Karel Císař (ed.)
Obrazy a předobrazy
Publikace dokumentuje tři mezinárodní přehlídky současného umění, které Karel Císař připravil za posledních zhruba deset let. Výstava Vzpomínky na budoucnost (2009) byla věnována aktuálnosti moderního umění v soudobém umění, Obrazy a předobrazy (2013) vztahovaly díla současných západoevropských umělců k ukázkám středoevropského meziválečného výstavnictví, funkcionalistické sklářské tvorby či surrealistické typografie a výstava Síť, gradient, opilecký krok (2017) představila dva americké umělce vycházející z aplikované matematiky a politické ekonomie. Vzhledem k tomu, že tyto výstavy zároveň naznačovaly obecnější tendence vývoje umění ve sledovaném období, publikace by rovněž měla přispět k poznání dějin současného umění a k problematice metodologie jejich zkoumání. Císařovy texty jsou doprovozeny překladovými statěmi předních teoretiků současného umění (Juliane Rebentischové, André Rottmanna, Lars Bang Larsena a Yve-Alain Boise), které vyšly v době konání výstav, námětově se dotýkají prezentovaných prací a vycházejí z různých metodologických přístupů (kritické teorie, post-strukturalismu, psychoanalýzy ad.). Grafika Petr Bosák a Robert Jansa. Vychází v koedici s Domem umění města Brna.
……………………………………………
Karel Císař je teoretik umění a kurátor. Působí na UMPRUM a zabývá se teorií moderního a současného umění a dějinami fotografie. Knižně publikoval např. Věci, o kterých s nikým nemluvím (2010), Stav věcí (2012) či Abeceda věcí (UMPRUM 2014), za niž byl nominován na Cenu F. X. Šaldy. Je nositelem Ceny Igora Zabela za kulturu a teorii (2014).
Jan Šépka
Inspirace
První publikace, která se monograficky zaměřuje na tvorbu architekta Jana Šépky, je vystavěna na detailní prezentaci jeho vybraných projektů a realizací. Název Inspirace je odvozen z autorského procesu geneze konkrétních témat, která byla materializována v konceptu jednotlivých architektonických zadání. Šépka ve vybraných projektech představuje jednotným a uceleným způsobem svůj tvůrčí proces klenoucí se od vlastní umělecké inspirace po naplnění původní vize. Teoretická studie Venduly Hnídkové interpretuje Šépkovu tvorbu ve smyslu architektury jako umělecké disciplíny pevně ukotvené v reálném čase a místě.
……………………………………………
Jan Šépka, pedagog a vedoucí Ateliéru architektury I UMPRUM, je významným architektem, který se podílel na řadě projektů oceněných u nás i v zahraničí K nejznámějším patří úpravy Horního náměstí v Olomouci, úpravy Jiřského náměstí na Pražském hradě, Arcidiecézní muzeum v Olomouci, vila v Berouně, vila Hermína, úpravy zámeckého návrší v Litomyšli, návrh Národní knihovny v Praze, Pokoj v krajině v Modravě, Dům v sadu nebo instalace Vnímání v Českých Budějovicích.
Petra Dočekalová a kol.
Jaroslav Benda 1882–1970. Typografická úprava a písmo
Tato publikace představuje Jaroslava Bendu jako typografa. Vzhledem k jeho celoživotnímu zájmu o knihy a písmo je jeho dílo zpracováno z pohledu písmařského. Jedná se o jediný úsek, který Bendu provázel ve všech etapách a odvětvích jeho tvořivé činnosti a dosud nebyl zpracován. Hlavní část knihy tedy tvoří rozbor Bendových děl, na nichž se typografie objevuje. Zbylé široké spektrum Bendovy práce, která tak úzce nesouvisí s typografií, je v knize zařazeno do delší úvodní kapitoly, prezentující příklady za ostatní. Klíčem k sestavení možného přehledu díla pro nás byly Bendovy paměti Léta s Umělci (1969) a O letech práce a přátelství (1962), z nichž jsme se pokusili převést řadu Bendových citací nejpřesněji popisujících okolnosti vzniku i následný osud jeho návrhů a děl. Grafika Radek Sidun. Vychází ve spolupráci s Masarykovou univerzitou.
……………………………………………
Petra Dočekalová je doktorandkou Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM. V doktorandské práci navazuje na svou diplomovou práci o československém písmomalířství a letteringu, za kterou získala řadu zahraničních ocenění. Je autorkou knih Benda a písmo, Skripty do výlohy a spoluautorkou TYPO 9010. Od roku 2013 je stážistkou ve studiích Suitcase a Briefcase Type Foundry, kde pracuje na nových abecedách a technické podpoře fontů.
Veronika Rollová
Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948–1968)
2. svazek Edice Dizertace P.S.
Pražský hrad je tradičním sídlem státní moci a jeho silná pozice symbolu české, respektive československé státnosti byla rozvinuta prvním československým prezidentem T. G. Masarykem, který z něj učinil svou rezidenci a prostor reprezentace mladého demokratického státu. Publikace se zaměřuje na proměnu Pražského hradu v časovém rozmezí let 1948 až 1968 v souvislosti s tím, jak se měnil úhel pohledu na funkce, které by mělo tradiční sídlo státní moci plnit. Na jejich definování se významně podíleli prezident a jeho kancelář, v průběhu sledovaného období se do tohoto procesu zapojili rovněž ideologové KSČ a představitelé československého výtvarného umění, architektury a vědy. Práce se soustředí na krátkodobé i trvalé architektonické úpravy hradního areálu zaměřené na širokou veřejnost a na vývoj zdejšího výstavního programu. Sleduje rovněž institucionální pozadí této proměny. Grafika Josefína Karlíková.
……………………………………………
Veronika Rollová je absolventkou doktorského studia Teorie a dějiny moderního a současného umění UMPRUM. Hlavním tématem jejího odborného zájmu je zkoumání vztahů mezi politikou na jedné straně a výtvarným uměním a architekturou na straně druhé v období státně socialistické diktatury.
Bruce Sterling
Vytváření věcí
3. svazek Edice Katedra
Kniha Bruce Sterlinga, která vyšla pod názvem Shaping Things v roce 2005 u MIT Press, pojednává o historii a budoucnosti navrhování věcí z hlediska futurologických perspektiv designu. Sterling jako spisovatel science fiction dokáže pracovat s neologismy a v knize vytváří úžasná spojení moderních a starých technologií, nových kategorií objektů v sítích programovatelných systémů. Knížka je koncipována jako řez napříč různými obory designu. Zároveň je i futurologickou explikací a nabízí inspiraci jak studentům UMPRUM, tak veřejnosti, které není cizí pochopit technosociální proměny současnosti a blízké budoucnosti. K vydání připravují Petr Krejzek a Pavla Pauknerová. Překlad Ivan Adamovič. Grafika Kateřina Šuterová.
……………………………………………
Bruce Sterling je považován za spoluzakladatele pesimistického a zahořklého směru sci-fi jménem kyberpunk, ve své tvorbě pak navazuje též na steampunk, podžánr sci-fi fantasy. Je držitelem ocenění Hugo Award, Locus Award či Arthur C. Clarke Award. Působil v Art Center College of Design v Pasadeně v Kalifornii.
Pavel Karous (ed.)
