Train For Mutuality - David Přílučík
Vytvořeno: 16. 11. 2015 od Galerie 207

Train For Mutuality

 
Vernisáž výstavy v pondělí 16.11.2015 v Galerii 207, ateliér sochařství č.4, UMPRUM od 18:00-21:00 
 
Prezentace autora ve středu 18.11.2015 v učebně č.413, UMPRUM, od 17:45
 
We are the goals.
We are the means.
We are the tools.
We all are  inaccurate.
We all have to adapt.
We all are under the influence of power.
If we're not.
Existence without the tool and goal will start.
Why do we act without goals ?
We want the mutuality.
Our goal should not be the mutuality.
That's why we act without goals.
We can't live like that.
We want to live like that.
We are the mutuality.

kritická reflexe výstavy od Alma Lily Rayner, studentky ateliéru Fotografie

On the exhibition ‘Train for Mutuality’ by David Přílučík

I can hear them.
They are breathing.
Filling and draining.
Charging and discharging.
How simple and easy to stop all of this.
Now they are listening.
Every squeak of the tongue.
Every strain of the muscles.
They remember.
She says bon-a-petite, and they eat.
They remember.
They keep breathing.
They've two legs and now they are up.
Now they're moving through space.
They remember.
H-O-M-E
Over here they are in.


We were there.
Waiting.
Waiting for you.
Breathing for you.
We were there.
You said- the roads lead to blackness.
You said- beware, beware.
Our names.
Do you remember our names?
We walk.
We fall.
H-O-M-E
We are here.


I was not lost.
Even for a moment.
I was never lost.
Every drop of consciousness.
Every hole in the wall.
Come.
Come to me.
My shadows.
My fractions.
I remember.
I can hear them.
They walk.
They fall.
They are stumbling away.
I can hear them.
Struggling for air.
She says sleep well, and they are gone.
Are you there?
H-O-M-E
Beware.
Beware.


Our forest is empty.
Our ocean is grey.
Our mussels stiff as stones.
Our faces are blank.
We were there.
We are here.
Do not let us disappear.


She says:
Within the blackness
We are awake
We are awake

 

 

kritická reflexe výstavy od Radima Labudy, doktoranda ateliéru Supermédií

          To je kus těžkého umění, co? Ale my to rádi komplikované, že? A David se tváří záhadně a po partyzánsku nechce nic prozradit. Možná už je utahaný, protože už je pozdě a davy už se galerií prohnaly. Co to je? Vtahuje to, hypnotizuje, něčím neustále fascinuje, svádí a masíruje, opakovaný akord zasahuje viscerálně, animálně, ale pořád se to vzpouzí, jako mrštný had (…kobra? škrtič? chřestýš?). Těžko uchopitelná ambivalentní mantra nijak pochopení nepomáhá. Autor se nám nechce dát levně.

          Protože ale Davida znám, tak už tuším, kterým směrem pátrat. Dosuď jsem považoval jeho video s černým kocourem (1) spíše za šťastnou náhodu, ale jeho nová práce mě přesvědčuje, že se jedná o koncepčnější linii myšlení. Tak jsem znova otevřel text Johna Bergera "Proč se dívat na zvířata" (2), který mi David sám kdysi doporučil. Esej z konce sedmdesátých let se v kontextu dnešního filozofického myšlení už jeví jako součást tradice (nebo snad spíše spodního proudu) snahy po přehodnocení ostře vymezené hranice mezi kulturou a přírodou, mezi res cogitans a res extensa, mezi subjektem a objektem. Mám za to, že kritika těchto pozic ani tak nespočívá v zpochybňování jejich "objektivní" pravdivosti. Ne, je to spíše etika (tedy návod ke konání ve světě), jež vede argument proti osvícensko-modernistické linii. Počty jsou správné, výsledek sedí, ale důsledky jsou hrůzné. Bezbřehé vykořisťování všech přírodních zdrojů, diskutabilní testování na zvířatech a naprosto neoumlvitelný industriální chov zvířat. Ti, jež nemluví, ti druzí, těm nejsou přiznána práva. Aby byly věci ještě horší, tak do množiny "těch druhých" mnohdy spadnou i ti příslušníci našeho druhu, jež nemluví zrovna naším jazykem, nebo s námi nesdílejí naši kuturní či národní identitu.

