my life be like
Vytvořeno: 7. 4. 2021 od Galerie NIKA

Viktor Eichler a Martin Eichler: my life be like

7. 4. – 1. 5. 2021

& galerie je otevřena 24 hodin, 7 dní v týdnu
& the gallery is open 24/7
Metro B, Karlovo náměstí, vstup přes Palackého náměstí

Sledujte na našem facebooku!

 

Jaké jsou meze soukromí? Jaké to je být vystaven*a pohledům, ale přesto doopravdy nespatřen*a? Nespatření jako stav, který tvora odcizuje od matérie vlastního těla i kulis každodennosti. Nespatření jako otázka žitelnosti. 

Nika už není využívána jako vitrína, Martin a Viktor Eichlerovi odhalují možnosti tohoto prostoru stát se nástrojem. Nástrojem, skrze který nacházíme útočiště Druhých. Subjekt se vciťuje do objektu a jeho schopnost odlišit sebe od svého odrazu se ztrácí v mlze. Tvor, aby mohl žít svůj život, transformuje své prostředí a zároveň je jím transformován: tímto adaptováním se bytí stává snesitelnějším a metro obyvatelnějším. 

Proto není náhodou, že je výsledkem této projekce právě furry. Vzal*a přítomné prvky, promítl*a je na sebe sama a vtiskl*a je do vlastní srsti. Furry je tvorem jinak protikladných světů, performuje a sleduje zároveň. Čím častěji vchází do převlékací kabinky, tím více se Nika stává huňatým teritoriem. Nyní má Nika nového*ou nájemníka*ci, tvora, který se nám všem dává na odiv. Který prozkoumává prázdné práce a plné životy. Vidí ty, které jiní přehlíží, a naslouchá příběhům, které jiní neslyší. Možná je to příběh o tobě, občas bývá i o mně, ale určitě je o nás. 

 

Kurátorky / Curated by: Anna Roubalová a Anna Crhová

Grafika / Graphic Design: Jan Stuchlík a Jarka Straková 

 

What are the limits of privacy? What is it like to be exposed and yet unseen? Invisibility as a state that alienates the being from the matter of its own body as well as the scene of everyday life. Invisibility as a matter of viability.

Nika is no longer used as a show-case; Martin and Viktor Eichler reveal the possibility of this space to become a tool. A tool with which we find the refuge of the Other. The subject empathizes with the object and its ability to distinguish itself from its reflection vanishes in the fog. In order to be able to live its life, the being transforms its environment and is transformed by it simultaneously: through this adaptation life becomes more bearable and the subway more habitable.

Hence, it is no coincidence that the result of this projection is furry. He*She took the present elements, projected them onto himself*herself and imprinted them on his*her own fur. Furry is a creature of otherwise opposite worlds, performing and watching simultaneously. The more often he*she enters the changing rooms, the more Nika becomes a furry territory. Now Nika has a new tenant, a creature who shows off to all of us, who explores meaningless jobs and important lives. He*She sees those that others overlook and listens to stories that others do not hear. Maybe it's a story about you, sometimes it's about me, but it's definitely about us.

 

 

 

Photo: Karolína Matušková