Hotel Praha
Architektura Hotelu Praha autorů Jaroslava Paroubka, Radka Černého a Arnošta Navrátila, postaveného v letech 1979–1981, byla naprosto výjimečná. Kopírovala vrstevnice svahu a svým tvarem reagovala na terén. Stavby, které by takto sochařsky ctily prostor, se u nás kromě srovnatelně odvážného televizního vysílače Ještěd téměř nevyskytují. Objekt budovy představoval velkorysý gesamtkunstwerk, celostní umělecké dílo – spojení architektury, interiérového designu a užitého i volného umění v jeden celek. Na výtvarných realizacích a designu se podíleli nejuznávanější čeští výtvarníci 2. poloviny 20. století – Antonín Hepnar, Zbyněk Hřivnáč, Pavel Hlava, Stanislav Libenský, Jaroslava Brychtová či Jiří Rathauský. Stavba fungovala v komunistické éře jako luxusní hotel pro oficiální návštěvy vysokých představitelů, po roce 1989 byly prostory hotelu „demokratizovány“ a sloužily široké veřejnosti (restaurace, kavárna, cukrárna, bazén pro výuku plavání dětí). V roce 2001 po netransparentním privatizačním aktu byl Hotel Praha v podstatě přiveden k ekonomickému krachu a v roce 2014 i přes protesty mnoha předních odborníků zbourán. Vychází v koedici s Bigg Boss. Grafika Tereza Hejmová.
……………………………………………
Pavel Karous je vizuální umělec. Vystudoval UMPRUM, později zde působil jako asistent Ateliéru skla. Se svým projektem „Vetřelci a volavky“ dokumentuje a popularizuje výtvarné umění ve veřejném prostoru v reálném socialismu a v reálném kapitalismu a je autorem publikace Vetřelci a volavky (UMPRUM/Arbor vitae, 2013), která získala 1. místo v soutěži Nejkrásnější kniha roku 2013 (kategorie Odborná literatura) a čestné uznání v mezinárodní soutěži Best Book Design From All Over The World. Z Karousových realizací můžeme uvést např. Pomník obětem policejního násilí, Pomník Bruno Zwickera, architektura výstavy Jižní město. Od roku 2016 připravuje a moderuje pořad Predátoři a plameňáci a působí na Scholastice.
Marie Neurath & Robin Kinross
Transformátor: principy tvorby Isotypových grafů
2. svazek Edice Katedra
Dílo Otty Neuratha je naší odborné veřejnosti známo díky jeho práci na systému univerzálního znakového jazyka Isotype, avšak do širšího povědomí se dostává až díky současnému boomu informačních technologií a vizualizačních potřeb. Publikace, která vyšla pod názvem The Transformer v roce 2009 u Hyphen Press a kterou sestavil Robin Kinross ve spolupráci s Marií Neurath, definuje základní principy vizuální transformace dat, o něž Otto Neurath usiloval ve své práci. Kniha je potřebnou pomůckou pro pochopení základních historických vlivů na současnou kulturu infografiky a jejího propojení s digitálními technologiemi. K vydání připravili Petr Krejzek, Pavla Pauknerová a Jaroslav Tvrdoň. Překlad Jan Čumlivski. Grafika Kateřina Šuterová.
……………………………………………
Marie Neurath (1898–1986) byla členkou týmu Wiener Methode der Bildstatistik, později přejmenovaného na Isotype. Po smrti manžela Otty Neuratha pokračovala v propagaci metody Isotype (předchůdce informační grafiky). Snažila se prosadit zdokonalení nauky o vizuální kultuře a namísto klasických školských učebnic se složitými popisky u obrázků navrhovala používat knihy s atraktivnějšími vizuálními prvky, které pomohou zefektivnit výuku.
……………………………………………
Robin Kinross, nakladatel Hyphen Press, autor knih o vizuální komunikaci a typografii (Modern Typography, 1992), editor.
Jitka Škopová (ed.)
Aš po Užhorod
Tento projekt je propojením výzkumu osudů podnikatelských rodin, které stály u zrodu založení první republiky, se současnou uměleckou tvorbou v tak významném a dynamickém oboru, jakým je textilní design. Rodinné bohatství, které bylo plodem mnohaletého úsilí a které přinášelo kulturní obohacení a rozkvět v daných průmyslových oblastech, bylo v samotném závěru první republiky postupně znehodnocováno. Profesionálové, kteří do té doby republice umožňovali ekonomický růst a rozvoj, byli radikálně nahrazeni amatéry s minimálními zkušenostmi. Ti vývoj podniků díky nulovým zkušenostem zbrzdili či zcela pozastavili. Některé podniky tak zanedlouho po zestátnění dokonce zcela zanikly. Výstupem je unikátní textilní design, propojující vybrané obory v návaznosti na využití konkrétní produkce dané firmy: Preciosa – skleněná bižuterie a textil, Petrof – hudba a akustická textilní stěna, Ottova mýdlárna – mýdlo a koupelnový set, Semenářství Vaněk – textilní vlákna a biodegradabilní textilie, Lázně Luhačovice – nové pojetí hydrogelu. Kniha je součástí putovní výstavy konané při příležitosti oslav 100. výročí vzniku Československa v roce 1918. Grafika Jakub Novotný. Vychází s podporou MŠMT ČR a MK ČR.
……………………………………………
Jitka Škopová v roce 2001 absolvovala Ateliér textilní tvorby UMPRUM, kde od roku 2009 působí jako vedoucí. Zabývá se navrhováním textilních dezénů, produktovým designem, spolupracuje s výrobci, architekty a módními návrháři. Její tvorba je zastoupena ve sbírkách UPM v Praze a Moravské galerie v Brně. Je editorkou katalogu Textil a experiment (UMPRUM 2016).
Shota Tsikoliya (ed.)
Akademické platformy výpočetního navrhování
Architektonické akademické instituce jsou nejenom místem předávání znalostí potřebných pro profesi a technická know-how, ale i jedinečným prostředím pro výzkum a inovaci. Nové technologie navrhování a výroby proměňují podobu disciplíny a vyžadují větší roli pro experiment, testování, prototypizaci a vývoj. V rámci západoevropských (mimo jiné) vzdělávacích institucí vznikají platformy zaměřené na výzkum možnosti výpočetního navrhování a nových technologií ve spolupráci s příbuznými obory. Pro takové platformy je charakteristická úzká spolupráce s jinými vědeckými disciplínami a technologickým výzkumem. Publikace jednak prezentuje probíhající výzkum na podobných akademických platformách prostřednictvím vědeckých článků a ilustrací modelů a prototypů, jednak ukazuje práce vybraných středoevropských akademických platforem zaměřených na experimentální výzkum v architektuře. Publikace se zaměřuje na fenomén výzkumných pavilonů jako specifických případových studií obecných architektonických problémů. Grafika Jana Honecová-Delafontaine.
……………………………………………
Shota Tsikoliya – architekt, absolvoval v roce 2013 UMPRUM. V rámci doktorského studia zde zpracovává téma výpočetní metody v současné architektonické praxi, je též asistentem Ateliéru architektury III a vyučuje kurz Science Engineering Technology v programu Global Architectural Design v rámci CIEE. Vedl a podílel se na organizaci několika workshopů spojených s inovativními technologiemi. V roce 2014–2015 studoval a pracoval v Institute of Computational Design na univerzitě ve Stuttgartu, kde se podílel na projektu ICD/ITKE Research Pavilion 2014–2015. Pracoval v architektonických kancelářích v Praze a Berlíně a je spoluautorem oceněného návrhu v mezinárodní soutěži na řešení veřejných prostorů Šafaříkova náměstí a Fajnorova nábřeží v Bratislavě.