          Na scéně se tak znovu objevuje animizmus, jako lék, jako protijed totalitních nároků onoho osvícenského převratu. A není to návrat neznámého, animizmus v nás přetrval navzdory několika staletím převýchovy. A ghost is haunting modernity—the ghost of animism, píše kurátor Anslem Franke v úvodním textu k výstavě a konferenci Animismus (3). Animizmus (4) se definuje jako označení náboženského systému a světonázoru obykle se vyskytujícího u přírodních národů, že i ne-lidské entity - jako zvířata, rostliny a neživé objekty - mají "duši" nebo "duchovní podstatu" a tedy subjektivitu. Z takového chápání světa pochopitelně plynou etické důsledky, subjekty totiž mají práva, pocity a hrdost. Obklopuje je aura posvátna, nezcizitelně přiznána každému subjektu. Nemůže se od nich brát jenom tak. Člověk v přírodním prostředí ale musí přežít a tudíž když něco potřebuje, tak ne-lidské entity žádá. Když dostane, tak poděkuje. Nepředstavitelné v měřítku industriální výroby. Je důležité poznamenat, že systém animistické víry není abstrakcí, ale především praxí, praktickou technologií pro život. Linie pozitivního přehodnocování kultury přírodních národů v diskurzu západní civilizace má své milníky a tím nemyslím jenom hnutí New Age a příbuzné kontrakulturní fenomény. Rezonuje to v eseji o daru Marcela Mausse (5), v práci George Batailla (6), u Deleuze a Guattariho a nověji u Bruno Latoura (8) a v projektu objektově orientované ontologie (9). Obrat k animizmu má už dokonce praktické výsledky: třeba Ekvádor má od roku 2008 ústavu, jež garantuje práva i ne-lidským subjektům (10). Je to projekt dekolonizace přírody. Už bylo načase. Snad ještě není pozdě.

          Ale zpátky k tomu, jak se David dívá na zvířata. V názvu "Trénovat k vzájemnosti" čtu výzvu k tomu, abychom se (v zájmu jejich i vlastního, nás všech přežití) cvičili v přiznávání subjektivity zvířatům nebo i jiným ne-lidským subjektům. Tímto směrem mě vede i plakát k výstavě - člověk a zvíře, tváří v tvář. Je to absurdně utopická výzva, hodna batikovaných víl New Age, nebo obálky časopisu Probuďte se! A tak se dostáváme i k ironii: výběr apropriovaného materiálu, z něhož je video sestříhané podtrhává diváku podlahu pod nohama. Za monotonního hypnotického rytmu se totiž před námi převádějí videa mnohdy docela podivných způsobů, jak si dnešní člověk, "Homo liberfacii", představuje kontakt se zvířetem. Tady konkrétně zrovna s hadem, jež má u mnoha lidí poněkud problematickou pověst. Videa se objevují jenom na kratičký moment, snad záměrně, aby člověk stihl tak akorát zvolat "…cože...?!"  nevěříce, na co se to vlastně dívá. Nicméně, i v grotesknosti těchto neohrabaných pokusů člověka o vzájemnost se zvířetem se odráží proces subjektifikace ne-lidské entity. Najdete to všude na facebooku, leguán se objímá s kočičkou, pejsek si povídá s delfínem, skupina rekreantů odtahuje nebohého žraloka z pláže zpátky do moře, šimpanzi a orangutani nám vypravují tragické příběhy znakovou řečí. Ať mi nikdo neříká, že naše vědomí neexpanduje, ať si to zní jak chce esotericky. Do těchto úvah mě hypnotizuje pravidlně pulzující modrá obrazovka se slovama záhadného poetického manifestu vzájemnosti.

          Jak jsem snad ukázal, když se to převypráví, může to znít jako banalita. Je dobře, že mi David nic nechtěl říct a jenom se záhadně uculoval. Technologie posvátného totiž vyžadují, aby je člověk bral vážně a se smíchem ironického odstupu zároveň. To je poznání chaosmagie i Yukaghirských lovců ze Sibiře (10), ne ovšem moderního člověka, který nad sebou vytyčil tyranii uniformní ideologie. Není podstatné, že animistické myšlení je jaksi nesprávné (z jisté perspektivy), podstatné je to, jaké má důsledky v praxi interakce člověka se světem. Voláme po změně paradigmatu: zkusme si představit, jaké je žít ve světě, kde jsme v konstantním dialogu s ne-lidskými entitami, jakoby byly lidské. Always say "please" and "thank you", especially for broccoli (11). Jedině tudy vede cesta k skutečné vzájemnosti a překlenutí té nešťastné průrvy mezi člověkem a přírodou. Překvapivě, humor je zřejmě právě ta správná metoda, jak se této technologii učit.

