Trienále tapiserie v Lodži
Vytvořeno: 4. 5. 2016 od Ateliér textilní tvorby

Studenti Ateliéru textilní tvorby UMPRUM vedeného Jitkou Škopovou se představí na 15. mezinárodním trienále tapiserie v Lodži.

 

9. 5.–30. 10. 2016
Central Museum of Textiles, Lodž

 

Mezinárodní trienále tapiserie v Lodži je nejstarší, největší nejprestižnější výstavou na poli volné textilní tvorby. První ročník proběhl již v roce 1972.

Stejně jako v předchozím ročníku bude součástí akce přehlídka vysokých škol, které se zaměřují na textil a letos se mezi ně zařadí i Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. Na výběr bylo ze dvou zadání - textilní design s přesahem do volného umění (tzv. artdesign) nebo textilní instalace. Každá univerzita mohla pro přehlídku delegovat pouze dva studenty. V rámci trienále také proběhne soutěž hodnotící nejlepší projekty a práce. 

Součástí programu trienále je rovněž mezinárodní sympozium na téma Mladý textil - vzdělávání - současnost, směřování, prognóza do budoucnosti. Na sympoziu vystoupí se svými přednáškami také Jitka Škopová s příspěvkem o experimentu ve výuce a jeho možnostech v hledání nových cest v myšlení a Markéty Vinglerové o tradicích v pedagogické výuce textilní tvorby. Sympozium s pásmem přednášek se uskuteční již v úterý 10. května.

 

UMPRUM bude tentokrát reprezentovat studentka Aneta Dvořáková, která vyhrála interní ateliérovou soutěž v rámci semestrálního zadání pro vyšší ročníky. Její práce The Womanhood využívá jednu z nejtypičtějších částí ženského oděvu - silonky a prostřednictvím nich nachází velmi osobitou a vypovídající cestu k identitě ženství.
Druhou částí, kterou se bude ateliér prezentovat je jeho momentální silné téma experimentální textil.

 

 

Ateliérová práce na téma experimentální textil

Aneta Dvořáková - The Womanhood

The Womanhood

 

150 žen

150 příběhů

150 silonek

150 klubíček

 

Projekt hledá paralelu mezi ženou a textilním materiálem. Pracuje s charakterem vlákna a předsudky, které jsou s textilem spojené. Poukazuje na fakt, že textilie je přirozeně spojena se ženou a uvažuje, proč tomu tak je.

Nosným prvkem se stávají silonky tělové barvy, jakožto zástupce čistě femininního předmětu, který je s ženou v těsném kontaktu a dokonce její podobu imituje. Silonky napodobují vzhled kůže, mají intimní, erotický charakter a vyzařují tělesností. Vlákno je křehké, ale zároveň pružné a pevné, i v tomto popisu můžeme shledat velikou podobnost s něžným pohlavím. 

Z jednotlivých punčoch, nošených vždy jednou ženou, vzniká pomocí párání znovu materiál, nesoucí příběh a otisk osobnosti.  Každé klubíčko, vytvořené z jedněch silonek, je jedinečné jak svou historií, barvou tak i velikostí, zároveň se ale podobá ostatním. Přestože je tvořeno pouze syntetickým materiálem, má silně přírodní charakter. Představuje dokonalý, harmonický a vyvážený tvar, je zárodkem něčeho nového. Navíc jeho podoba připomíná kokon či vajíčko a odkazuje tedy i k principu plodnosti a problematiky mateřství.

Projekt chce představit esenci ženství samotného.