Sylva Petrová
České sklo / Czech Glass
Publikace je 2. revidovaným, doplněným a rozšířeným vydáním z roku 2001, jehož podstatná část byla zničena při povodních a mezi odbornou i laickou veřejnost se dostala pouze sporadicky. Prioritně se publikace věnuje vývoji výtvarných forem části české sklářské produkce, která bývá nazývána autorským sklem (skleněnou plastikou a tvorbou objektů) nebo také individuálním designem. Analyzuje specifickou sklářskou disciplínu, která svým časným zrodem, šíří a uměleckými výsledky předběhla vývoj ve světě o řadu let, a je proto stále vysoce aktuální. Kniha dokumentuje a analyzuje zrod fenoménu českého autorského skla po roce 1945 v kontextu dobových souvislostí, ale také sumarizuje důležité milníky českého skla před 2. světovou válkou, které pozdější vývojovou etapu předznamenaly. Jde o jedinou odbornou publikaci svého druhu, pojatou do značné míry encyklopedicky, vybavenou proto i rozsáhlým dokumentačním materiálem. Kromě vlastních textů obsahuje 360 barevných fotografií nejvýznamnějších dobových děl více než stosedmdesáti českých sklářů, jejich životopisy, portréty a bibliografické údaje. Grafika Rostislav Vaněk. Vychází s podporou MK ČR, firmy Lasvit a Galerie Kuzebauch v české a anglické jazykové mutaci.
……………………………………………
Sylva Petrová je mezinárodně uznávaná kurátorka, vědecká pracovnice, publicistka a vysokoškolská pedagožka, znalkyně soudobého uměleckého skla. Je emeritní profesorkou Univerzity v Sunderlandu ve Velké Británii, kde do roku 2012 zároveň zastávala funkci ředitelky Institutu pro mezinárodní výzkum skla (IIRG). Během své praxe v oboru napsala osm samostatných knih a publikovala více než sto článků v odborných periodikách.
Jan Kolský
Za Zelenou liškou / Green Fox Street
Kniha Za Zelenou liškou zkoumá byt a ateliér přední osobnosti Československé nové vlny Ester Krumbachové na základě vzpomínek pamětníků a pozůstalosti, která je předmětem uměleckého a uměleckohistorického výzkumu. Kniha si tento byt bere jako na výchozí pozici, ze které sleduje myšlení a tvorbu režisérky, kostýmní výtvarnice, scenáristky a literární a výtvarné umělkyně Krumbachové, ale také její životní situaci a dobový kontext. Ester Krumbachová v tomto bytě od začátku 60. let do své smrti v roce 1996 nejen žila, ale také byl místem každodenní práce a pracovních i soukromých setkávání se s přáteli a spolupracovníky. Zvláště pak s příchodem normalizace a omezením možností práce ve filmovém průmyslu, kdy Krumbachová byla v tzv. vnitřním exilu. Byt také získal svou důležitost skrze Krumbachové realizace, ve kterých se v menších nebo větších fragmentech, jako v jejím autorském filmu Vražda Ing. Čerta, objevuje. Kniha se snaží budovat obraz Krumbachové života a práce z perspektivy jejího bytu skrze komponovaný rozhovor s jejími přáteli a spolupracovníky a digitální obrazy, kde se 3D rekonstrukce bytu mísí s fotografiemi pořízenými jeho návštěvníky a obyvateli. Úvod Edith Jeřábková. Grafika Anežka Minaříková. Vychází v české a anglické jazykové mutaci.
……………………………………………
Jan Kolský je studentem Ateliéru fotografie UMPRUM a dlouhodobě spolupracuje na uměleckém výzkumu pozůstalosti Ester Krumbachové.
Milena Bartlová
Retrospektiva. Vybrané studie k dějinám umění 12.–16. a 20. století
Dvacet pět vybraných studií Mileny Bartlové z let 1999–2018 představuje různé možnosti přístupu k interpretaci uměleckých děl českého středověku, renesance i nedávné doby. Autorka je zkoumá jako historické památky, komunikační média i jako čistě výtvarná umělecká díla, všímá si metod uměleckohistorické práce i způsobů zprostředkování umění. Polovina textů dosud vyšla pouze anglicky, jedenáct z nich v zahraničí, některé další v obtížně dostupných publikacích; jeden text je zde publikován poprvé. Grafika Adam Uchytil.
……………………………………………
Milena Bartlová přednáší dějiny umění a muzeologii na UMPRUM a je členkou Katedry teorie a dějin umění. V roce 2013 obdržela Cenu F. X. Šaldy za knihu Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou. Je autorkou výboru komentářů Obrazy a události 2010–2012 (UMPRUM 2012), spoluautorkou a editorkou katalogu Budování státu (UMPRUM 2015) a Co bylo Československo? (UMPRUM 2017). Publikuje v českých i zahraničních vědeckých časopisech a sbornících; píše kritiku a kulturně-politickou publicistiku pro Art+Antiques, A2, Artalk.cz.
Norman Potter
Co je designér: věci, místa, sdělení
1. svazek Edice Katedra
Knížka vlivného anglického designéra, poprvé publikovaná v roce 1969 pod názvem What is a designer: things, places, messages, odkazuje k základním otázkám a metodám výuky na uměleckých školách. Texty reagují na ustavený modernistický termín „dobrý design“, jehož neotřesitelnost jako kritérium hodnocení byla v průběhu 60. let v Evropě i USA zpochybňována. Potterova kniha je užitečným materiálem také pro české prostředí. Vzhledem k Potterově aktivismu je přímo příznačné, že překlad jeho textů zahájil vznik Edice Katedra, která zpřístupňuje kritické, dnes již zásadní referenční teoretické texty o designu, jež dosud v českém prostředí citelně chybějí. Neexistence kritických textů vytváří bezprecedentní situaci, kdy bouřlivě se rozvíjející obory stojí ve formalistním vzduchoprázdnu, studenti jsou ochuzeni o myšlenky a kontexty ať už historické, nebo napříč kulturami. Překladová díla navíc přinášejí jinou perspektivu, pomáhají kultivovat lokální diskuzi, nehledě na to, že potřeba překladů byla absolutní doménou avantgard 20. století a dopomohla k aktivizaci kritického myšlení u nás. Doslov Robin Kinross. K vydání připravují Petr Krejzek a Pavla Pauknerová. Překlad Eva Císlerová. Grafika Kateřina Šuterová.
……………………………………………
Norman Potter (1923–1995) byl anglický tvůrce, návrhář, básník a učitel, celoživotní anarchista. Během 50. let provozoval dílnu ve Wiltshire a začal pracovat také jako interiérový designér. V 60. letech se stal učitelem nejprve na Royal College of Art v Londýně, poté na College of Art v Bristolu.
Václav Janoščík
Nespavost
Spekulativní fikce, experimentální či konceptuální texty na pomezí odborné a literární produkce vytyčují prostor, který je na jedné straně nesmírně aktuální vzhledem k současným filozofickým a společenským problémům (spekulace, realismus, postpravda, akcelerace), ale na druhé představují v českém prostředí dosud velmi opomíjenou formu. Knihu Nespavost formuje nikoli téma, žánr či forma, ale spíše určitý rytmus a čas. Tvoří ji soubor datovaných zápisků a textů, které reagují právě na proměny a průběh v čase, ať už se jedná o osobní, často ironické postřehy, nebo o pokusy vymezit určité filozofické východisko vůči současnosti. Součástí publikace je doslov, vysvětlující základní východiska spekulativní fikce, stejně jako seznam literatury a bibliografické odkazy. Ilustrace Tomáš Vaněk. Grafika Štěpán Marko.
……………………………………………
Václav Janoščík je pedagogem, teoretikem i kurátorem, odborným asistentem na AVU a Katedře fotografie FAMU, dále vyučuje externě na UMPRUM. Zaměřuje se na filozofii, teorii médií a umění. Podílel se na několika knihách (Objekt, 2015; Reinventing Horizons, 2016), které prezentují problémy současné filozofie.
Pavla Rossini, Jiří Pelcl (eds.)
