KEEP CALM & PLAY CHESS v Mnichově
Vytvořeno: 28. 2. 2017 od Ateliér K.O.V. Koncept - Objekt - Význam

Ateliér K.O.V. představí svůj semestrální projekt na téma "Šachy" na Munich Jewellery Week 2017.

 

8. –14. 3. 2017

MUNICH JEWELLERY WEEK 2017
3 Stations
Welserstrasse 11, München

 

 

 

Šachy podle studentů ateliéru K.O.V.

Text Adam Štěch

 

Hra v šachu je pozoruhodným fenoménem. Je to sport nebo hra? Je to geniální intelektuální proces nebo banální hra s figurkami? Šachová partie je v podstatě kompresovaným lidským životem, miniaturním dějištěm a symbolem důležitých životních rozhodnutích, strategií, výher i proher. Na 64 polích můžou šachoví hráči rozehrát hru stejně strhující a napínavou jako dramatický román nebo reálné příběhy dobrodruhů, romantiků, snílků, vládců, bojovníků, chudáků i umělců.

Šachy jsou dramatizací našich životů, stejně tak, jako to popisuje ve svých vzpomínkách i nejslavnější šachový hráč historie Garri Kasparov, kterému hra v šach otevřela nekonečné možnosti realizace sebe sama v reálném životě. O svůj první titul mistra světa bojoval v roce 1984 neuvěřitelných pět měsíců. Stejnou dobu měli na realizaci svých vlastních šachových figurek a šachovnic také studenti ateliéru K.O.V. na pražské UMPRUM. Jeho vedoucí Eva Eisler zadala toto téma semestrální práce na základě své lásky k šachu a jejich magičnosti, která tkví v provázání reálného praktického a vnitřního intelektuálního života. Jakým způsobem hrajeme s figurkami na šachovnici, tak se orientujeme i v reálném životě? 

Toto komplexní zadání tak studenty vybízí k daleko širšímu uvažování nad tématem, které se zdaleka netýká pouze samotné formy a její funkce. Vize, jak pojmout šachovou partii se spojuje s obecným chápáním hry, její strategií a analogií ve sférách politiky, sociologie, psychologie, historie, filozofie a samozřejmě umění, které mělo odjakživa k šachům velmi vřelý vztah.

Šachovou partii proslavili v uměleckém prostředí především surrealisté nacházející v jejich hře zmíněnou magičnosti, napětí a fantazii, kterou hledali ve všech rovinách života. Vášnivým šachovým hráčem byl především Marcel Duchamp, který se na konci svého života věnoval už pouze jejich hraní na úkor své umělecké kariéry. Šach inspiroval kromě Duchampu i řadu dalších surrealistických tvůrců včetně Mana Raye, Maxe Ernsta, Yvese Tanguyho nebo amerického sochaře Alexandera Caldera. Zájem meziválečné avant-gardy o fenomén šachu pak vyvrcholil v roce 1944 v newyorské galerii Julien Levy, kde se konala výstava „Obrazy šachu“ a na které se kromě výtvorů surrealistů objevily i čistě pragmatické návrhy Josefa Hartwiga, učitele na Bauhausu, nebo organicky tvarovaný šachový stolek od tehdy mladého sochaře Isamu Noguchiho. Jeden z jeho prototypů se aktuálně vydražil v aukční síni Wright za neuvěřitelných $233,000.

Šachy se staly také médiem pro designéry. Šachový stolek navrhl mistr francouzského art-deca Émile-Jacques Ruhlmann, dekoratér celebrit Jean-Michel Frank nebo zázračné dítě postmoderny Philippe Starck. A právě na zlatou éru šachových mistrů, herní taje surrealistů i eleganci mistrů moderny navazuje i aktuální práce studentů ateliéru K.O.V. pražské UMPRUM. Ti dohromady vytvořili 22 šachových setů. Volba materiálu i celkového konceptu byla široká. Každý vytvořil hru podle svých vlastních představ od architektonicky sošných elementů až po hledání herního významu každodenních předmětů, krásu surových materiálů nebo symboliku naturálních forem.

Čistá estetika geometrických tvarů dominuje šachové partii Marianny Berecové, která vytvořila stohovatelné figurky v podobě kovových kuželů. Karin Kopecká zase ve svých dřevěných prvcích napodobila siluetu města, podobně jako Veronika Muráriková. Lucie Mičíková navrhla prosté dřevěné žetony se symboly šachových partitur. Jasně artikulované tvary vytvářejí v těchto dílech herní města i esenciální archetypální hodnoty, které se ve hře objevují.    

Naopak organickou přirozenost materiálů zase akcentují zaoblené kameny Jessiky Hoffmeisterové, balancující figurky Kateřiny Michálkové nebo sestava založená na inuitských příbězích Veroniky Watzkové, zhmotněné duše Marie Niny Václavkové, nebo litinové odlitky Barbory Moravové. V jejich případě se hra v šach mění v rozmanitou přehlídku přírodních živlů.

Přírodní živly nalezneme i v další řadě autorských šachových partií. Kristián Kitzberger vytvořil morbidní zápas gigantického hmyzu, zatímco Zdeněk Skrejval objevil morbidnost tvarů v nádherných organických tvarech kořene zázvorů, který potáhl červenou a černou gumou. Andrea Jarošová zase vytvořila jedlé šachy, figurky jsou totiž tvořené jednohubkami napíchnutými na kovová dekorativní párátka. Eliška Nováková pak ve své šachové partii rozehrává urputný boj mezi technickým racionalismem a přírodní rozmanitostí, když za jednu stranu bojuje reálná flóra a za tu druhou její artificiální kopie. 

Klasická elegantní silueta šachové figurky je v podstatě dekorativním objektem. Může být součástí architektury, může se stát svítidlem nebo nábytkem. Její dekorativní kvality zachytili ve svých bohatě zdobených setech také Sebastian Kitzberger a Linda Vránová kteří vytvořili šachy ze skla. Ondřej Stára či Šimon Saňák zase materiálově nebo formálně posunuli klasickou eleganci šachových figurek.

Možná vůbec nejoblíbenějším tématem celého projektu byla recyklace. Zde se tak symbolicky vracíme zpátky k Marcelu Duchampovi a jeho konceptu ready-made. Chi-Fang Chang sestavil armády figurek z různých drobných kontejnerů, které obsahují různé druhy koření. Klára Chrudinová zase využila nejrůznější dřevěné elementy, které sestavila do unikátních figurek vyjadřujících neopakovatelnost každé započaté partie. V hře Jakuba Křeliny proti sobě nastupují armády plastových mimozemšťanů. Zahrát si přímo s odpadem pak dovoluje set Aničky Galbavé, která použila esteticky zušlechtilé kousky obalů, víček či roličky od toaletního papíru.       

Nejdále zašla možná Pavlína Končická, která vytvořila šachy závěsné a pokusila se tak o originální revizi hry jako takové. Tím tak naplnila jednu z myšlenek zakladatele surrealistického hnutí Andrého Bretona, který kdysi vyzýval umělce, aby nenavrhovali pouze nové tvary figurek, ale aby se pokusili změnit hru jako takovou. Ale je to u šachu vůbec možné? Není to stejné, jako bychom se pokoušeli změnit osud našeho života? Nejsme nakonec jen figurky pohybující se na předem vytyčené ploše? Hra v šach je model našeho bytí.