Profesorská přednáška Jiřího Černického a habilitační přednáška Patrika Hábla
Vytvořeno: 25. 2. 2020 od Veřejné přednášky

Profesorská přednáška Jiřího Černického a habilitační přednáška Patrika Hábla

pátek 6. 3. 2020 od 10.30 hodin

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, nám. Jana Palacha 80, Praha 1
posluchárna 115

 

V pátek 6. 3. se uskuteční veřejná profesorská přednáška vedoucí ho Ateliéru malby UMPRUM doc. Mgr. ak. mal. Jiřího Černického a habilitační přednáška pedagoga UMPRUM MgA. Patrika Hábla. Oba během svého vystoupení představí své působení v oboru Výtvarná tvorba. Tímto vystoupením zároveň obhajují svou dosavadní činnost, aby Jiřímu Černickému mohl být udělen titul prof., profesor a Patrikovi Háblovi doc., docent.

 


10:30 hodin

MgA. Patrik Hábl
- habilitační řízení v oboru Výtvarná tvorba
V architektuře malby
Přednáška bude zaměřená na obraz a prostor. Ať už to bude prostor sakrální, galerijní, nebo veřejný, vždy bude zájem věnován obrazové ploše, prostoru, měřítku a vnímání diváka. Patrika Hábla dlouhodobě zajímá, to co divák prožívá ve své hlavě a oku před obrazem. Zda obraz může vyvolat emoce a zda lze proměnit nejenom diváka, obraz, ale i samotný prostor. Člověka rekonstruuje obraz v prostoru, prostor je rekonstruován obrazem a obraz je rekonstruován malbou.

 


11:45 hodin

doc. Mgr. ak. mal. Jiří Černický
- řízení ke jmenování profesorem v oboru Výtvarná tvorba
Koncepce rozvoje vlastních heterogenních idejí jako alternativní umělecké strategie
V rámci své profesorské přednášky by Jiří Černický rád otevřel problém mnohosměrného rozvoje uměleckých idejí autora. Jednoduše - jde o nelpění na jedné ideové ani estetické koncepci jako opak či alternativa budování si jednoznačné, snadno rozpoznatelné image, tak jak je tomu většinově obvyklé. Jaké jsou výhody a nevýhody takové strategie? Proč většina tvůrců lpí na vlastní umělecké identitě? Proč má většina studentů, už od samotného počátku, sklon budovat si vlastní, od všech ostatních odlišnou identitu, na které poté většinou celý život trvá? Proč je posléze tak těžké rutinu identity narušit?