Jan Šépka: Inspirace
Vytvořeno: 25. 9. 2019 od ODBORNÁ LITERATURA / MONOGRAFIE

 

Vendula Hnídková: Jan Šépka. Rozšířené teritorium architektury

V časech parametrické architektury, digitálních médií či umělé inteligence se zdá, že projekty Jana Šépky nekompromisně figurují na samé hranici autorsky svobodné tvorby, kterou se architektura stává jen ve zcela ojedinělých případech. Silný výraz Šépkových tvarově, materiálově a především konceptuálně invenčních představ však nelze v žádném případě poměřovat s povrchně efektními kompozicemi tzv. ikonických staveb spekulativního kapitalismu, jak je v roce 2005 definoval Charles Jencks v knize The Iconic Building. The Power of Enigma.

Pro Jana Šépku zůstává architektura pouze jedním z médií, jejichž prostřednictvím vyjadřuje své umělecké vize. Kromě neutuchající činnosti na poli architektury, urbanismu, nábytkového designu či venkovního mobiliáře, ale také rozsáhlé pedagogické aktivity na ČVUT a UMPRUM, organizační agendy na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy či architektonické kritiky se v této knize před čtenářem poprvé v ucelenější podobě představují i další výtvarná díla zejména v podobě autorské kresby a malby. Vizuální umění tvoří důležitý spodní proud Šépkovy činnosti, který se v některých obdobích dostává do popředí s nebývalou intenzitou, ale přesto dosud zůstává zastíněn jeho architektonickými návrhy.

Silný výraz architektury Jana Šépky vyvolává velkou škálu emocí, často pozitivních, ale neméně intenzivně probouzí i ty výrazně negativní. Jako v případě instalace Vnímání v Českých Budějovicích v roce 2016 jeho smělé projekty dramaticky polarizují společnost. Šépka uvedl, že „dogmata nemohou vytvářet architekturu, a proto je potřeba ji vysvobodit ze zajetí racionality a přivést ji zpět k něčemu, kde hraje roli cit nebo subjektivní nálada.“

Jan Šépka v časech korporátního pragmatismu setrvale uplatňuje uměleckou kreativitu jako výchozí veličinu pro své architektonické vize. V době ekonomicky podmíněných vztahů je takový postoj možné vnímat jako heretický, každopádně ne příliš obvyklý, a proto rozpíná teritorium architektury podstatným směrem, v němž si lze ve specifických profesních podmínkách uchránit svobodný tvůrčí prostor.

Inovativní práci s potenciálem architektury Jan Šépka posouvá v každém dalším projektu. Vytváří přitom velmi flexibilní pole pro architektonickou i uživatelskou imaginaci. Konkrétní požadavky stavebního programu Šépka mnohdy zabstrahuje do takové míry, že přináší veskrze individuální odpověď na každé konkrétní téma. Vlastní praxe Jana Šépky je výsostným dokladem problematizace modernistického dědictví v české architektuře. Jeho svrchovaně umělecký přístup boří dogma utilitárnosti a s ním spojené estetiky.

Zároveň naznačuje, že architektura jako historicky ukotvená disciplína a profese architekta jako svrchovaně komplexní činnost se v průběhu 20. století radikálně vymanily z původních profesních mantinelů. Ve 21. století se množina architektonických aktivit elasticky napíná do mnoha směrů podle ryze individuálních ale i kolektivních potřeb. V takové situaci by měla ve společnosti existovat dostatečná mentální kapacita pro plnohodnotné přijetí i takových architektonických projevů, které se nenuceně infiltrují do sféry umění. 

 

Jan Šépka
Inspirace
První publikace, která se monograficky zaměřuje na tvorbu architekta Jana Šépky, je vystavěna na detailní prezentaci jeho vybraných projektů a realizací. Název Inspirace je odvozen z autorského procesu geneze konkrétních témat, která byla materializována v konceptu jednotlivých architektonických zadání. Šépka ve vybraných projektech představuje jednotným a uceleným způsobem svůj tvůrčí proces klenoucí se od vlastní umělecké inspirace po naplnění původní vize. Teoretická studie Venduly Hnídkové interpretuje Šépkovu tvorbu ve smyslu architektury jako umělecké disciplíny pevně ukotvené v reálném čase a místě. Grafika Milan Nedvěd.
 ……………………………………………
Jan Šépka, pedagog a vedoucí Ateliéru architektury I UMPRUM, je významným architektem, který se podílel na řadě projektů oceněných u nás i v zahraničí K nejznámějším patří úpravy Horního náměstí v Olomouci, úpravy Jiřského náměstí na Pražském hradě, Arcidiecézní muzeum v Olomouci, vila v Berouně, vila Hermína, úpravy zámeckého návrší v Litomyšli, návrh Národní knihovny v Praze, Pokoj v krajině v Modravě, Dům v sadu nebo instalace Vnímání v Českých Budějovicích.
……………………………………………
Vendula Hnídková je historička architektury. Od roku 2005 působí na Ústavu dějin umění AV ČR, v letech 2017–2018 byla odbornou asistentkou na UMPRUM, od roku 2018 provádí v rámci Marie Sklodowska-Curie Fellowhsip výzkum zahradních měst na University of Birmingham. V letech 2009–2016 byla korespondentkou časopisu A10. New EuropeanArchitecture, od roku 2017 je českou editorkou RIHA Journal. V roce 2012 iniciovala založení WindowGallery UDU, jejíž byla kurátorkou až do roku 2018. Napsala řadu studií a knih, namátkou: Pavel Janák. Obrys doby (UMPRUM/Arbor vitae 2009), Národní styl. Kultura a politika (UMPRUM 2013) nebo Moskva 1937. Architektura a propaganda (2018).