Století dánské a české nábytkové tvorby: konvergence, divergence / A Century of Danish and Czech Furniture Design: Convergence and Divergence
Bilingvní publikace s bohatou fotodokumentací nabízí volnou konfrontaci moderního nábytkového designu v Dánsku a Česku za posledních sto let. Osudy obou zdánlivě nesouměřitelných národních cest a obecných specifik sleduje jak v kontextu světového vývoje, tak i v jejich jedinečnosti, snaží se přiblížit stylová východiska i sociálně-ekonomické souvislosti, nastiňuje osudy výrobců a institucí, jejich výstavní, propagační činnost i distribuční schopnosti jako důležité faktory při uplatňování na domácích a mezinárodních trzích. Na knize, jejíž část je též věnována vývoji odborného školství obou zemí a která je obohacena o medailony dánských a českých návrhářů, spolu s Pavlou Rossini a Jiřím Pelclem spolupracovali renomovaní odborníci z oboru Ivana Čapková, Jens Overbye, Dagmar Koudelková a Anežka Šimková či studentka Katedry teorie a dějin umění UMPRUM Klára Peloušková. Grafika Mikuláš Macháček.
……………………………………………
Jiří Pelcl byl do roku 2016 šéf Ateliéru designu nábytku a interiéru UMPRUM, v letech 2002–2005 rektor a v současné době prorektor pro vnější vztahy a mezinárodní spolupráci, je jedním z nejvýraznějších celosvětově uznávaných designérů, což dokládá množství prestižních ocenění (Národní cena za design, Czech Grand Design, World Best Design, ELLE Deco International Design Award). Je autorem publikace Design / Od myšlenky k realizaci (UMPRUM 2012) a spoluautorem sborníku Diskuse 1989/2014 (UMPRUM 2014). Jeho práce jsou zastoupeny v mnoha českých a světových muzejních a galerijních sbírkách.
……………………………………………
Pavla Rossini je nezávislá kurátorka a kulturní publicistka se specializací na sklářskou tvorbu a historii designu. Je autorkou mnoha výstav, odborných statí, publikací a katalogů, např. Ikony dánského nábytku. Řadu let byla činná v oblasti marketingu a reklamy FMCG. Věnuje se rovněž přednáškové činnosti na evropských vysokých školách; zabývá se managementem kultury.
Věra Vostřelová
Zkamenělá hudba. Tvorba architekta Bernharda Gruebera (1806–1882)
Bavorský architekt Bernhard Grueber byl roku 1844 povolán do Prahy, aby se ujal školy architektury na Akademii výtvarných umění a pozvedl stavební produkci v Čechách na uměleckou úroveň. Získával přední zemské a šlechtické zakázky, ovšem s narůstajícím českým národním uvědoměním postupně ztrácel své výsadní postavení a stával se nevítaným cizincem. Nakonec byl nucen se vrátit do své rodné vlasti. Během bezmála třiceti let svého působení v Čechách realizoval řadu originálních projektů, citlivě obnovil významné středověké památky a zpracoval vůbec první rozsáhlou syntézu dějin středověkého umění této země. Český dějepis umění přijal zavrženého architekta teprve v nedávné době. Publikace tak představuje první ucelené zpracování jeho díla. Seznamuje čtenáře s různými stránkami jeho rozmanité tvorby v širokých dobových souvislostech a sleduje ideová východiska jeho dynamického pojetí architektury, nahlížené metaforicky jako „zkamenělá hudba“. Kniha zaujme nejen historiky umění, ale i ostatní milovníky architektury včetně praktikujících architektů. Je výsledkem dlouholetého studia archivních pramenů v Čechách i Bavorsku. Nedílnou součástí publikace je bohatý obrazový materiál sestávající z historických fotografií staveb a originální projektové dokumentace. Grafika Nikola Klímová.
……………………………………………
Věra Vostřelová, historička umění, postdoktorandka na UMPRUM. Zabývá se architekturou 19. století, zejména tvorbou českých architektů s německými kořeny. Dílu Bernharda Gruebera se věnovala již ve své diplomové práci obhájené roku 2008 na Filozofické fakultě UK. Je spoluautorkou knihy Mnichov – Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou a autorkou publikace Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891 (UMPRUM 2015).
Jindřich Vybíral
Leopold Bauer. Häretiker der modernen Architektur
Leopold Bauer (1872–1938) patřil kolem roku 1900 k předním představitelům moderní architektury ve střední Evropě. Byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii a za autora první filosoficko-teoretické reflexe moderní architektury v tomto regionu. Později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Svého učitele Otto Wagnera podrobil ostré kritice a údajně s podporou konzervativních politických kruhů se stal jeho nástupcem na profesorském stolci. Monografické zpracování jeho architektonického a designérského díla je založeno na studiu Bauerovy obsáhlé písemné pozůstalosti ve vídeňské Albertině a na systematickém terénním výzkumu architektových realizací, zejména v České republice a Rakousku. Bauerova tvorba je podrobena stylové analýze i obsahové interpretaci a představena v širokých souvislostech duchovní kultury doby. Historizování Bauerova díla staví badatele před obtížný metodologický problém: Jak vedle inovativních výkonů ocenit momenty uchovávání a vytváření tradice, jež toto dílo obsahuje? Dějepis architektury ve snaze vrátit do dějin autory tohoto typu používá pojem „moderna jiné tradice“. Výklad Bauerovy tvorby je založen na hypotéze, že nešlo o opuštění modernistických pozic, nýbrž o kritiku modernity. Výsledkem projektu je tak nejen analýza více než tří set Bauerových projektů a realizací, ale také příspěvek k novému definování moderní architektury. Původní česká verze knihy Leopold Bauer. Heretik moderní architektury (UMPRUM 2015) vychází nyní v němčině a v revidovaném a doplněném vydání u renomovaného švýcarského nakladatelství Birkhäuser. Grafika Štěpán Malovec.
……………………………………………
Jindřich Vybíral působí na UMPRUM od roku 1996, kde přednáší dějiny architektury a designu. V letech 1997–2003 byl prorektorem a od roku 2006 je vedoucím katedry dějin umění a estetiky VŠUP. V roce 2019 byl zvolen rektorem UMPRUM. Věnuje se zejména dějinám architektury 19. a 20. století a metodologii dějin umění. Je autorem mnoha desítek odborných studií a knižních publikací jako Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy v letech 1890–1938, Století dědiců a zakladatelů. Architektura jižních Čech v období historismu, Die Geburteiner Großstadt. Architektur im Bild von Mährisch-Ostrau 1890–1938, Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, Česká architektura na prahu moderní doby. Devatenáct esejů o devatenáctém století, Junge Meister. Architekten aus der Schule Otto Wagners in Mähren und Schlesien, Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900 (UMPRUM 2011) či vědeckých monografií Friedrich Ohmann (UMPRUM 2013), Leopold Bauer. Heretik moderní architektury (české vydání, UMPRUM 2015). Je spoluautorem katalogu Budování státu (UMPRUM 2015).
Johana Lomová, Jindřich Vybíral (edd.)
Umění a revoluce. Pro Milenu Bartlovou
Profesorka Milena Bartlová, významná česká historička umění, oslavila v lednu 2018 šedesáté narozeniny. Katedra teorie a dějin umění UMPRUM, na níž Milena Bartlová od roku 2011 působí, proto k tomuto jubileu a k poctě této význačné pedagožky a vědkyně připravila k vydání sborník. Osloveno bylo na třicet osobností z oboru dějin umění a příbuzných disciplín. Jednotlivé příspěvky spojuje téma „umění a revoluce“, což zahrnuje jak problém kontinuity a diskontinuity v umění, tak dopad politických událostí na dění v uměleckém poli. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice).
