Hang in There
Vytvořeno: 13. 6. 2016 od Ateliér módní tvorby

Hang in There

Výstava diplomových prací Ateliéru módní tvorby VŠUP

 

Diplovové práce můžete zhlédnout v rámci celoškolní expozice DIPLOMKY 2016 v budově školy - nám. Jana Palacha 80, Praha 1. 

Po této akci bude následovat samostatná výstava, jejíž termín bude upřesněn.

 

Kolekce 5 odlišných autorských přístupů v 5 modelových situacích personifikuje oděvy prostřednictvím simulované performativní instalace. Zdůraznění autorských individualit tak paradoxně naznačují společný post-současný přístup k oděvnímu designu. Instalací jednotlivých kolekcí je navozena atmosféra jejich bytí v rámci přirozeného prostředí, které je vlastní jejich nositeli. Jednou ze situací, které náš vztah k oděvu vyjadřuje nejlépe, je ta, jak je k němu chováme, když se na nás nikdo nedívá, když jsme s ním sami, když ho o samotě necháváme, když jej nepotřebujeme. Oděv splývá s našim intimním prostorem, stává se jeho součástí. Již více neplní jenom primární funkci ochrany lidského těla. Stává se prodlouženou rukou naší osobnosti.

 

Vystavující: Filip Hieke, Tereza Rosálie Kladošová, Tereza Ledvinová, Petra Pluháčková, Viktoria Yash, 
Kurátorky: Lenore Jurkyová, Nik Timková
Instalace: Aleš Kachlík, Tomáš Rachunek
Vedoucí ateliéru: Pavel Ivančic
Asistentka: Alice Klouzková

 

Viktoria Yash, Oděv – Papír – Tvar (Garment – Paper – Shape)

Diplomová kolekce Viktorii Yash se od základu odvíjí především od média papíru, který užívá jako materiál a zároveň jako formu. Oděv, stejně jako papír, vnímá jakožto prostředek sdělení vlastní každému. Soustřeďuje na na obsah-myšlenku, do kterého zapracovává motiv destruovaných novin, inspirovaný tvorbou Jiřího Koláře, a vizuální poezii. Práce s destruovaným textem, s typografií a interpunkcí ve velké míře vychází z rozšířeného fenoménu naši doby - sloganů a hesel na tričkách. Základní idea kusu oděvu, který pomocí systémů znaků umožňuje nositeli interpretovat svůj postoj, jak tomu bylo u jeho zrodu na počátku 70. let, je pod vlivem bezmyšlenkovité masové produkce značně devalvována. Kolekce je tedy vytvořena pro nositele, který si je vědom sdělovací funkce oděvu. Důraz klade nejen na vyjádření sebe sama, ale také postoje, který zaujímá k vnějšímu světu. Oděv není hotov v momentě, kdy návrhář "začistí poslední šev". Jeho jedinečnost a podstata vychází na povrch až v průběhu jeho koexistence s nositelem, který do něj promítne žádaný obsah.

Petra Pluháčková Gabaš, Meditation on Hypermodernity

Ve své diplomové práci Petra neupouští od svého rafinovaného a především současného rukopisu. Pozorně sledujíc své okolí tvoří archetyp současného člověka, který si ve změti vizuálních podnětů a informací jde razantně vlastní cestou. V rámci své kolekce vytváří jakýsi výjimečný, jiný prostor. Pomyslnou foucaultovskou loď či zahradu, svébytný vesmír. Místo, jehož osobité kouzlo a charakter můžeme spatřit třeba jen na pár chvil, avšak, do paměti se nám vryje tak intenzivně, že jsme schopni se k němu kdykoliv vrátit znovu. Nositel kolekce se umí pohybovat v množství vizuálního smogu, či odlišných, souběžně koexistujících jevů, které zaplavují veřejný prostor. Dokáže kriticky přemýšlet a vnímat to podstatné. Jeho výsadou je schopnost pozorovat a nacházet krásu a detaily, kterých si jiní nevšimnou. Jeho mysl jakoby fungovala na bázi fotografických snapshotů: spatři, zachyť, uchovej a dívej se znovu. Autorka s tímto typem vjemů cíleně pracuje. Myšlenkové obrazy v oděvu naddimenzuje nebo nebo naopak utlumí, zachycuje zároveň pohyb i klid. Vytváří tak jakousi harmonii na hraně. K práci přistupuje s odvahou a svobodnou myslí. Stejně, jako archetypální charakter její kolekce, nenechává se rušit okolím, trendy ani konvencemi, soustředí se na důležité.

