty kompozic s prostým obměňováním tvaroslovím tahů, jejichž funkce spočívá v zaplňování prostoru.
 Z expozice je cítit úzkostlivé dodržování stanoveného neopodstaněného systému a distancí v rámci uzavřeného konceptu, který lze podobně náhodným způsobem rozšiřovat tak, jak prostor dovolí. Třeba i za roh. Janův počin je možné vnímat i jako okouzlení psacími nástroji a tvary písmen, které přenesl do vzdálené roviny od podstaty písma. Tato rovina postrádá pevné základy. Estetická složka písma vyjmutá z kontextu znaku, jako nositele významu, se stává strouhankou, ve které nikdy žádný řízek nebyl.

Odprezentovaný výsledek v Galerii 207 nutně vybízí k zamyšlení nad použitím výtvoru. U tvorby písma je vhodné tímto způsobem uvažovat ještě před zahájením výrobní fáze a Jan Šimsa se ke svým kompozicím chová jako k písmu i vzhledem
k tomu, že tvary skládá do řádků, zarovnává na praporek, do bloku i na středovou osu. Vnáší do tvarů i estetiku historických manuskriptů, minuskulí a snad i run či klínového písma v kombinaci s estetikou čajoven a nepřekonaných ilustrací Keitha Haringa.