Od 22. do 29. června probíhá na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze souborná výstava diplomových prací studentů UMPRUM Diplomky.
Diplomanti Ateliéru designu oděvu a obuvi: Maroš Baran, Daniela Pešková a Kateřina Plamitzerová představí své závěrečné práce v samostatné expozici v galerii Kvalitář.
Galerie Kvalitář
Senovážné náměstí 17, Praha 1
Inspiračním zdrojem kolekce je propojení ducha japonských animovaných filmů režiséra Hajaa Mijazakiho s prostředím odlehlé nejseverněji položené osady v Čechách Lobendava- Severní, kam jsem se přestěhovala před začátkem diplomového ročníku na UMPRUM. V názvu Nihon/ Lobendau nechávám obě místa v původním pojmenování.
Hlavními postavami Mijazakiho příběhů bývají často dívky nebo mladé ženy se silným vztahem k přírodě a právě vzájemný vztah člověka a techniky s přirodou, pacifismu ve zlé době a hledání vlastní identity a nezávistosti jsou hlavními tématy tohoto tvůrce.
V krajině Šluknovského výběžku, dnes nepříliš prosperujícího regionu, vidím spoustu “rozpadání”. V důsledku vysídlení německých obyvatel po druhé světové válce zde najdeme velké množstvím prázdných domů, někdy už proměněných v trosky. Vyvrácená Boží muka a křížové cesty, zničené hřbitovy, kaple i tovární haly. Ospalé vesnice s neúměrně velkými omšelými barokními kostely, které mne tu obklopují, mi připomínají postapokaliptyckou atmosféru Mijazakiho Naušiky z Větrného údolí. A všudypřítomné necitlivé zemědělství a těžba dřeva na místních Vlčích pramenech zase Princeznu Mononoke, ochraňující posvátného ducha lesa.
Hlavním inspiračním japonské kolekce nadějného studenta Ateliéru designu oděvu a obuvi Maroše Barana byl animovaný film „Big Hero 6“ (Walt Disney Animation Studios, 2014) a konkrétně fiktivní metropole San Fransokyo, která vznikla syntézou San Francisca a Tokia. Město propojuje obě kultury a vytváří hybridní vizuální vjem, který je založený na kontrastu obou civilizací.
Na stejném principu vnáší nyní Baran hybridní estetiku do své klauzurní kolekce – k propojení východní a západní kultury dochází na základě siluety, volby materiálů i detailů krejčovského zpracování. Do východní siluety vnáší Baran prvky západu a obráceně, čímž vzniká linie, která je velmi obtížně geograficky zařaditelná, jelikož nezřídka obsahuje protichůdné oděvní prvky. Podnětem ke kolekci byl Baranův osobní pohled na globalizaci a rovněž studijní cesty do Tokia a New Yorku, kterých se zúčastnil celý ateliér.
Klíčovými pojmy kolekce jsou slova „paradox“ a „parazitismus“. Východní oděvní prvky jako by parazitovaly na oděvu západní kultury (a naopak) a vytvářejí zvláštní kulturní paradox, často chaos až střet kultur. Paradox se promítá i do práce se střihem, kdy Baran pracuje s odkloněním atypických diagonál, západní střihy přetváří do atypických tvarů, které paradoxně po sešití vytvářejí klasický západní vzhled.
Kolekce zahrnuje tradiční japonské kusy oděvu jako kimono, tradiční japonská skládaná kalhotová suknice hakama a návleky na nohy kyahan a současně jejich hybridní verze, které vznikly aplikací západních technologií, typů zpracování a západním redesignem japonských kanonických looků. Naopak západní kusy oděvu a jejich části jsou vsazené do velkých ploch látek typických pro východní oděv.
Opakujícím se prvkem v kolekci je Baranova autorská vesta “Dráčik”, která je technologicky na pomezí 2D a 3D oděvu, čímž přirozeně ztělesňuje paradox a princip kontrastu východu a západu.
Kolekce sestávající z 15 looků je pánská a kromě oděvů nabídne rovněž i moderní redesign tradiční japonské obuvi „jika tabi“ a japonských dřevěných sandálů. Baran představí 5 looků.
Kolekce vznikla v rámci klauzurní práce Ateliéru designu oděvu a obuvi UMPRUM na téma Japonsko klidná síla a bude premiérově představena na veřejné přehlídce 7. 6. 2016 v 19:00 v Paláci Kinských (Staroměstské náměstí 12) a poté k vidění v rámci výstavy diplomových prací v galerii Kvalitář (Senovážne náměstí 17). V únoru 2017 bude kolekce prezentována v rámci přehlídky Ateliéru designu oděvu a obuvi na Bunka Fashion Graduate University Fashion Week v Tokiu.
Diplomová kolekce studentky Designu oděvu a obuvi UMPRUM, Daniely Peškové vychází z japonské filosofie Wabi sabi a volně navazuje na přístup japonské skupiny umělců Mono-ha. Wabi sabi může být interpretováno jako vidění krásy ve věcech nedokonalých, nedokončených a nestálých. Poukazuje na vnitřní charakter a aspekty věcí, které nejsou na první pohled zjevné a vede k velmi hlubokému a citovému pochopení podstaty, které umožňuje vnímat svět v širším kontextu. S přístupem Wabi sabi přichází svoboda volné manipulace a práce s objekty v novém kontextu, která autorku vedla k využití oblečení, jež patří ženám v její vlastní rodině. Pešková ze šatních skříní prababičky, babičky a matky intuitivně vybrala vyřazené a nepoužívané kusy oděvu. Tímto postupem volně navazuje také na přístup skupiny Monoha. Seskupení japonských umělců Monoha působící v letech 1968 do roku 1975 se vyznačovalo poukazováním na přirozenost materiálu jeho vyjmutím z běžného prostředí a následným zasazením v nezměněném stavu do prostředí atypického. Ve stejném duchu designérka obohacuje svou kolekci o motiv ryby, jenž je typickým japonským symbolem. Tvarosloví ryby volně aplikuje na jednotlivé kusy oblečení a rozšiřuje tak kolekci o nové formy.
Dámská kolekce obsahuje 11 outfitů, jejichž jednotlivé části lze mezi sebou jednoduše kombinovat nebo mohou fungovat i jako samostatné solitéry. Kolekce obsahuje především šaty, kalhoty, sukně, variabilní plédy a halenky. Modely jsou zhotovené převážně z přírodních materiálů jako je vlna, či hedvábí, v případě upcyklovaných šatů se objevuje umělý materiál, který je pro dobu vzniku šatů typický. Barevnost kolekce přechází od bílé, přes krémovou a hnědou až k černé. Tato převážně tlumená barevnost je oživena výraznými modrými, žlutými a zelenými akcenty.
