Studenti Ateliéru textilní tvorby představí na souborné výástavě Experimentální textil výsledky svého dlouhodobého projektu. Hranice klasického pojetí textilu posouvají dál a hledají nové cesty zpracování různých materiálů, které nahrazují či sofistikovaně doplňují textil.
29. 6.–28. 8. 2016
Galerie Kuzebauch
Říčanova 19, Praha 6
Otevírací doba galerie je od 10 do 17 h ve všední dny nebo po domluvě. Vstup do galerie je volný. Více na www.galeriekuzebauch.com
Vernisáž výstavy se koná v úterý 28. 6. v 18 hodin
Hlavní myšlenkou prací je využití toho, co nás obklopuje. Zjišťujeme vlastnosti materiálů, které tvoří svět okolo nás. Vnímáme jejich tvrdost i ohebnost, poddajnost, křehkost i stálost. Klademe si otázky: získáváme, nebo dobýváme? Od nejstarších dob zanecháváme stopu tam, kde jsme vymýtili les nebo založili lom. Překonáváme překážky. Vymýšlíme nástroje. Pracujeme sami, ale postupem času je nás stále více ve složitých systémech. Postupně snad budeme chápat, že příroda není nepřítel, kterého je třeba dobývat. Potřebujeme ji. A potřebujeme-li to, co nabízí, získávejme to s rozmyslem, nedobývejme.
Jitka Škopová
vedoucí Ateliéru textilní tvorby, Katedra užitého umění UMPRUM
K vybraným pracem:
Američtí indiáni skladovali mouku a jiné obiloviny v nádobách z vydlabaných a vysušených dýní, které jsou odolné vůči plísním. Slisováním a vysušením dužniny vznikají biologicky rozložitelné fólie, od téměř průhledných až po vrstvené a tuhé, které se vyznačují tvrdostí a odolností. Dužninu je možné zalévat také do forem, vysušit a vytvořit jednoduché trojrozměrné objekty. Autorkou je Eliška Hlaváčková (foto: Eliška Hlaváčková)
Dřevokazná houba dokáže rozložit dřevo na prach a vytvořit v rostoucím kmeni stromu dutinu obrovských rozměrů, která se v projektu Vady dřeva Elišky Hlaváčkové stává přirozenou formou pro tvarování. (foto: Eliška Hlaváčková)
Projekt Coalit vychází ze známého principu a v Asii hojně používaného čištění vody uhlíkem, který pochází z japonského dubu. Snahou bylo nahradit exotický dub lokálně dostupnou alternativou, aktivní uhlí propojila autorka Amálie Koppová s antibakteriálním stříbrem a energetizujícím křišťálem. (foto: Peter Fabo)
Vodní blecha Miroslavy Vokounové. (foto: Miroslava Vokounová)
Ve stojatých vodách dochází k usazování řas a nečistot na pevných površích, převážně na kořenových systémech vodních rostlin. Vyvíjený objekt bude mít podobu pevné základny doplněné o dlouhá vlákna, která se budou volně pohybovat pod hladinou vody a podobně jako například kořeny leknínů na sebe navazovat nežádoucí řasy. Výchozím materiálem bude bioplast a pro výrobu vláken lze použít technologie jako vstřikování, rozfukování, vytlačování i tváření. Na fotografiích jsou prototypy objektů spojující jak funkčnost, tak estetiku.
Na výstavě se představí:
Eliška Hlaváčková – Vady dřeva, Dýně
Ondřej Trnka – Vyhoření vlákna
Alžběta Hnízdilová – Smůla
Kateřina Haderková – Květy
Pavla Nosková – Rašelina
Amálie Koppová – Aktivní uhlí
Alžběta Prouzová – Platan
Lucie Miklóšová – Raincoat
Mirka Vokounová – Vodní blecha
Kristýna Dúhová – Silikon, Sůl
