Václav Kopecký - Untitled: Sky
Vytvořeno: 12. 4. 2019 od Galerie 207

Untitled: Sky
Václav Kopecký

Vernisáž výstavy v úterý 16. 4. 2019 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM, od 17:30-20:30
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 23. 4. 2019 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 17. 4. do 23. 4. 2019

 

Těžištěm výstavy je série velkoformátových fotografií "untitled (sky)”. Svou zobrazivostí redukované monochromatické záběry bezoblačné oblohy. "Modré nebe" zobrazené na fotografii je zachycený modrý filtr atmosféry. Náš pohled směřuje vzhůru ze Země ke hvězdám.

Nabízí se nám pohled nekonečný a neohraničený – jako prostor za hranicí oběžné dráhy.

Není možné dohlédnout na konec. Atmosféra a Slunce, které dávají naší planetě život, nám zároveň zabraňují vidět za hranice našeho obzoru.

 

/Vilém Flusser: Za fiosofií fotogra!e, Praha: Hynek, 1994, s.36/: Barevné fotografie jsou na vyšší rovině abstrakce než černobílé. Černobílé fotografie jsou konkrétnější a v tomto smyslu pravdivější: Zřetelněji odhalují svůj teoretický původ; a naopak: Čím „pravější” jsou barvy fotografie, tím jsou prolhanější, tím více zastírají svůj teoretický původ.

/Henri Poincaré: Číslo, prostor, čas. OPS, 2010, s.156/: Základní věta analysis situs říká, že prostor je třírozměrné kontinuum.

/tamtéž, s. 156/: Stanovení počtu rozměrů založím na pojmu řezu. Představme si nejprve uzavřenou křivku, to jest jednorozměrné kontinuum. Jestliže na této křivce vyznačíme jeden libovolný bod, jímž zakážeme procházet, rozpadne se křivka na dvě části a nebude možné přejít z jedné do druhé po této křivce bez průchodu zakázanými body. Vezměme naproti tomu uzavřenou plochu, která je dvourozměrným kontinuem. Na této ploše můžeme vyznačit jeden, dva či jakýkoli počet zakázaných bodů a plocha se kvůli tomu nerozpadne na dvě části a stále bude možné přecházet po této ploše od jednoho bodu k jinému, aniž bychom narazili na nějakou překážku, protože zakázané body lze obejít. 

 

Jestliže však na této ploše nakreslíme jednu nebo více uzavřených křivek a jestliže je budeme pokládat za řezy, které nám zakazují jimi procházet, rozpadne se tato plocha na několik částí.

Případ prostoru. Body i křivky lze vždy obejít. Je třeba zakázat překračovat jisté plochy, to jest jisté dvourozměrné řezy. Právě proto říkáme, že prostor má tři rozměry.

Tedy analogicky lze dorozvinout jaká definice by vyjadřovala n-rozměrné kontinuum. Kontinuum má n rozměrů, je-li možné je rozložit na více částí jedním či více řezy. 

 

Václav Kopecký (*1983) se kontinuálně zabývá fotografií nejen jako nástrojem k zrcadlení skutečnosti, ale jako fyzickou věcí, která zaplňuje prostor a mění charakter našeho pohledu. Analyzuje fotografii jako paměťové médium, s nímž se pojí specifická historie a technologie – ve svých výstavách odkazuje k uzavřenému světu, který funguje podle vlastních pravidel. Sám fotografie zpracovává klasickými postupy, jako by se snažil nostalgii spojenou s analogovou fotografií vytěžit na maximum. O fotografickém médiu uvažuje jako o způsobu nazírání na svět, k němuž hledá různé paralely, např. v podobě nalezeného otisku, záznamu světla, usměrnění pohledu. Analogicky pracuje i s instalací výstavy, např. když pomocí světlocitlivé emulze nechává na stěnách galerie vyvstat otisk její vlastní podoby. 

 

EN

 

Untitled: Sky
Václav Kopecký

Opening: April 16th. from 5:30 - 8:30 p.m. in the Gallery 207, Intermedia Studio, n.207, AAAD
Artist presentation, commented review and closing: April 23th. from 4:10 pm in classroom, n.411, AAAD 
Exhibition from April 17th. to April 23th. 2019

recenze výstavy od studentky ateliéru Intermediální konfrontace - Antonie Stanové

Konečné nekonečno

Výstava Václava Kopeckého “untitled (sky)” v Galerii 207 nám představuje sérii několika fotografií modré oblohy. Fotografie jsou povešené na stěně volně bez rámu nebo jakýchkoliv jiných doplňků.

Tématem výstavy je nekonečnost modrého obzoru, potažmo nekonečno celkově. V kontextu Kopeckého tvorby výstava dává smysl jakožto další navázání na autorovo jemné zacházení s médiem fotografie poněkud netradičním způsobem - jakožto prostředek k porozumění subtilním jevům a mediálním specifikům fotografie. Vystavená díla pracují s principem možnosti neustálého rozmnožování. Fotografie by se tak mohla neustále rozšiřovat či smršťovat, nikoliv však pomocí pouhého tisku, nýbrž pomocí principu řezu. Kopecký tak analogicky pracuje právě s onou nekonečností obzoru a nekonečnem jako celkem. Zprostředkovává nám toto téma na několika rovinách - názvem, absencí rámu, možností řezů a samotným pohledem.

V popisu výstavy sice stojí, že "se nám nabízí pohled nekonečný a neohraničený”, reálně však je ohraničený okraji fotografie - sice bez rámu, rám je ale vždy nakonec samovolně vytvářený. A přestože si můžeme představovat co všechno za modrou plochou je v realitě, u fotografie víme, že tisk příiš hluboký není. Můžeme výstavu tedy chápat jako jistý popud k zamyšlení nad nekonečným pohledem, vizuální zážitek spojený s těmito tématy nám Václav Kopecký však nedopřává. Tento popud k zamyšlení je pak způsoben hlavně doprovodným textem, spíše než samotnými fotografiemi, které bychom si téměř stejně tak mohli splést se vzorníkem Pantone barvy. Fotografie tak fungují spíše jen jako doslovná ilustrace tezí demonstrovaných v textu.

Nepopiratelnou pravdou je, že díky redukci vizuálních informací se můžeme lépe soustředit na vlastnosti média jako takového. I tak nám fotografie mohou připadat vizuálně zajímavé, své textové poselství však nepředávají. Co přichází je spíše určitá satisfakce v momentě porozumění koncepci a její propojení s vizuální stránkou. Onen zvláštní pocit při pohledu na něco, co nedokážeme zcela obejmout zrakem a pochopit myslí, se nám na výstavě však nedostaví. Možná by byla myšlenka komunikována lépe, kdyby byl tisk provedem na takovém rozměru, který nedokážeme celý shlédnout během jediného pohledu. A možná ani to ne. Možná je kouzlo nekonečnosti obzoru něco, co se tímto způsobem zpřítomnit nedá.

 

fotodokumentace výstavy od Anny Stepanove