Anna Fiedlerová: Nahá kůlna
Vytvořeno: 22. 7. 2022 od Galerie NIKA

Anna Fiedlerová: Nahá kůlna

27. 7. - 15. 9. 2022

Vernisáž: 26. 7. 2022 od 19 hodin

 

Galerie NIKA, vestibul metra B, Karlovo náměstí (vstup přes Palackého náměstí)

Odkaz na facebookovou událost najdete ZDE.

 

Nahá kůlna

Nástěnná kůlna coby vysněná vize domova vytvořeného vlastníma rukama, špachtlí a štukem vyvedená stavba, do které se i přes všechny snahy ji zamaskovat otiskuje lidská nešikovnost a zbrklost. Anna Fiedlerová využívá plochu galerie k vytvoření utopického prostoru, prostřednictvím malovaného znaku. Kůlna zhmotňuje představu “velké dřiny”, jež je zakotvena v mysli autorky jako vzpomínka na prarodiče: vede upracovanost k potěšení z jejího odvedení, nebo (jen) ke ztrápenému tělu?

Kůlna, snadno se postaví, snadno se zboří. Stojí vedle našich potřeb, stojí vedle našeho honosného domu a plní se. Nebo je to to jediné, co máme. Žádný zděný dům, jen dřevěná kůlna. Místo, ve kterém jsme si nastřádali vše, co potřebujeme, a i to co nepotřebujeme – potřebovat nebudeme. Potřeba pracovat. U nás doma si každý dům postavil sám, na své živobytí si vyděláváme svýma rukama. Těžká práce, ale také její možný tragický konec. Země se propadá a stavba se bortí, jako dědova chodba. Do země kopal asi 150 cm hluboké základy, zemina byla stále kyprá jako na poli. Díru zasypali sutinou a betonem, po osmnácti letech se chodba propadla.
 
Otisky práce prostřednictvím vlastního těla, typické (ne)dokonalosti každého rukodělného objektu, jsou zaneseny v nástěnné malbě, kterou lze vnímat jako polemiku nad smyslem života: Jak “správně žít”? Co znamená „být šťastný“? Co je k tomu potřeba? Něco vytvořit, postavit, vlastnit – něco po sobě zanechat? Trojrozměrný prostor kůlny se v galerii zplošťuje; pozvolným vrstvením a schnutím v několikadenním procesu je zanesena do galerijních stěn jako otisk odhodlání vytvořit si vlastní dům. Na honbu za vlastním domem-hradem reaguje ironizujícím gestem zpomalení a nabídnutím nedokonalé stavby-kůlnu. Anna Fiedlerová nepohlíží na bydlení jako na politicko-ekonomický problém nebo konkrétní žitý společenský prostor: nabízí naopak metaforu zděděné představy “správného života”, kterou na příkladu vlastní rodiny problematizuje a kriticky ohledává.
 
Má babička s dědou si po padesáti letech co žili v paneláku postavili vlastníma rukama velký dům. Babička umírá a děda mi po několika panácích vylévá své srdce, jeho upracované ruce mluví. Po tváři mu stéká slza a říká: hlavně ten dům neprodávejte! Pomíjivost věcí, lidí. Děda Karel měl svou zahrádku s maringotkou a prodal ji.
 
V obrazech Anny Fiedlerové čteme příběhy, jejichž protagonisté překračují nejen rámce výjevů, ale i celých cyklů. Často se v nich setkáváme s postavou zahradníka a selky coby jedné figury, zpodobňující člověka, kterého autorka kontinuálně hledá. Své obrazy také doprovází lyrickými texty, autonomní vrstvy. Jak autorka sama uvádí, snaží se, aby text byl sestra od obrazu a obraz jemu byl bratrem.
 
Ztracená selka hledá místo, kde se schovat. Na své cestě potkává zahradníka kterého tíží stejný osud, kde spočinout, kde má najít svou zahrádku. Noha nohu mine. Mine selku. Výloha jako oko, akvárium ve kterém je můj vysněný svět. Má stodola. Nejsem žádný stavitel. Špatně drží, ale je má. Má stavba. Hledím a sním.
 
 
kurátorky: Amálie Bulandrová, Anežka Rucká, Eliška Špálová
autoři grafického řešení: Michal Tůma, Pavel Kuja

Galerie NIKA je přístupná 24 hodin, 7 dní v týdnu → metro B, Karlovo náměstí, vstup přes Palackého náměstí.
 

 

Foto: Mária Jančová

vizuální řešení: Michal Tůma, Pavel Kuja

Foto: Mária Jančová