 

Radim Labuda, doktorské studium, ateliér Supermédií

 

- - -

 

poznámky:

 

1) https://vimeo.com/114471091

 

2) John Berger: Proč se dívat na zvířata?, in: O pohledu, česky 2009

orig: About Looking, 1980

 

3) výstava a konference: Animism, Haus der Kulturen der Welt, Berlin 6. 3. - 6. 5. 2012, kurátor Anselm Franke

konferenční příspěvky: e-flux journal #36, 07/2012, Animism, http://www.e-flux.com/journal/introduction—“animism”

 

4) přibližná definice na https://en.wikipedia.org/wiki/Animism

 

5) Marcel Mauss:

orig.: Essai sur le don. Forme et raison de l'échange dans les sociétés archaïques, 1925

anglicky: The Gift: Forms and Functions of Exchange in Archaic Societies, 1954

česky: Esej o daru, podobě a důvodech směny v archaických společnostech, 1999

 

6) Georges Bataille:

orig: La Part maudite, 1949

anglicky: The Accursed Share, 1988

česky: Prokletá část & Teorie náboženství, 1998

 

7) Bruno Latour:

orig: Nous n'avons jamais été modernes : Essai d'anthropologie symétrique, 1991

anglicky: We Have Never Been Modern, 1993

česky: zatím nepřeloženo

 

8) například: Timothy Morton, Realist Magic, 2013

česky částečně in: Objekt, ed. Václav Janoščík, 2015

 

9) dokumentováno dílem Paulo Tavares: Non-Human Rights 2011/12, film installation, in: Animismus, 2012

 

10) Rane Willerslev "Laughing at the Spirits in North Siberia: Is Animism Being Taken too Seriously?" in: http://www.e-flux.com/journal/laughing-at-the-spirits-in-north-siberia-is-animism-being-taken-too-seriously/

 

 

11) Coil: Broccoli, album Musick to Play in the Dark, 1999

 

EN

 

          A piece of difficult art, right? But we like it complicated, don't we? And David is looking all mysterious and in a partisan fashion does not want to give any clues away. Perhaps he's tired, because it is late and the crowds have mostly left the gallery. What is it? It pulls one in, hypnotises, seduces and massages, repeated chord affects viscerally, animally, but it keeps resisting the grasp, like an agile snake (…cobra? strangler? rattlesnake?). The elusive ambivalent mantra does not help in either. The author does not give himself cheap.

          But because I know David, I have an inkling of which way to look. Until now I took his older video with the black cat (1) to be rather a stroke of luck, but this new work hints, that he's dealing with a rather more intent line of thinking. For this reason I picked up John Berger's essay again, the one titled "Why Look at Animals?" (2) which David himself had recommended to me some time ago. Written sometime at the end of 70's, it now in the context of current philosophical thinking seems like a part of longer tradition, or rather an undercurrent of attempting to reconsider the sharply drawn line between culture and nature, between res cogitans and res extensa, between subject and object. I'm lead to believe, that the criticism does not lie in claiming that the division is wrong in its positivist sense. It is rather ethics (a manual of conduct in the world), that leads the argument against the enlightenment/modernist line. Math is right, the result is correct - the consequences are horrid. Ruthless exploitation of all the natural resources, debatable animal testing, inexcusable industrial farming. Those that don't speak, the others, they have no rights. To make matters even worse, the category of "the other" often swallows up also those members of our own species, that happen to not speak our language, share the same cultural or national identity.

          Enters animism. Or perhaps makes a comeback - as a remedy, an antidote to totalitarian claims of the enlightenment revolution. And it's not the return of the unknown, it has has been with us despite several centuries of reeducation. A ghost is haunting modernity—the ghost of animism, writes Anselm Franke in the introductory text to conference and exhibition titled Animismus(2). Animism (3) is defined as a system of religious belief or world-view usually seen in indigenous cultures, claiming that non-human entities - as animals, plants and inanimate objects - possess "soul" or "spiritual essence" and therefore subjectivity. Ethical considerations arise from this understanding of the world: subjects have their rights, feelings and pride. They are surrounded with an aura of sacred. It is not possible to just take from them, for it would be stealing. Humans in a natural environment need to survive nonetheless, so if they need something, they ask. When they get it they say thank you. This is obviously unimaginable on the industrial scale. It is important to bear in mind, that animist belief is not some abstraction, but rather a practice, a practical technology for life. The line of positive reevaluation of indigenous cultures in the discourse of western civilisation has its milestones and I don't mean the New Age movement or other such counterculture phenomena. We can find this resonance in Marcel Mauss' essay on gift (4), in the work Georges Bataille (5), Deleuze and Guattari's work, Bruno Latour in more recent years (7) and well as the fresh project of object oriented onthology (8). The animist turn already has practical outcome. In 2008 Ecuador, for example, has established the first constitution that guarantees the rights to non-human subjects (9). It is a project of decolonizing the nature. It was about time. Let's hope it's not too late.

