Jiří Černický: Atelier malby na VŠUP
Malbu vnímám jako velmi otevřené médium, které může mít i záměrně konzervativní podobu, preferuji však experimentální přístupy, které se snaží překročit dosavadní vnímání malby jako média a které se brání definitivnosti i definicím. Naše disciplína by měla mít tendenci se záměrně dotýkat všech možných mnohdy i protichůdných, myšlenkových i formálních přesahů. Dávám tedy přednost malbě jako spíše intermediální disciplíně navazující na tradici avantgard – P. Picasso, F. Picabia, P. Manzoni, J. Pollock, Y. Klein, M. Kippenberger, K. Grosse, J. Meese…
Atelier vnímám jako otevřenou platformu, kde není úkolem pedagogů vést studenty k řemeslné dokonalosti, ale k emancipovanému, sebevědomému dialogu a vzájemnému sdílení idejí. Malba (umění) může vypadat jakkoli – je ale podstatné, jak o ní autor přemýšlí a jak je schopen tyto myšlenky interpretovat a kontextualizovat.
Michal Novotný: Pozice současné malby
S trochou nadsázky bychom snad mohli říct, že největším potvrzením současné malby je, že jako médium neexistuje. V poslední letech jsme viděli jasný odklon od postkonceptuálních tendencí zabývajících se malbou jako médiem a jeho apriorními možnosti, limity a asociacemi. Malba roku 2017 je v neustálém spojení ale zároveň střetu mezi virtuálním a něčím co bychom snad mohli nazvat stavem přirozeným, stavem "offline". Internet, tolik zaměřený na statický obraz, tak malbu jednoduše aproprioval a učinil z malby jako závěsného obrazu, plátna na rámu, vizuál nebo jpg.
Internet je ale také o neustálé akceleraci produkce i konzumaci obrazů. Přirozená fotogeničnost malby tak vedla ještě k většímu důrazu na na plochost, gestičnost a efemeralitu. Globální post internetová malba je spíše jakýsi kolektivní výzkum, neustálé sledování ostatních, jejich následování či narušování a sdílení vlastních výsledků v reálném čase mění její podobu v řádu měsíců. Malba je ale zároveň i široce rozšířená a dostupná technologicky nedeterminovaná estetická forma, stále nejjednoduší způsob jak vytvářet nové formy a styly s mnohem větší škálou prostředků. A to jak oproti materiálovým limitům sochařství i nástrojům digitálních programů, které mají mnohem větší nástrojová omezení. Malba tak vytváří vizuální nálady mnohem snadněji než internetové programy.
Virtuální z nás nicméně neudělalo z kyborgy, ale spíše zdůraznilo jakousi nostalgii po něčem, co bychom snad mohli nazvat skutečným životem, který ale o to divočeji převádíme do virtuálna. Malba je tak i určitou materialitou ve virtualitě - a sledujeme tak i návrat "opravdové malby" s důrazem na gesto, materialitu, hrubost povrchu proti hladké a průhledné estetice virtuálna. Nová abstrakce, nedokončenost.
Malba je zároveň praktický a ekonomický postoj. V současném umění již lze těžko udržet beztak uměle vytyčené hranice mezi vysokým a nízkým, ale také praktickým a estetickým, komerčním a nekomerčním. Umění tak není jen jakousi autonomní sebe transformující múzou, ale také největším neregulovaným trhem, prostředkem k nezdaněnému převodu obrovského množství peněz, a světem spekulací. Malba tak není v tomto kontextu jen globálně srozumitelná, fotogenická a snadno cirkulující po sociálních sítích, ale také snadno přenosná, transportovatelná, a skladovatelná, ale také v některých případech a kontextech snadno prodejná a aukciovatelná.