Tereza Velíková - Mimo pointu
Vytvořeno: 5. 3. 2019 od Galerie 207

Mimo pointu
Tereza Velíková

Vernisáž výstavy v úterý 5. 3. 2019 v Galerii 207, ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM od 17:30-20:30 
Prezentace autorky, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 12. 3. 2019 v ateliéru Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM od, od 17:15
Trvání výstavy od 6. 3. do 12. 3. 2019

 

Tereza Velíková se v posledních letech zabývá interpretační variabilitou příběhů a scénářů, které jejich recyklací a znovuoživováním převádí do nových spojitostí a kontextů. Pracuje přitom často s již existujícími divadelními texty, které představují surový materiál pro experimenty s prolínáním obsahu a formy.

Pro komorní výstavu v Galerii 207, nazvanou příznačně Mimo pointu, Velíková toto téma dramatické apropriace posouvá na samotnou mez srozumitelnosti a dosažitelnosti. Uvnitř galerijního „black boxu“ se odehrává děj, jehož obrazová složka náhle a teatrálně končí vstupem návštěvníka. Jediným dokladem děje uvnitř je audiostopa, slyšitelná ven skrze zdi osamělého výstavního prostoru. Příběh, který v sobě nese ostych či snad dokonce fóbii z prozrazení, je nám tak prezentován jen jako zvuková instalace, odkazující k předchozím autorčiným příběhovým kolážím, ale záměrně a takřka zlovolně se bránící našemu hladovému vnímání.

Divákovi je tak odepřena obrazová pointa, která je přesunuta z původního centra dění do negace příběhu, do jeho narušení a odnětí. Z  lineární divadelní hry se stává zauzlená metafora neporozumění, nemožnosti plně vstoupit do příběhů těch druhých, jejichž skutečný smysl nám často uniká.

Stejně jako ve svých předchozích projektech pracuje Tereza Velíková se záměrnou diskontinuitou vizuálního vyprávění, s narativní trhlinou, která se stává ústředním tématem a zároveň novým vhledem do naruby obráceného příběhu.

 

Spolupráce při realizaci: Michal Pustějovský, Tomáš Rasl 

 

EN

 

Mimo pointu
Tereza Velíková

Opening: March 5th. from 5:30 - 8:30 pm in the Gallery 207, Intermedia Studio, n.207, AAAD
Artist presentation, commented review and closing: March 12th. from 5:15 pm in Intermedia Studio, n.207, AAAD
Exhibition from March 6th. to March 12th. 2019
 

recenze výstavy od studentky Teorie a dějin výtvarných umění - Kamily Huptychové

A pointa?

Galerie 207 uvedla výstavu umělkyně Terezy Velíkové s názvem Mimo pointu. Divák by se tím pádem mohl domnívat, že výstava bude pointu postrádat a bude se záměrně pohybovat v oblasti mimo ni, je tomu ale skutečně tak? 

Tereza Velíková se opakovaně ve své tvorbě věnuje postprodukční manipulaci média videa, v němž často odděluje vizuální a audio složku a následně je znovu skládá do nových asynchronních celků, čímž produkuje nové kontexty a významy. Důležité je pro ni prostředí divadla, a hlavními aktéry jejích děl jsou pak nejčastěji divadelní herci, jejichž repliky a výpovědi stříhá a spojuje jak na papíře, tak poté i v samotném záznamu jejich vystoupení. Charakteristickými znaky jejího díla jsou tak chyby, prázdná místa, znejasnění, ohýbání a posuny interpretací, nejednoznačnost a nedokonalost. Přestože Velíkové výstava v Galerii 207 není v tomto ohledu výjimkou a v mnohých principech se její předešlé tvorbě podobá, lze tvrdit, že se jí podařilo docílit dalšího inovativního a originálního posunu ve výpovědi jejího díla, aniž by současně rezignovala na rozpoznatelnost svého rukopisu. Čím se ale toto konkrétní dílo liší?

Divák je při příchodu do Ateliéru intermediální komunikace veden zvukovou stopou, která vychází z výstavního „boxu“ Galerie 207, vstup je ovšem zahrazen černým sametovým závěsem, po jehož odhrnutí spatří obrazovku s divadelním jevištěm a hercem, který ale záhy odchází a zvuková stopa je přerušena. Teprve až v momentě, kdy divák prostor opustí, se záznam obnoví a pokračuje. Velíková tak upírá divákovi možnost sledovat vizuální složku jejího díla, což představuje nejsilnější moment celé instalace a současně ojedinělou událost v rámci její tvorby, kdy obrazová složka díla bývá narušována, ale nikdy zcela negována.  

Velíková tímto gestem vzbuzuje poněkud trýznivý a mučivý pocit nemožnosti vidět, a tudíž i nemožnosti si její dílo přivlastnit, což je v dnešní kultuře, která je založená na vizualitě a všeobecné dostupnosti, nevšední a cennou zkušeností, která nutí diváka uvažovat jak nad obecnějšími principy, tak na intimnější, psychologické rovině ho nutí se vyrovnat s tím, že i kdyby sebevíce chtěl, tak nemá možnost dílo nahlédnout v jeho celistvosti. Přestože se tedy může zdát, že ona pointa, ke které odkazuje název výstavy, se schovává se kdesi ve video záznamu, který nemůžeme vidět, není tomu tak, naopak prostupuje celým dílem a všemi jeho složkami, k jejímu objevení ale dochází až po vystoupení mimo prostor galerie.