recenze výstavy od studentky ateliéru Intermediální konfrontace – Lenky Štěpánkové
„Po nějakou dobu byla ergonomika ekonomikou. Poté byli přiváni drazí animátoři, kteří měli navrhnout příjemné zvuky a animace, které by odměňovaly výherce. Avšak některé hráče rozčilovalo, že animace byly příliš pomalé, a proto se od nich upustilo. Hra se zrychlila. Rychlejší hra znamenala vyšší vyplavování dopaminu do mozku. Hráči také rychleji vyčerpávali svůj kredit, což snižovalo jejich loajalitu vůči konkrétním automatům a kasinům, ve kterých se nacházeli. Hraní s žetony umožnilo designerům tento problém vyřešit a vyladit programy tak, že časté drobné výhry (…) stále zaručovaly vzrůstající přísun dopaminu, zatímco hotovost hráčů stabilně proudila do pokladny kasina.“ (Citace pochází z knihy o designu hracích automatů v kasinech.)
Tomášovi Predkovi není sociální tématika v jeho díle cizí. Ačkoli se abstraktní malby zdají být zbaveny jakéhokoliv obsahu, původem jejich vzniku je právě osobní zkušenost, nebo i obecnější problematika dnešního neoliberalismu.
V jeho předešlém výstavním projektu v Brněnské Industra Art minulý rok v březnu představil sérii maleb, inspirovaných jeho prací skladníka. „Přetavená rutina“ si kladla za cíl nalézt rovnováhu mezi uměleckou prací a prací běžného člověka/dělníka.
Výstava Tomáše Predky v Galerii 207, která proběhla na konci dubna tohoto roku, se zabývala účinkem dopaminu v našem mozku a vzniku tolerance na tento hormon neřestí, který se vyplavuje v okamžiku, kdy jsme odměněni. Série abstrakcí simulovala tento pocit chemické a vizuální manipulace. Co dominuje dnešnímu světu? Uspokojení v době digitálních technologií neexistuje, touha po stálém ukojení nových potřeb je nekonečná. Jak se orientovat ve „věku nesmírné složitosti“?[2]
Digitální vizuální jazyk používá ve svých obrazech také současník Tomáše Predky, Julius Reichel a komentuje podobnou problematiku vizuálního smogu a absolutního přehlcení obrazy. Prostředky, které ve svém díle Predka používá jsou vizuálně velmi přitažlivé. Dnešní abstrakce nijak diváka neznepokojí, přesto barevné kombinace a technická zručnost Predku odlišuje od jiných abstraktních autorů. Absolvent pražské AVU ateliéru prof. V. Kokolii a vítěz 10. ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, Tomáš Predka ve svých obrazech nevyhledává záměrnou „trashovitost“ ani nestojí o posh galerie a místo v prestižních sbírkách. Je takovým tichým, nenuceným proudem abstraktních malířů dnešní generace, který při práci skladníka hledá inspiraci na další obrazy.
[1] Laura Noren, Can Objects Be Evil? A Review of „Addiction by Design“, Social Media Collective, 6. září 2012