……………………………………………
Johana Lomová, historička umění, od roku 2013 působí jako asistentka Katedry teorie a dějin umění UMPRUM, kde se věnuje přednáškám ze současného umění a tématu kritiky umění. Pracovala jako redaktorka Deníku referendum a časopisu Art+Antiques, do kterých přispívá dodnes.
……………………………………………
Jindřich Vybíral působí na UMPRUM od roku 1996, kde přednáší dějiny architektury a designu. V letech 1997–2003 byl prorektorem a od roku 2006 je vedoucím Katedry teorie a dějin umění UMPRUM. Věnuje se zejména dějinám architektury 19. a 20. století a metodologii dějin umění. Je autorem mnoha desítek odborných studií a knižních publikací (Reissigova vila v Brně a reforma rodinného domu po roce 1900, UMPRUM 2011) či vědeckých monografií (Friedrich Ohmann, UMPRUM 2013; Leopold Bauer, UMPRUM 2015) a spoluautorem katalogu Budování státu, UMPRUM 2015.
Hana Buddeus
Zobrazení bez reprodukce? Fotografie a performance v českém umění sedmdesátých let 20. století
1. svazek Edice Dizertace P.S.
Autorka v knize, která je zároveň 1. svazkem nové ediční řady Nakladatelství UMPRUM, zkoumá specifika českého performativního umění 70. let 20. století skrze jeho vztah k fotografii. Fotografické aspekty performance a performativní aspekty fotografie jsou ověřovány na vybraných a v některých případech dnes neznámých dílech Petra Štembery, Karla Milera, Jana Mlčocha nebo Jiřího Kovandy. Publikace představuje možnosti fotografického rámování performativního umění a zabývá se i širším polem podmínek jeho vzniku a distribuce. Zkoumá nejen vnitřní vztahy performance a fotografie, ale fotografickou dokumentaci popisuje také jako nástroj recepce dematerializovaného umění a jako rámec nahrazující neexistující instituce. Grafika Štěpán Marko.
……………………………………………
Hana Buddeus – historička umění a kurátorka. Zabývá se fotografií v kontextu dějin umění a současným uměním. V roce 2015 ukončila doktorské studium na UMPRUM dizertační prací, v níž se věnovala problematice fotografické dokumentace performance. V uplynulých letech se podílela na dramaturgické koncepci Festivalu Fotograf a vedla Galerii AMU. Je členkou redakční rady časopisu Fotograf. V současnosti pracuje v Ústavu dějin umění Akademie věd ČR na grantovém projektu „Josef Sudek a fotografická dokumentace uměleckých děl: od soukromého archivu umění k reprezentaci kulturního dědictví“. Je spoluautorkou katalogu Budování státu (UMPRUM 2015) a Teseract (AMU 2015).
Milena Bartlová a kol.
Co bylo Československo? Kulturní konstrukce státní a národní identity
Kolektivní monografie navazuje na úspěšný výzkumný a výstavní projekt UMPRUM a Národní galerie Budování státu: reprezentace Československa v umění, architektuře a designu. Autoři a autorky především mladší generace z několika humanitních oborů společně zkoumají proces utváření československé národní a státní identity prostřednictvím kulturních kódů, jakými jsou lidovost, modernita, konzervativismus či národní čistota. K zajímavým tématům patří například návrhy na architektonické řešení pracovních táborů, nebo role zednářů a hnutí za pohřeb žehem v konstrukci československé identity. Závěrečné shrnutí napsal Petr Pithart. Grafika Jan Čumlivski.
……………………………………………
Milena Bartlová přednáší dějiny umění a muzeologii na UMPRUM a je členkou Katedry teorie a dějin umění. V roce 2013 obdržela Cenu F. X. Šaldy za knihu Skutečná přítomnost: středověký obraz mezi ikonou a virtuální realitou (Argo 2012). Je autorkou výboru komentářů k dění ve zdejší vizuální kultuře Obrazy a události 2010–2012 (UMPRUM 2012) a spoluautorkou a editorkou katalogu Budování státu (UMPRUM 2015). Naposledy vydala knihu o umění doby husitské Pravda zvítězila: výtvarné umění a husitství 1380–1490 (Academia 2015) a německý překlad starší knihy o národních identitách v dějinách středověkého umění Unsere nationale Kunst (Thorbecke 2016). Pravidelně publikuje v českých i zahraničních vědeckých časopisech a sbornících; píše rovněž kritiku a kulturně-politickou publicistiku pro Art+Antiques, A2, Artalk.cz a A2larm.cz.
Richard Jaroš, Pavla Pauknerová (eds.)
Nejen kruhy. Vizuální přístupy v zobrazování dat a informací
Rychlé šíření digitálních komunikačních technologií vytváří bezprecedentní podmínky nejen pro hromadění a sdílení informací, ale také pro jejich vzájemné prolínání. V době, kdy jsou informace dostupnější než kdykoli dříve, mohou diagramy, mapy a další metody vizualizace nabídnout způsob, jak tyto informace třídit a nalézat v nich smysl, učinit je snáze uchopitelnými a v kýženém případě též užitečnými. Kniha Nejen kruhy kriticky reflektuje aktuální praxi používání informací a dat s důrazem na problematiku vizuálních a grafických výstupů. Obsah publikace je rozdělen na teoretickou a obrazovou část, nechybí ani rozhovory s vybranými odborníky, například se statistikem Tomášem Chrámeckým, datovým žurnalistou Janem Cibulkou, teoretikem Tomášem Markem, grafickými designéry Tomášem Procházkou, Lukášem Fišárkem atd. Grafické řešení Richard Jaroš.
……………………………………………
Richard Jaroš je absolventem Ateliéru tvorby písma a typografie UMPRUM, v současné době pracuje jako grafický designér studia Side 2.
……………………………………………
Pavla Pauknerová je doktorandkou UMPRUM, kde přednáší o dějinách grafického designu a experimentálních polohách současné designérské praxe. Podílí se na výstavních i knižních projektech, publikuje v časopisech Art+Antiques, Fotograf, Živel aj.
Lada Hubatová-Vacková, Tomáš Zapletal (eds.)
Gottfried Semper: Věda, průmysl a umění
Komentovaný překlad německého spisu Gottfrieda Sempera Wissenschaft, Industrie und Kunst z roku 1852 k českému vydání připravili a obrazovou přílohou doprovodili Lada Hubatová-Vacková a Tomáš Zapletal. Text Věda, průmysl a umění vznikl v přímé návaznosti na londýnskou Světovou výstavu a je referenčním spisem jak pro všechna další vlivná díla architekta a teoretika historismu Gottfrieda Sempera (1803–1879), tak i pro kontext rodícího se uměleckého průmyslu. Umělecký průmysl, který Semper ve své době na příkladu Světové výstavy komentoval, zaznamenal následně po vzoru Anglie obrovský rozvoj i v kontinentální Evropě. Postupně vznikla hustě rozvrstvená institucionální síť uměleckoprůmyslových škol a muzeí. Překlad Semperova spisu je tak podstatný pro pochopení geneze konceptu „Kunstindustrie“ a moderního uměleckoprůmyslového diskurzu. Dvojjazyčná česko-německá edice Semperova někdejšího „programatického“ textu je doplněna o odborné doslovy Jindřicha Vybírala a editorů. Pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM), jejíž identita a koncepce jsou postaveny na semperovském historickém pojmu, se z uvedených důvodů chopila prvního převedení tohoto textu do českého jazyka. Překlad Tomáš Zapletal. Grafika Štěpán Marko.
……………………………………………
Gottfried Semper (1803–1879) byl významný neorenesanční architekt, teoretik architektury a uměleckého průmyslu. Semper je znám i jako autor vídeňského divadla Hoftheater či Semperoper.
Petr Klíma (ed.)
