David Bláha na 3. místě studentské soutěže Paragone
Vytvořeno: 29. 11. 2021 od Katedra teorie a dějin umění

David Bláha na 3. místě studentské soutěže Paragone

 

Letošní absolvent navazujícího magisterského programu na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM a nově i řešitel post-mag výzkumu David Bláha se umístil na 3. místě v celostátní studentské soutěži o cenu prof. Miroslava Tognera PARAGONE. Jeho příspěvek nazvaný „Mezi dokumentem a uměním: Vztah volné tvorby fotografa Miroslava Háka a jeho dokumentační práce pro ÚTDU ČSAV“ vychází z jeho diplomové práce, jejíž vedoucí byla Lada Hubatová-Vacková.

 

Anotace příspěvku:

 Významný český fotograf Miroslav Hák (1911-1978) byl mezi lety 1954–1967 zaměstnán jako dokumentátor ve fotografické dílně Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV, zatímco se paralelně věnoval své volné tvorbě. Hák tyto dva světy odděloval a podle pamětníků se necítil „fotografem-dokumentaristou“, měl však cit pro určitý typ uměleckého dokumentu, který zjednodušeně spíše vystihuje ideu (divadelní, reportážní fotografie – Hák mluví o „uměleckém dokumentu“), než „suché“, popisné fotografování. Hák fotografie uměleckých děl a architektury, které vytvářel na zakázku, nevystavoval v rámci své volné tvorby, jako to dělali Josef Sudek, Tibor Honty nebo Josef Ehm. Přesto známe několik situací, ve kterých se tyto světy v Hákově tvorbě lehce dotkly, nebo dokonce protnuly: jedná se o snímky, které pořídil v „zákulisí“ svého zaměstnání pro vlastní potřebu – fotografie soch Ukřižovaný (1957) a pravděpodobně i Kamenná (1956). Fotografie sochy Z Josefské ulice (1958) vznikla nedaleko tehdejšího sídla ČSAV v Haštalské ulici. aDalším důležitým tématem je také Hákovo dokumentování gotické nástěnné malby, které vyústilo v ilustraci knihy Gotická nástěnná malba v zemích českých I, 1300–1350 Jaroslava Pešiny z roku 1958. V databázi AV Hák zanechal malého „šotka“, kdy pomocí dvojexpozice prolnul fotografii malířského portrétu ženy od Antonína Machka s fotografií interiérové kostelní zdi. Toto vidění obrazů v opadaných zdech má přímou souvislost s tématem fotografování opadaných zdí, kterému se Hák věnoval jak v rámci Skupiny 42, tak i samostatně později.