Un Ange Passe - Romana Drdová
Vytvořeno: 30. 11. 2015 od Galerie 207

Un Ange Passe

 
Vernisáž výstavy v pondělí 30.11.2015 v Galerii 207, ateliér sochařství č.4, UMPRUM od 18:00-21:00 
 
Prezentace autora v úterý 1.12.2015 v učebně č.411, UMPRUM, od 16:10

 

This exhibition presents an exploration or material expression of subtle human gestures and their ephemeral, fluctuating meanings. “Un Ange Pass”, a moment between us when we look at each other but do not speak. A life-less portrait, a face, a vessel, we fill it with our own significations and experiences. We project our ideal, our envisioned image on to her, emptying her of her own meaning and effectively deluding ourselves. THE TRUE RITUAL. A look behind in the mirror and the trick is given away. When we realize the fingers are crossed and the farce is exposed, the structure of our expectations crumbles.

 

Yes, to flee from myself.

Remember nothing. Empty my whole being.

Yes, mind you: a body... to be just a body.

You say it's hers, in her likeness?

I no longer feel myself, I no longer care.

I no longer know how to live.

A body, a body without a name, waiting for someone to take it.

 

Cia, ACT I, extracted from the play As you Desire Me by Luigi Pirandello

 

---

Romana Drdova (*1987) currently studies New Media at AVU and lives and works in Prague. Throughout her work, her attention focuses on the material representation of time, and fragmented perspectives of space and light. Most recently, she has exhibited her work in the Trade Fair Palace in the National Gallery in Prague, Gallery GAMU, and the Liège Photography Biennale.

CV

 

 

kritická reflexe výstavy od Evy Jaškové, studentky ateliéru Supermédií

Je trapné ticho, čekáme až ho někdo přeruší. Jakoby nemělo být nic vyřčeno, sama ruka, bílá jako v něžných rukavičkách,nám tvrdě ukazuje pravdu proti černé zdi. Snaží se nám lhát, ale nestydatě v prostřed veškeré pozornosti. Nebo naopak, je lež stále lží -když na ni upozorňujeme bez přetvářky? Pravda o lži. Šepot autorky a šelest, chci něco zachytit, ukradnout si kousek tajemství ticha. Nahoře nad zdí se v latích schovává EHT. Tápu nad významem. Pozpátku čten anglický určitý člen čekající na slovo k němu přiřazené. Slova napsaná na zemi bílou jsou znečitelněná,navrstvená přes sebe na pleťové barvě, ze které nemůžeme přečíst výraz tváře. Jako když chcete sdělit spoustu věcí a najednou stanete proti tváři bez výrazu s puklinou času a veškerá slova ztratí smysl. Svět není ani bílý ani černý, mísí se v šedi černobílé fotografie, v šedi každodeního života. Kontrast, v pravo od ruky text a vlevo obraz. Naproti fotografie dřevěné hlavy visí výřez reklamní cedule z kapy jako otevřená parakniha, kde výřez textu ztrácí smysl. Světské a svaté se stávají lží vnímané skrze ústřední gesto. Znovu ticho. Černá a bílá se smývají. Anděl přešel."