Hana Rousová
A(bs)trakce. Čechy mezi centry modernity 1918–1950
Nejen o vztazích volného a užitého umění
Kniha historičky umění Hany Rousové nabízí obraz umělecké tvorby mnohdy až provokativně odlišný od toho, jak ho známe z tradičních dějepisů umění. Je postavená především na vizualizaci neobvyklých spojení malířských a sochařských děl (Josefa Šímy, Františka Drtikola, Vasilije Kandinského, Zdeňka Pešánka) s designem užitkových předmětů jak slavných osobností (Sonii Delaunay, Wenzela Hablika, Marianne Brandt), tak anonymních továrních návrhářů. Prostřednictvím téměř pěti set reprodukcí české i zahraniční tvorby ukazuje, že přímé i nepřímé mezioborové vztahy nebyly jednosměrné, založené na dominantní roli tzv. vysokého umění, jak je obvykle předpokládáno, ale interaktivní. Autorka k jejich demonstraci zvolila problematiku abstrakce, a to nejen z hlediska výtvarného tvarosloví, ale i ve smyslu iluzivní manipulace s realitou, kterou lze považovat za virtuální a ideologicky účelově zneužívaný obraz nenaplnitelných snů a přání společnosti, zejména jejích středních a nejchudších vrstev. Sledovaná problematika o to názorněji současně uvádí čtenáře do světa zmarněných nadějí a historicky bezpříkladných dramat období mezi lety 1918 až 1950. Grafika Kryštof Doležal.
……………………………………………
PhDr. Hana Rousová je historička umění, teoretička, kurátorka. Zabývá se uměním 20. a 30. let 20. století, počátky abstrakce, tvorbou Aloise Bílka, Aléna Diviše, Františka Foltýna, Stanislava Kolíbala a dalších. Z řady výstav, které připravila jako kurátorka, je možné zmínit například: Český neoklasicismus dvacátých let či Linie-barva-tvar v českém výtvarném umění třicátých let. Je též editorkou publikace Vademecum. Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938) a spoluautorkou Konce avantgardy? Od mnichovské dohody ke komunistickému převratu. V roce 2009 získala Hana Rousová cenu Uměleckohistorické společnosti za celoživotní dílo.