          But let's get back to how David is looking at animals. The title "Train for Mutuality" can immediately be read as a call to (for the sake of survival, ours and theirs, all of us) reeducating ourselves to respect subjectivity of animals or in fact all other non-human entities. I was lead down this path of thinking also by the posters showing a human and an animal face to face. We can say it is a ridiculously utopian call, one worthy of tie-die New Age fairies or a cover of a Jehova's Witness magazine. And thus we reach the irony: the choice of the appropriated footage used in the video pulls the rug from under our feet. To the monotonous hypnotic beat we are shown videos of often rather bizarre ways how humans today, "Homo liberfacii" , imagine contact with an animal. Here exemplified by snakes, creatures of a rather problematic reputation. Each video only shows up for a brief moment, just enough for us to gasp "…watta…?!" in utter disbelief of what we are looking at. Nevertheless even the grotesqueness of these clumsy attempts at mutuality mirrors the process of subjectification of non-human entities. You can find it all over the Facebook, lizard hugging with a kitty, dog talking to a dolphin, group of beach goers pulling hapless shark stranded on the beech back to the sea, chimps and orangutans tell us their heartbreaking stories in sign language.  Don't tell me it's not expansion of human consciousness, and I frankly don't care a cat's whisker if it sounds esoteric. These are the thoughts that come to mi mind as I'm being hypnotised by the regular pulse of the blue screen with the words of the mysterious mutuality manifesto.

          As I have hopefully shown, it sounds all very banal when put into words. I appreciate David's stubborn silence, as he grins there mysteriously. The technology of sacred requires that we approach it very seriously and with laughter of ironic distance at the same time. This is the knowledge of the chaosmagick as well as Yukaghir hunters of Siberia (10), but it is inaccessible to modern humanity under the tyranny of a uniform ideology. It is not important that animist way of thinking is somehow flawed (from a certain perspective), what matters is practical consequences it has for the human interaction with the world. We therefore call for a change of paradigm: let's try to imagine what it would be like to live in a world, where we are in constant dialogue with non-human entities as if they were human. Always say "please" and "thank you", especially for broccoli (11). This is the direction towards real mutuality, across that unhappy divide between human and nature. Surprisingly, humour might just be the best method of learning this technology.

 

Radim Labuda, PhD. study, Supermedia studio

 

- - -

 

notes:

 

1) https://vimeo.com/114471091

 

2) John Berger: Proč se dívat na zvířata?, in: O pohledu, česky 2009

orig: About Looking, 1980

 

3) exhibition and conference: Animism, Haus der Kulturen der Welt, Berlin 6. 3. - 6. 5. 2012, kurátor Anselm Franke

e-flux journal #36, 07/2012, Animism, http://www.e-flux.com/journal/introduction—“animism”

 

4) rough definition to be found at https://en.wikipedia.org/wiki/Animism

 

5) Marcel Mauss:

orig.: Essai sur le don. Forme et raison de l'échange dans les sociétés archaïques, 1925

English: The Gift: Forms and Functions of Exchange in Archaic Societies, 1954

 

6) Georges Bataille:

orig: La Part maudite, 1949

English: The Accursed Share, 1988

 

7) Bruno Latour:

orig: Nous n'avons jamais été modernes : Essai d'anthropologie symétrique, 1991

English: We Have Never Been Modern, 1993

 

8) for example Timothy Morton, Realist Magic, 2013

 

9) as documented in the work Paulo Tavares: Non-Human Rights 2011/12, film installation, in: Animismus, 2012

 

10) Rane Willerslev "Laughing at the Spirits in North Siberia: Is Animism Being Taken too Seriously?" in: http://www.e-flux.com/journal/laughing-at-the-spirits-in-north-siberia-is-animism-being-taken-too-seriously/

 

 

11) Coil: Broccoli, album Musick to Play in the Dark, 1999