Architektura, věda a politika v poválečném Československu
Vytvořeno: 30. 10. 2018 od Veřejné přednášky

Umění včera a dnes - cyklus přednášek 

Asanace Žižkova a krize socialistické urbanistické moderny

Vytvořeno: 30. 10. 2018
Vytvořeno: 30. 10. 2018

UMĚNÍ VČERA A DNES - ARCHITEKTURA, VĚDA A POLITIKA V POVÁLEČNÉM ČESKOSLOVENSKU

32. cyklus přednášek Katedry teorie a dějin umění UMPRUM

 

UMPRUM
nám. Jana Palacha 80, Praha 1
posluchárna 115, 1. patro

 

Začátek vždy od 18.30 hodin

 

Připravili a uvádějí: Veronika Rollová a Jan Wollner

 

Tématem 32. cyklu přednášek Umění včera a dnes tradičně pořádaných Katedrou teorie a dějin umění UMPRUM se pro zimní semestr 2018 stala architektura v období 1945−1989. Čtveřice pozvaných historiků a historiček (umění) ji představí v širším kontextu vědy a politiky poválečného Československa. Cyklus přednášek je realizován v rámci pětiletého grantového projektu „Architektura a česká politika v 19.–21. století“ Katedry teorie a dějin umění na Vysoké škole umělecko­průmyslové v Praze, který podpořilo Ministerstvo kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II, kód DG18P02OVV041). 

 

Program

 

6. 11. 2018 od 18.30 hodin

Brněnská tvorba Adolfa Loose ve světle konfiskací „německého“ majetku po roce 1945

Přednáší: Jana Kořínková, Fakulta výtvarných umění VUT

Pátrání po osudech konfiskovaného majetku, který byl po válce odebrán rodině brněnského velkoprůmyslníka Viktora Bauera na základě Benešova dvanáctého dekretu, přerostl v takřka detektivní činnost, která přináší nečekaná zjištění ohledně stavebníkovy spolupráce s Adolfem Loosem, včetně identifikace dosud neznámé realizace architekta v Hrušovanech u Brna. Otevírá však také otázky spojené s protiněmeckými náladami první republiky a poválečnou konstrukcí národní kulturní identity, v níž mají konfiskáty dodnes nezastupitelné místo.

 

20. 11. 2018 od 18.30 hodin

Asanace Žižkova a krize socialistické urbanistické moderny

Přednáší: Petr Roubal, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Socialistickou urbanistickou modernu vycházející z principů athénské charty postihla nejpozději začátkem 70. let krize sebedůvěry. Zklamáni z výsledků dosavadní sídlištní výstavby a také pod vlivem kritiky moderní urbanistiky na Západě hledali českoslovenští urbanisté, jako třeba Jiří Hrůza, nové způsoby plánování socialistického města. Do středu pozornosti, zejména v Praze, se dostávaly čtvrtě postavené na přelomu 19. a 20. století, především pak „přestárlý“ Žižkov. Plány na „ozdravení“ těchto čtvrtí ale narážely na změnu v citlivosti památkářské obce a probouzející se občanskou společnost. Boj o další osud Žižkova tak odhaluje nejen krizi socialistické urbanistické moderny, ale krizi státního socialismu jako takového. 

 

27. 11. 2018 od 18.30 hodin

Automatizovaný komunismus: socialismus s lidskou tváří, nebo technokratická diktatura? Věda, technologie a socialistické vládnutí v Československu padesátých až sedmdesátých let

Přednáší: Vítězslav Sommer, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Významnou součástí reformě komunistického politického myšlení v Československu šedesátých let byla přesvědčení, že přechod do vyššího stádia socialismu bude závislý na vědeckém a technologickém pokroku. Úspěšná cesta do komunistické budoucnosti vyžadovala automatizaci výroby, rozsáhlé zavádění výpočetní techniky nebo využívání moderních manažerských metod. Ztroskotáním reformních snah po roce 1968 získala tato představa o modernizaci státního socialismu nový význam, když se stala jednou z klíčových rozvojových vizí konsolidačního režimu sedmdesátých let. Přednáška bude na příkladu několika oblastí expertní činnosti zkoumat roli vědeckého poznání a technologických inovací v myšlení o budoucnosti a souvisejících přístupech k socialistickému vládnutí před a po roce 1968.

 

4. 12. 2018 od 18.30 hodin

Stalinský plán přetvoření přírody v Československu

Přednáší: Doubravka Olšáková, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR

Stalinský plán přetvoření přírody, který byl v SSSR spuštěn na podzim roku 1948, zásadně ovlivnil také poválečné československé environmentální myšlení i „výstavbu“ nového životního prostředí. V přednášce budeme sledovat hlavní rysy tohoto ambiciózního plánu, jehož provedením byli v ČSR pověřeni Rudolf Slánský a Josef Smrkovský, proces jeho implementace, institucionální zakotvení i nakládání s přírodními zdroji, které se v komunistickém Československu odehrávalo v duchu radikálního odmítnutí malthusiánských teorií. Otázka kontinuity a diskontinuity československého poválečného vývoje pak poukazuje na možnosti a limity sovětizační politiky nových elit i zásadní rysy kontinuity vědy a techniky v době, která kontinuitě příliš nepřála.