Tomáš Alfery - Resuscitace podhoubí
Vytvořeno: 20. 2. 2017 od Galerie 207

Resuscitace podhoubí
Tomáš Alfery

 

Vernisáž výstavy v pondělí 20. 2. 2017 v Galerii 207, Ateliér supermédií č. 302, UMPRUM od 18:00-21:00 
Prezentace autora v úterý 21. 2. 2017 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10 - 17:45
Trvání výstavy od 21. do 28. 2. 2017

Mé práce vycházejí z naivisticko art brutového podhoubí, které se snažím svým osobitým způsobem kultivovat. Často využívám expresivního rukopisu. Pracuji s odkazy na historii umění, hororovou či pop kulturu. Má práce je dále prostoupena subjektivními metaforami, jako jsou například nedopalky od cigaret, kohouti, wrestleři, klauni, čerti... Tyto motivy se cyklicky opakují, čímž potvrzují svůj význam v mé tvorbě. 

Jedna z důležitých poloh mé tvorby spočívá v práci s rodinnou pamětí. Buduji jakýsi "rodinný pseudoarchiv", který obsahuje fotky, knížky, oblečení, látky, staré pornočasopisy, módní retromagazíny a v neposlední řadě příběhy. Tyto věci získávám od nejbližších rodinných příslušníků. Krom materiálové podstaty, práce s tímto archívem tvoří intelektuální pozadí prací, ve kterých se pokouším uchopit rodinnou paměť z jiné perspektivy, než byla ta původní. Na tvarosloví vycházející z mé tvorby roubuji věci ze zmíněného archivu. Posléze z této symbiózy vznikají nové vazby, estetika, významy. Pro původní majitele věci z tohoto archivu jsou nepotřebné, odložené. Snažím se je umělecky resuscitovat, nechat je zaznít jinak, ukázat je ve světle současného umění současnému divákovi. 

Nejčastěji pracuji s médiem malby, plastiky, koláže, "readymadeového objektu". Mé práce nejsou zatíženy názvy, jejich rozečítání nechávám zcela otevřené. S každým divákem se utváří nový pohled, nechci prostřednictvím názvu naznačovat, kam by měl směřovat. Vše podstatné je již obsaženo v tvorbě samotné. 

V prostoru galerie „207“ vytvořím prostředí, jenž bude volně vycházet z rámce dětského pokoje. Dětský pokoj, který má silné rodinné konotace, jsem zvolil zcela záměrně. Estetika daného interiéru bude hraničit s „rodinným kabinetem kuriozit“. 

Tomáš Alfery, student UMPRUM, ateliéru Jiřího Černického a Marka Meduny

recenze výstavy od studenta ateliéru Ilustrace a grafiky - Jakuba Bachoríka

Výstava nesoucí název Resuscitace podhoubí byla k vidění koncem února roku 2017

v prostorách Galerie 207, nachazející se na UMPRUM v Praze.

Tomáš Alfery je jedním z mladých progresivních umělců, kteří studují v ateliéru Malby na pražské UMPRUM. Ve své tvorbě se nevěnuje čistě jen malbě, jeho výtvarný projev přesahuje médium poněkuď dál a ve svých pracích se dostává přes koláže, sochy, až k prostorovým instalacím, ve kterých kombinuje nálezy z jeho bezprostředního okolí - z jeho minulosti, s účelně vybranými předměty, jenž sebou nesou jistou metaforu. Jeho díla jsou převážně expresivního charakteru, z části nasáklé art brutem, z části temnou hororovou atmosférou, či v neposlední řadě popovou kulturou, která balancuje na hranici exprese a kýče. Z jeho tvorby je patrná inspirace z rodinných konotací a z jeho minulosti, tyto podklady mu slouží jak sám autor říká, jako uchopitelné podhoubí pro jeho další umělecký projev.

Pro Galerii 207 si Tomáš Alfery připravil vskutku rozsáhlou instalaci, která se skládala ze tří sobě odlehlých částí, které spolu nijak zvlášť někomunikovaly. První dvě části byly čistě obrazové a čítaly několik maleb. Jedna z nich byla nasbíranou směsí obrazů z autorova blízkého okolí, obrazy od kamarádů, spolužáků - od lidí jejichž přítomnost se v minulosti na autorovi nějakým způsobem otiskla. Výběr obrazů v kombinaci s kompozicí působil jako jakýsi naivní pohled do světa, kde vše je součástí jednoho velkého panoptika.

Druhá stěna maleb bylo několik aktuálních obrazů od autorova kolegy Kryštofa Strejce, který s Tomášem Alferym úzce spolupracuje a komunikuje o svých malířských pochodech. Mimo své vystavené obrazy zde v Galerii 207 také pomáhal s realizací instalace.

Třetí a stěžejní část celé výstavy byla instalace pokojového charakteru, na které autor skvěle demonstroval svůj systém práce, který spočívá v propojování a kombinování dvou často odlišných světů. Jakožto spojování uměleckých fragmentů či nalezených předmětů s rodinnými konotacemi, nepoužitými věcmi, s dary, které nikomu již dávno nechybí či s předměty denního rázu. Autor zde některé věci poněkuď reinkarnuje a dává jim zcela nový život v novém světě. Nový význam, v novém prostředí. Z těchto nasbíraných a nashromážděných věci zde Tomáš Alfery postavil jakýsi obří dětský pokoj, plující si na podlaze s kobercem, s polystyrénovým nábytkem a několika instalacemi evokující záhadné oltáře, naivního až děsivého charakteru.

Z dály tento zinscenovaný interér vypadal poněkuď nevinně až opravdu dětsky, ovšem při důkladném prozkoumání samotných objektů a instalací se začíná na povrch drásat autorův expresivní projev, a na díla tak padá světlo ze světa art brutu. Poličky jsou plné skulptur připomínající dětské hračky - jen ne uplně tak pro děti, zdi jsou oblepeny plakáty s punkovou estetikou a v rohu místnosti se nachází něco, co evokuje pracovnu, či možná lépe autorův oltář až skoro svatyni. Správná odpověd tu ale není, autor nás záměrně nechává bádat a tápat, jelikož svým dílům nedává popisky, a tak u děl vzniká větši rozsah jejich chápání.