Národní ceny za studentský design pro Maroše Barana a Michaelu Čapkovou
Vytvořeno: 20. 10. 2017 od Ateliér designu oděvu a obuvi

Vytvořeno: 20. 10. 2017

Michaela Čapková: SOULMATES

Nafukovací kolekce oděvních objektů / pláštěnek je volnou interpretací hraček od designérky Libuše Niklové a jiných nafukovacích produktů továrny Fatra, z moravských Napajedel do oděvního designu na pomezí “fashion art”. Kolekce vznika přímo ve spolupráci s továrnou Fatra a obuv ke kolekci s firmou Baťa. Michaela Čapková navrhla a ručně vyrobila pláštěnky pomocí vysokofrekvenčního svařování, přesně tak, jak se nafukovací hračky Libuše Niklové vyrábí dodnes. Tvary jsou velmi zdařile hravé, nápadité i zcela úmyslně přezdobené. U některých modelů se dají části, jako například límec dokonce nafouknout.

Studenti Ateliéru designu oděvu a obuvi opět za svoji práci získali významná ocenění. Maroš Baran obdržel za svoji diplomovou kolekci KOYAANISQATSI, kterou obhájil na UMPRUM v roce 2016, slovenskou Národnú cenu za dizajn v kategorii študentský dizajn. Slavnostní vyhlášení proběhlo 13. října v Nové Cvernovce v Bratislavě. Michaela Čapková, studentka 1. ročníku navazujícího magisterského studia, získala za svoji letošní bakalářskou práci SOULMATES českou Národní cenu za studentský design v kategorii excelentní studentský design. Vyhlášení cen se konalo 19. října v Moravské galerii v Brně.

Maroš Baran: KOYAANISQATSI

Koyaanisqatsi je hybridným projektom, ktorý balansuje na rozmedzí performance, fashion show a filmu. Ide o komplexný projekt pozostávajúci z viacerých umeleckých zložiek a je možné ho vnímať na rôznych úrovniach – ako odevnú kolekciu, ako film alebo ako performance. Hlavnou zložkou projektu je odevná kolekcia postavená na syntéze východnej a západnej estetiky. Syntéza sa odohráva priamo na kusoch odevov, no taktiež na stylingu, na technológii a spôsobe spracovania. Kolekcia bola prezentovaná atypickou formou performance v priestoroch Zrkadlového labyrintu v Kaleidoskopickom kine v Prahe. Diváci sa mohli počas performance voľne pohybovať po priestore a zvoliť si, či chcú kolekciu vidieť priamo vnútri v Zrkadlovom labyrinte, alebo ju pozorovať v priestoroch mimo labyrintu. Pri zvolení jedného zo spôsobov „videnia“ projektu sa divákovi znemožnili iné spôsoby, a tak technicky nebolo možné vidieť „kompletnú“ performance. Každý z divákov videl len jej časť a kompletný obraz sa vytvoril až v momente, keď si diváci navzájom vymenili svoje dojmy a pozorovania. Celkový obraz performance a projektu tak nabral tvar až v mysliach divákov – nemal fyzickú prítomnosť. Ten kto videl film, nevidel labyrint, ten kto videl labyrint, nevidel performance, ten kto videl performance, nevidel film. Koncept je štúdiou ľudskej nedokonalosti vnímania a paradoxu uhlu pohľadu. Videolookbook kolekcie je taktiež založený na paradoxnej vizualite, kde sa „white cube“ svet mení na „kaleidoskopickú realitu“ v zrkadlovom labyrinte a naopak.

Maroš Baran: KOYAANISQATSI

Michaela Čapková: SOULMATES