Růžena Žertová: Architektka domů i věcí
První samostatná publikace věnovaná Růženě Žertové (*1932) shrnuje životní i profesní dráhu této vynikající a zároveň dlouho opomíjené autorky a představuje ji jako architektku, designérku i výtvarnici. Navazuje tak na výstavu „Růžena Žertová: architektka / designérka / výtvarnice“, která se konala na podzim 2013 v Muzeu města Brna. Základními stavebními kameny publikace jsou studie autorů, kteří se dlouhodobě věnují různým oblastem díla Růženy Žertové. Ačkoliv byla Žertová řadu let známa téměř výhradně jako autorka vynikajících návrhů obchodních domů ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století, pozoruhodná je i její pozdější tvorba, která se obrací k rodinnému bydlení. Růžena Žertová se od šedesátých let věnovala také návrhům interiérů a nábytku; v sedmdesátých a osmdesátých letech si značnou oblibu získala její hliníková svítidla. Zkušenosti se zpracováváním kovu i tkanin a nadšení pro technologické experimenty Žertová od osmdesátých let uplatňovala při návrzích šperků a módních doplňků. Těmto pěti základním okruhům jejího díla odpovídá v knize pět samostatných kapitol. Součástí publikace jsou však i tři stati, jejichž témata přesahují tvorbu samotné Žertové, zároveň však postihují širší rámec jejího profesního působení. Dva tyto texty jsou věnovány architektům, kteří zásadně ovlivnili život i dílo autorky – bratrovi Petru Žertovi a životnímu partnerovi Igoru Svobodovi. Třetím z textů je komentovaný soupis děl českých a slovenských architektek, publikovaných v letech 1946–1989 v časopise Architektura ČS(S)R. V knize nechybí ani rozhovor s Růženou Žertovou. Představení a interpretace jejího díla doplňují dosavadní mapování tuzemské architektonické, designérské a umělecko-řemeslné tvorby druhé poloviny 20. století – tvorby, která v případě Žertové vznikala mimo hlavní město, ale podstatně ovlivňovala podobu soudobé domácí scény. Význam projektu tkví také v jeho záběru – prezentace Růženy Žertové coby všestranné tvůrčí osobnosti naznačuje podmínky a souvislosti navrhování v oblasti architektury, designu i uměleckého řemesla v tehdejším Československu. Graficky zpracovali Matěj Činčera a Jan Kloss, autorem většiny současných fotografií je Petr Jehlík.
……………………………………………
Petr Klíma, architekt a historik architektury, absolvent FF ZČU, FA ČVUT a UMPRUM (obor Dějiny a teorie designu a nových médií). V rámci doktorského studia na UMPRUM se věnuje architektuře československých velvyslanectví a zastupitelských úřadů z období 1948–1989. Je editorem a spoluautorem publikace KOTVY MÁJE / České obchodní domy 1965–1975 (UMPRUM 2011). Několik let působil na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, i nadále zde přednáší a od roku 2012 vede kurz Architektura v rámci ArtCampu. V letech 2011–2015 byl součástí týmu Plzně 2015. Projektům spjatým s architekturou a veřejným prostorem – aktuálně zejména Plzeňskému architektonickému manuálu (PAM) – se nyní věnuje ve spolku Pěstuj prostor.
Nikola Klímová (ed.)
SNKLHU / Odeon 1953–1994. České knižní obálky v edičních řadách
Série edic pro významné české nakladatelství Odeon měli vždy v rukou přední čeští typografové a úpravci. Knihy nesly nezapomenutelnou grafickou podobu, která je dodnes velmi silným inspiračním zdrojem a kterou všichni tehdejší čtenáři velmi dobře znají. Kniha, kterou předkládáme, nabízí kurátorský výběr těchto edic z období 1953–1994 a zahrnuje například takové skvosty, které navrhli Adolf Born, Josef Istler či Jan Kotík. Publikace vychází v česko-anglické podobě. Zabývá se historií Odeonu, významem této nakladatelské značky a samozřejmě obsahuje výběr knižních obálek a přebalů. Editorka knihy je též autorkou grafické podoby publikace.
……………………………………………
Nikola Klímová je absolventkou Ateliéru tvorby písma a typografie na UMPRUM. Pracuje jako grafický designér pro mnohá nakladatelství a získává za svou tvorbu ocenění, např. 1. místo v mezinárodní soutěži Art Books Wanted. Zároveň se spolu s ilustrátorem Jindřichem Janíčkem věnuje produkování knih vlastního nakladatelství Take Take Take.
Anna Čumlivská
Manuál japonského laku
Manuál japonského laku popisuje postupy a varianty technologie japonského laku uruši, japonské varianty tradičního řemesla Východní a Jihovýchodní Asie. Přestože se v českých sbírkách nachází nezanedbatelné množství lakových předmětů, je u nás japonský lak stále ještě poměrně neznámý. Kniha je úvodem do jeho problematiky a shrnuje typy jednotlivých technik a dekorací i konkrétní popisy postupů výroby s přihlédnutím k možnostem jejich realizace ve středoevropských podmínkách. Uruši je přírodní pryskyřicí používanou v Japonsku po mnoho tisíciletí k povrchové úpravě různých materiálů, nejčastěji dřeva. Povrch lakového předmětu tvořený mnoha broušenými vrstvami vytvrzené pryskyřice je často upravován do vysokého lesku či bohatě zdoben zlatem či perletí. Manuál popisuje nejen tyto v Evropě oblíbené dekorační techniky, které často pokrývají povrch exportních lakových předmětů, ale shrnuje i ostatní běžné postupy používané tradičně například při výrobě užitných předmětů. Kniha je dělena do tří částí, v první jsou představeny nástroje a materiály používané při výrobě lakových předmětů, střední část pak tvoří podrobný popis postupu základní lakové techniky s podkladovými vrstvami honkatadži a úpravy laku do vysokého lesku. Třetí část knihy je věnována typům dekorací japonských lakových předmětů od zlaté či stříbrné dekorace makie a vykládání perletí až po rozličné barevné dekorace kawarinuri. S předmluvou Filipa Suchomela. Grafika Jan Čumlivski.
……………………………………………
Anna Čumlivská absolvovala v Ateliéru sochařství prof. Jiřího Beránka na UMPRUM v Praze. Dlouhodobě se zabývá technikou japonského laku, kterou studovala na Toyama University Faculty of Art and Design. V současné době pokračuje ve studiu na UMPRUM v doktorandském oboru Architektura a design.
Andrea Vacovská
Typografie filmových titulků. Úvodní titulky v československém hraném filmu 1945–1993
Jak vypadala typografie filmových titulků československé produkce? Kdo byli autoři takové typografie? Jak taková typografie vznikala? Publikace Typografie filmových titulků je zaměřena na produkci a výtvarnou úroveň titulků v československém hraném filmu v období znárodnění kinematografie od čtyřicátých do raných devadesátých let. Přináší nejen rozsáhlou sbírku ukázek samotné typografie, ale také rozhovory a texty zabývající se předdigitálními technologiemi výroby titulků, souvislostmi, významem a historií tohoto média.
……………………………………………
Andrea Vacovská, absolventka magisterského studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (Ateliér tvorby písma a typografie), sbírá zkušenosti v renomovaných grafických studiích, jako jsou Studio Najbrt či Voala. V letech 2013–2015 pracovala jako hlavní grafička na vizuálním stylu mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera Oko.
