FŠ50 aneb Dary pro Františka Štorma
Vytvořeno: 7. 6. 2016 od Ateliér tvorby písma a typografie

Vivat František Štorm, vivat typographia!

 

Třetího dne letošního července oslaví František Štorm, někdejší vedoucí Ateliéru tvorba písma a typografie, padesáté narozeniny. V rozhovoru pro časopis Font kdysi konstatoval: Člověk, který je v určité době v nějakém oboru jedním z nemnoha zasvěcenců, nemá si s kým popovídat na úrovni. Kromě členů sekty mu totiž nikdo nerozumí. Zkuste si jen tak přisednout se sklenicí piva k něčímu stolu a začněte rozhovor třeba „Uvážil jste, příteli, kam až se Fournier odchýlil od zásad racionalistické typografie?" Nezkoušel jsem to, ale myslím, že bych v místnosti dlouho nevydržel.

 

To jsou velmi přesvědčivá slova, protože nezrcadlí pouze rezignovanou melancholii zmíněných zasvěcenců, ale nepřímo z nich vysvítá potřeba cílevědomě skupinky takových jedinců vytvářet a všemožně podporovat jejich život. V oněch buňkách, opevněných před lhostejnou veřejností, se pak mohou „freimaureři“ dnešních dnů setkávat s jinde nemyslitelným pochopením.  

Klasickým případem takové buňky je Ateliér tvorby písma a typografie. Jako většina spolků má svoje rituály a fetiše, pečlivě budovanou ikonografii a také hrdinské legendy, bobtnající nejvíce v ústním podání těch, kteří si tradované děje nemohou pamatovat.

 

V „legendě o písmu“ hraje pochopitelně jednu z nejvýznamnějších rolí František Štorm, otec zakladatel místní digitalizované typografie, vůdce, velký kormidelník, generalissimus a milovaný soudruh českého písmařství v jedné osobě. U příležitosti jeho padesátin jsme se rozhodli probudit dřímající kult osobnosti a v rámci zimních klausur zaplnit školní ateliér dary. Vzorem nám byly dávné výstavy darů všeho pracujícího lidu „milovaným vůdcům“. Trochu jsme litovali, že není v našich možnostech věnovat mu k významnému životnímu jubileu vlakovou soupravu, parní válec nebo pojízdnou typografickou oficínu, doplněné „epesní typoškou“. Oč skromnější však je vonička našich darů, o to je upřímnější. Oproti někdejšímu „pracujícímu lidu“ jsme byli ve velké výhodě – neobdarovávali jsme syčáka, ale respektovaného tvůrce, skvělého kumpána a milého přítele.

 

Výstava darů , které ve zmíněné expozici fotografoval Peter Fabo, byla v prostorách Kavárny Nona na Nové scéně Národního divadla otevřena 3. června bez slavnostního zahájení a potrvá do 9. července. 

 

Na zdraví, Františku!

 

Karel Haloun, Tomáš Brousil, Radek Sidun

a studenti Ateliéru tvorba písma a typografie