Tereza Ledvinová: Nehýbat se! / Do not move!

Kolekci Terezy Ledvinové můžeme s lehkostí nazvat kinetickou esejí na téma vztahu těla a oděvu. V rámci své práce autorka zkoumá vztah oděvu a těla, jejich vzájemnou interakci a doplňování se.

Oděv ovlivňuje držení těla a naopak, tělo tvoří oporu a vyplňuje tvar šatů. Výběr oblečení dokáže určit naše psychické rozpoložení v daný den, oděvem naplňujeme ideál sebe samých. Stěžejním pojmem pro tuto kolekci je gesto jako individuální projev lidského těla. Tereza v rámci kolekce demonstruje dva na sobě závislé typy gest: gesto suverenity a náklonnosti, jako se skládají z variací dvou základních kusů oděvu svrchního, kterého základem jsou masivní rukávy, a jednoduchých splývavých šatů, inspirovaných prodlouženou linií ve tvaru písmene S, typickou například pro gotické skulptury. Autorským gestem Terezy v rámci dané kolekce je modifikace měřítka střihů. Ty jsou v závislosti na tom, jak mají tělo interpretovat, zvětšené do „nadživotní velikosti“. Masivní rukáv tělo zafixuje v pohybu, nebo příliš dlouhé šaty vyžadují neustálou pozornost a kontakt nositele a látkou. Oděvy tedy tím, jak jsou koncipovány, určitým způsobem nutí svého nositele k performanci těchto gest. Nositel je fyzicky podněcován k tomu, aby si oděv v kontextu svého těla plně uvědomoval.

Tereza Rosálie Kladošová, Projekt Priscilla / The Priscilla Project

Téma oděvu jako bezpečného místa vyvolávajícího příjemné vzpomínky a dojmy provází tvorbu TeRósy již několik kolekcí. Pletenina, intenzivní barvy, hravá ironie a oversized se pomalu stávají podpisem autorky. Snad proto si jako téma své diplomové práce zvolila oděv jako osobní prostor. Užitím nevšední kombinace pěnového materiálu a autorské pleteniny vznikli oděvy – objekty. Svou měkkostí v jejich nositeli evokují teplo a pohodlí interiéru a, užitím plastických detailů a výrazné barevnosti, svět ve světě v očích diváka. Tradici evokující pletenina a motiv květiny, jakožto motivu často užívaném v rámci interiérových textilií, se v Projektu Priscilla mísí s artificiálním materiálem a formou. Inspiraci pro název i excentrickou tvář kolekce, která ji také propůjčila značnou dávku nadsázky a humoru, našla autorka v travesti road movie Dobrodružství Priscilly, královny pouště. Trojice přátel se v něm vydává autem, rozmarně nazvaném Priscilla, na turné v duchu hudby, tance a kostýmů. Oděv, který může být bezpečným interiérem a zároveň také výstředním exteriérem, nositeli umožňuje být pozorován, no nebát se sám pozorovat. Protože Priscilla není jen auto, je to stav mysli, demonstrovaný skrze oděv jako převrácený osobní prostor.

Filip Hieke, Diplotown

Pestrobarevná a formálně dokonalá estetika padesátých let na americkém předměstí, zlatá éra reklamy na vše, bezstarostný a konzumní životní styl. Filip Hieke v rámci své kolekce vytváří osobnost, která tyto zlaté časy přežila, nicméně ne úplně bez újmy. Archetypem kolekce je tady zástupce generace Baby boomers, outsider, který sice po celý svůj dosavadní život okolní podněty vstřebává, avšak svým způsobem se vůči nim vymezuje. Své jizvy po rvačce zakrývá naškrobeným límečkem stejně jednoduše, jako když jeho rodiče, znechucení přímými přenosy z Vietnamu, vypínali televizi. Stěžejní myšlenkou celé kolekce je spojení oděvu a produktového designu.  Padesátá léta, z jejichž estetiky autor vychází, byla zlatou érou designu, s ním spojenou masovou produkcí a následnou typizací. Produkty v rámci kolekce Diplotown s oděvem doslova splývají, stávají se součástí samotného střihu. Autor zachází do krajností, když jeho modely balancují mezi oděvem a produktem stejně, jako jeho archetyp balancuje mezi předměstím a periferií.

Viktoria Yash

Petra Pluháčková Gabaš

Tereza Ledvinová

Tereza Rosálie Kladošová

Filip Hieke