Hana Rousová
A(bs)trakce. Čechy mezi centry modernity 1918–1950
Nejen o vztazích volného a užitého umění
Kniha historičky umění Hany Rousové nabízí obraz umělecké tvorby mnohdy až provokativně odlišný od toho, jak ho známe z tradičních dějepisů umění. Je postavená především na vizualizaci neobvyklých spojení malířských a sochařských děl (Josefa Šímy, Františka Drtikola, Vasilije Kandinského, Zdeňka Pešánka) s designem užitkových předmětů jak slavných osobností (Sonii Delaunay, Wenzela Hablika, Marianne Brandt), tak anonymních továrních návrhářů. Prostřednictvím téměř pěti set reprodukcí české i zahraniční tvorby ukazuje, že přímé i nepřímé mezioborové vztahy nebyly jednosměrné, založené na dominantní roli tzv. vysokého umění, jak je obvykle předpokládáno, ale interaktivní. Autorka k jejich demonstraci zvolila problematiku abstrakce, a to nejen z hlediska výtvarného tvarosloví, ale i ve smyslu iluzivní manipulace s realitou, kterou lze považovat za virtuální a ideologicky účelově zneužívaný obraz nenaplnitelných snů a přání společnosti, zejména jejích středních a nejchudších vrstev. Sledovaná problematika o to názorněji současně uvádí čtenáře do světa zmarněných nadějí a historicky bezpříkladných dramat období mezi lety 1918 až 1950. Grafika Kryštof Doležal.
……………………………………………
Hana Rousová je historička umění, teoretička, kurátorka. Zabývá se uměním 20. a 30. let 20. století, počátky abstrakce, tvorbou Aloise Bílka, Aléna Diviše, Františka Foltýna, Stanislava Kolíbala a dalších. Z řady výstav, které připravila jako kurátorka, je možné zmínit například: Český neoklasicismus dvacátých let či Linie-barva-tvar v českém výtvarném umění třicátých let. Je též editorkou publikace Vademecum. Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938) a spoluautorkou Konce avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. V roce 2009 získala Hana Rousová cenu Uměleckohistorické společnosti za celoživotní dílo.
Matyáš Machat
Spěte sladce! Průvodce po hrobech českých typografů / Rest in peace. The tombstones of Czech typographers
Publikace mapuje místa hrobů či případně rozptylu šestatřiceti významných osobností českého písmařství a typografie. Jednotlivé osobnosti jsou věnované dvě dvoustrany s fotografií náhrobku či místa rozptylu, stručný medailon, který je zaměřený zejména na typografickou tvorbu, a reprodukci frotáže typografie náhrobku. Publikace je dělená podle jednotlivých hřbitovů a míst, kde jsou osobnosti pohřbeny nebo rozptýleny, každá taková část je uvedena dvoustránkovou fotografií konkrétního hřbitova. Přílohou je vložená mapa prozrazující přesnou polohu míst hrobů a rozptylu. Kniha vychází v česko-anglické jazykové mutaci.
……………………………………………
Matyáš Machat je studentem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, Ateliéru tvorby písma a typografie. Kniha Spěte sladce je výstupem klauzurní práce zimního semestru akademického roku 2014/2015 a vznikla pod vedením pedagogů tohoto ateliéru - Radka Siduna, Tomáše Brousila a Karla Halouna.
Zuzana Bauerová
Proti času. Konzervovanie-reštaurovanie v Československu 1918–1971
Studie představuje nejvýraznější období systematického formulování jednotlivých teoretických a praktických přístupů moderního konzervování–restaurování a systematického aplikování jejich zásad v praxi v Československu 20. století. Je zaměřená na tzv. klasické teorie konzervování–restaurování a jejich implementování do praxe nejvýraznějšími představiteli u nás: Bohuslavem Slánským a Karlem Veselým. Záměrem publikace je kriticky zhodnotit historii této disciplíny (1918–1971), v geograficky a politicky ohraničeném prostoru, zařadit ji do evropského kontextu a poukázat na ta specifika vývoje oboru, která formovala její samotný příběh v heterogenním prostředí mnohých autonomních center. Práce se soustřeďuje na interpretaci archivních pramenů, konzervátorsko-restaurátorských zpráv, teorií a publikovaných statí o konkrétních akcích, ošetřovaných dílech, metodických přístupech, kulturních a akademických institucích a o profesi samotné. Publikace vychází ve slovenštině. Grafika Štěpán Marko.
……………………………………………
Zuzana Bauerová je historičkou umění a konzervátorkou-restaurátorkou malby. Přednáší na UMPRUM a zároveň působí jako koordinátorka projektů v oblasti ochrany a využívání kulturního bohatství. Specializuje se na historii a metodické postupy v konzervování-restaurování výtvarných děl. Na toto téma publikovala řadu odborných článků ve slovenském i zahraničním tisku. Je aktivní členkou mezinárodní organizace ICOM-CC.
Filip Suchomel
Tři sta drahocenností. Čínský porcelán ze sbírek Valdštejnů, Schwarzenbergů a Lichnowských / Three Hundred Treasures. Chinese Porcelain in the Wallenstein, Schwarzenberg and Lichnowsky Family Collections
Sběratelství porcelánu se v období novověku stalo důležitým fenoménem, který dokresloval dobovou emancipaci evropské aristokratické společnosti a její zájem o vzdálené kraje a exotiku. Byl to právě vysoce ceněný porcelán, který byl vedle koření a drahých hedvábných látek hlavním dovozním artiklem z dalekých krajů Asie a evropská aristokracie a zámožní měšťané si jej pořizovali na důkaz jejich bohatství a společenského postavení. Na počátku 18. století vznikaly tak rozsáhlé konvoluty porcelánového zboží čínské a japonské provenience, které zdobily ve speciálních aranžmá šlechtická sídla, jako tomu bylo například v Berlíně nebo Drážďanech. Rovněž v našem prostředí se šlechtičtí majitelé začali o porcelánové zboží zajímat a nakupovali jej nejen jako předměty denní potřeby, ale rovněž k výzdobě vlastních venkovských sídel nebo pražských paláců. Dochované archivní dokumenty potvrzují, že první podobné soubory byly na našem území vytvořeny již na přelomu 17. a 18. století a na řadě zámeckých objektů se jsou tyto sbírky přítomné dodnes. Mezi nejvýznamnější podobné soubory řadíme porcelán z majetku rodiny Valdštejnů, Schwarzenbergů a Lichnowských, které obsahují velké množství ukázek čínské (ale i japonské) produkce. V letech 2010–2012 proběhl díky podpoře GAČR průzkum nejvýznamnějších sbírek čínského porcelánu u nás. Jeho výsledkem bylo nejen jejich odborné zpracování, ale rovněž vytipování nejvýznamnějších čínských porcelánových artefaktů, které byly soustředěny do knihy 300 drahocenností. Grafická úprava Štěpán Malovec.
……………………………………………
Filip Suchomel – historik umění a japanolog, v letech 2007–2015 prorektor UMPRUM, kde přednáší dějiny asijského umění. Ve své badatelské práci se zaměřuje na historii japonského umění, především keramiky, laku, cloisonné, grafiky a fotografie, a zpracovává jeho ohlasy v evropském umění se zvláštním zřetelem k českým a moravským sbírkám (…a z mlhy zjevily se útesy čínské, UMPRUM 2010). Působil jako hlavní kurátor asijské sbírky Náprstkova muzea, ředitel sbírky asijského umění Národní galerie a hlavní kurátor Moravské galerie v Brně. V současné době je prorektorem Akademie múzických umění.
