Cesta do pravěku
Vytvořeno: 29. 9. 2021 od Ateliér keramiky a porcelánu

 Ateliér keramiky a porcelánu UMPRUM po svém loňském úspěchu na přehlídce Designblok nebude chybět ani letos. Na přehlídce představí své nejnovější semestrální práce, které se věnovaly tématu Cesta do pravěku.

 Na pomyslnou cestu do pravěku se studenti Ateliéru keramiky a porcelánu vydali v letním semestru 2021. V době, kdy se rychlé tempo globální produkce výrazně zastavilo a lidé byli v nucené izolaci v důsledku pandemie, byl návrat k počátečním formám lidské společnosti vlastně i momentem, který umožňoval přehodnotit dnešní dobu. Zkoumání pravěkých keramických kultur umožnilo nejen seznámení s primitivními technikami výroby, které nevyžadují sofistikovanou výbavu keramické dílny a které se staly i jediným možným východiskem k tvorbě v době pandemické, kdy byl vstup do ateliérů výrazně omezen.

Pravěk byl definován koncepčně, jako doba před vznikem složitých společenských systémů a větší dělby práce, kterou s sebou přináší civilizace – šlo o návrat ke kořenům lidské civilizace. Pravěký člověk nebyl vykořeněný, ale naopak byl velmi pevně spjat s okolním prostředím a ostatními členy jeho společenství. Pojmy jakými jsou péče, udržitelnost či životní prostředí pro něj nebyly komplexními problémy, ale žitou realitou. Cesta do pravěku se stala cestou velmi podnětnou, jak ukazuje rozličnost výstupů a přístupů jednotlivých studentů.

Pro některé se samotná cesta stala cílem, Michaela Fojtů například přijala výzvu, se kterou se naši předci museli potýkat před tím, než došlo k budování komunikačních struktur a na vlastní kůži si vyzkoušela, jak náročný dříve byl pro dnešního člověka banální úkon překročení říčního toku. Nonna Lorenz se vydala na cestu poznání svého původu, který se Čechům může zdát cizí a vzdálený, neboť se narodila na Uralu, přesto díky svým objevům přišla na to, že naše kultury jsou vlastně spojeny.

Hledání paralel je často se opakujícím tématem. Ema Harmanová našla paralelu mezi komunikačním jazykem symbolů bukovohorské kultury malované keramiky a dnešním číselným kódováním používaným v informatice. Tereza Hrušková zase zpracovávala motiv jídla, jakožto styčného symbolu hojnosti používaném jak v dnešní konzumní společnosti, tak v neolitické kultuře Yangshao. Jídlo a pochutiny prozkoumávala také Žofie Josefína Horáčková, která se rozhodla vyzkoušet si přípravu piva podle eneolitické receptury, ke kvašení používala nádoby vlastní výroby. S nutností obstarat si potravu se pojí i další fenomén, který se objevil v době eneolitické – domestikace, která se v průběhu tisíciletí transformovala do systematického vykořisťování zvířat olbřímých rozměrů. Proti těmto praktikám se kriticky vymezují Jana Hnízdilová a Karolína Kučerová. Slepičí totem Hnízdilové je jakýmsi pomníkem slepičí síly postavit se utrpení, Kučerová zase vyrobila bezpečné útočiště pro včely, ze kterého jim nebude nikdo brát jejich drahocenný med.

Dalším tématem byla smrt a pohřbívání. Gréta Kušnířová se inspirovala v péči, kterou pravěcí lidé dávali do výroby schránek na pozůstatky svých bližních, a navrhla urny, které by odpovídaly vážnosti svého poslání a nebyly by jen masově vyráběnou kýčovitou schránou nabízenou dnešními pohřebními službami. Při pátrání po mohylových hrobech se Sára Hulcová rozhodla zaopatřit i svoji posmrtnou duši pohřební výbavou, která ztělesňuje její sen o vlastní keramické dílně.

Otázku spojenou s vlastní tělesností řešila i Markéta Špundová, která se po vzoru pravěkých Venuší oslavujících různé podoby těla rozhodla stvořit objekty oslavující dokonalost nedokonalostí lidského těla, avšak v abstraktnější podobě. Figuru konkrétněji zpracovávala Josefína Vaňková, která ve svém díle navrhuje propojení fenoménu japonských sošek dogu a zahradního trpaslíka.

Kromě kultovních sošek lidí se objevovaly i kultovní předměty oslavující nespoutané přírodní síly, jakou je síla slunce. Aktualizovanou monumentální podobu slunečního disku nabídla Karolína Jeřábková. Kultem s rituály spojenými s šamanismem byl zaujat i Daniel Švihel, který vytvořil novodobého šamana pro technokratický svět.

Hranice keramického média mnoho studentů v tomto semestru překročilo, někteří se však rozhodli prozkoumat jeho kořeny a vzdát hold tradičním technikám, jako třeba Vojtěch Radman který prozkoumával možnosti povrchové úpravy nádob bez použití glazur.