Imro Vaško
Architektúra pohyblivého obrazu
Kniha Architektúra pohyblivého obrazu obsahuje sedmatřicet autorských esejů, které profesor Imro Vaško pravidelně píše pro slovenský časopis ARCH. Publikace je studií, zabývající se profesním křížením architektonického navrhování s kinematografickou iluzí v nové digitálně-virtuální epoše 21. století, doplněna epilogem Cyrila Říhy a rozhovorem s autorem, který vedl David Kořínek. Ambicí knihy je přiblížit autorovu tvorbu českému čtenáři. Text je určený širšímu, příběhově-senzitivnímu publiku, které se zajímá o vzájemné přesahy technologií, architektury a dramatu v éře nových komunikačních jazyků. Vznik současných filmů otevírá pro architekturu množství kritických reflexí, se kterými je naše lidská každodennost neustále konfrontována – rychlost v čase i prostoru, existence v sítích a displejích, neohraničenost a globálnost fyzických prostorů, prolínání kritérií, obsahů, funkcí, a k tomu permanentně se zvyšující zranitelnost lidstva, které už nedokáže ochránit fyzické schránky budov, inteligentní městské systémy ani dokonalé politické demokracie či totality. Dnešní multiplexy anebo domácí screeny nám v 2D či 3D nabízejí fascinující exkurze do typologií našich (ne)každodenních prostorů a architektur. Grafická podoba Jan Buchtela a Vojtěch Říha.
……………………………………………
Imrich Vaško od roku 2011 vede Ateliér architektury III UMPRUM. Věnuje se konceptuální a vizionářské architektuře, urbanismu, instalacím a zaobírá se tendencemi středoevropské architektury a paralelního modernismu. Pro sedmý ročník Benátského bienále spoluvytvořil českou a slovenskou expozici. Je spoluzakladatelem Bienále experimentální architektury v Praze.
Martina Pachmanová
Zrození umělkyně z pěny limonády. Genderové kontexty české moderní teorie a kritiky umění
Při formování českého moderního umění hrály vztahy mezi pohlavími a sexuální odlišnost významnou, byť do nedávné doby přehlíženou úlohu. Debaty o sexualitě, ženské otázce a starých i moderních podobách femininity a maskulinity, které se v českém prostředí stejně jako jinde v Evropě začaly rozvíjet již v šedesátých letech 19. století a kulminovaly po fin de siècle, se výrazně propsaly nejen do umění, ale rovněž do jeho recepce a interpretace. Množství textů věnujících se otázkám pohlaví a umění, které byly publikovány v českém prostředí v době zrodu a formování modernismu, je i z dnešního pohledu ohromující. Tato kniha zachycuje jen část z nich, avšak i z nich je patrné, že dobový umělecký a umělecko-kritický diskurz byl silně genderově podmíněn. Kniha nastiňuje zdroje populárních názorů na pohlavní podmíněnost umění, zasazuje je do kontextu vývoje na dobové výtvarné scéně a v neposlední řadě vyzdvihuje význam myšlenek některých málo známých píšících ženských osobností. Za toto dílo získala Martina Pachmanová v roce 2013 Cenu F. X. Šaldy. Grafickou podobu knihy navrhla Barbora Toman Tylová.
……………………………………………
Martina Pachmanová je historička umění, kurátorka a umělecká kritička. Od roku 1996 působí jako odborná asistentka na Katedře teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde současně mezi lety 2003–2005 vykonávala funkci prorektorky. Ve své vědecké práci se zabývá především otázkami genderu a feminismu v oblasti moderního a současného vizuálního umění a kultury (Design: Aktualita, nebo věčnost?, UMPRUM 2005; Mít a být, UMPRUM 2008; Behind the Velvet Curtain, UMPRUM 2009; Milada Marešová: Domácí biograf, UMPRUM 2009; Z Prahy až do Buenos Aires, UMPRUM 2014). Je spoluautorkou publikace Zlínská umprumka (UMPRUM 2013), antologie Věci a slova (UMPRUM 2014) a katalogu Budování státu (UMPRUM 2015). Podílela se na výstavě děl české meziválečné umělkyně Vlasty Vostřebalové Fischerové v Moravské galerii v Brně.
Lada Hubatová-Vacková, Martina Pachmanová, Jitka Ressová (eds.)
Zlínská umprumka (1959–2011). Od průmyslového výtvarnictví po design
Dějiny českého průmyslového designu se váží k počátkům modernismu, avšak jako svébytná disciplína se tento obor v tuzemsku začal vyučovat až na sklonku třicátých let minulého století. V této době byla ve Zlíně zřízena Škola umění – ve své době jediná vzdělávací instituce na území dnešní České republiky, která se cílevědomě věnovala průmyslovému návrhářství a reklamní grafice. Na její činnost navázala nejdříve Střední uměleckoprůmyslová škola ve Zlíně a Uherském Hradišti a poté Vysoká škola uměleckoprůmyslová, když v roce 1959 zřídila pod vedením Zdeňka Kováře Ateliér tvarování strojů a nástrojů. Kovář ve zlínském ateliéru vychoval řadu vynikajících českých designérů a design se také díky nim stal nedílnou součástí výuky na VŠUP; v osmdesátých letech minulého století se ateliér transformoval na samostatnou katedru. Více než padesátiletá historie zlínské „umprumky“ je nezastupitelnou kapitolou dějin českého designu – právě jí a jejím protagonistům je věnovaná tato publikace. Shrnuje historii a nedávnou současnost výuky designu na VŠUP ve Zlíně, a to od jejích prvopočátků, spjatých s baťovskou érou, až do okamžiku přestěhování zlínských ateliérů designu do Prahy v roce 2011. Vedle části věnované dějinám zlínské školy, jejím významným osobnostem a teoretické a kritické reflexi designu, již rozvíjeli jak samotní zlínští pedagogové, tak někteří historici umění a kurátoři, spjatí s touto institucí, publikace akcentuje dění ve zlínských ateliérech designu v první dekádě nového tisíciletí. Prostřednictvím rozhovorů s pedagogy a vybranými významnými absolventy školy odkrývá jejich minulá i současná specifika a otevírá obecnější otázky úlohy designu v současném světě. Grafické řešení Anežka Hrubá Ciglerová.
……………………………………………
Lada Hubatová-Vacková přednáší dějiny moderního umění a designu na UMPRUM. Centrem její vědecko-výzkumné činnosti je dekorativní umění a design 19. a 20. století. Je autorkou významné a oceňované publikace Tiché revoluce uvnitř ornamentu (UMPRUM 2011), za niž byla nominována na Cenu F. X. Šaldy. Za stejnojmennou výstavu v MG v Brně pak získala ocenění Gloria musaealis. Je spoluautorkou antologie Věci a slova (UMPRUM 2014) a katalogu Budování státu (UMPRUM 2015). Od roku 2014 je kromě své pedagogické činnosti na UMPRUM vedoucí kurátorkou Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie v Brně.
……………………………………………
Martina Pachmanová je historička umění, kurátorka a umělecká kritička. Od roku 1996 působí jako odborná asistentka na Katedře teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde současně mezi lety 2003–2005 vykonávala funkci prorektorky. Ve své vědecké práci se zabývá především otázkami genderu a feminismu v oblasti moderního a současného vizuálního umění a kultury (Design: Aktualita, nebo věčnost?, UMPRUM 2005; Mít a být, UMPRUM 2008; Behind the Velvet Curtain, UMPRUM 2009; Milada Marešová: Domácí biograf, UMPRUM 2009; Zrození umělkyně z pěny limonády, UMPRUM 2013; Z Prahy až do Buenos Aires, UMPRUM 2014). Je spoluautorkou antologie Věci a slova (UMPRUM 2014) a katalogu Budování státu (UMPRUM 2015). Podílela se na výstavě děl české meziválečné umělkyně Vlasty Vostřebalové Fischerové v Moravské galerii v Brně.
……………………………………………
Jitka Ressová je zakládající členkou architektonické kanceláře Ellement. V letech 1999–2012 působila na UMPRUM na Katedře designu ve Zlíně. Tématem, jímž se dlouhodobě zabývá, je bydlení pro zaměstnance firmy Baťa (Můj baťovský domek, Jitka Ressová/UMPRUM 2013).