Klára Čermáková: Teeth
Vytvořeno: 19. 4. 2019 od Ateliér malby

Klára Čermáková: Teeth

28. 3. - 19. 4. 2019

kurátorky: Káťa Kačalová a Aneta Krutská

 

Galerie Rampa, Fakulta umění a designu UJEP, Pasteurova 9, Ústí nad Labem, 4. patro

 

 

Creating Habitus

Dalo by se říci, že živou hmotu zkoumám pod různým zvětšením. Dlouhodobě usiluji o vytvoření hierarchie lidského těla, od atomu přes pletivo, až po orgánovou soustavu. Prostřednictvím zubů a dalších orgánů lze vysledovat zájem o tělesnost, záměnu kontextu, vzájemně na sobě závislé elementy, realitu povrchu – detailu skrze materiál a měřítko či osobnost prostřednictvím obleku/oděvu. Prostřednictvím vzhledu jedince, projevujícím se například ve stylu života, vkusu, řeči či způsobu oblékání, do sebe nevědomky vstřebáváme role diference. Studium termínu habitu mi umožňuje autenticky sledovat propojení několika aspektů světa (reality): kulturních, biologických, společenských a psychologických. Kovová těla automatizovaných společníků současnosti jsou pokryta uniformním oblekem. Tento moment, je výjevem dneška, kdy mechanická bytost nebo jen její element je představou zítřka, a je nám bližší než-li lidská bytost. Překrýváním přechodných či neznámých druhů dochází k míšení mezi organickým a automatizovaným do syntetické formy.

Z organizace živé hmoty vybírám jednotlivé elementy, které jsou na sobě nějakým způsobem závislé (střeva – jícen – zuby – plíce) a detailněji je pozoruji díky odlišnému měřítku a široké škále materiálů. Myslím, že mohu tuto činnost nazvat ”materiální antropologií“. Zájem o materialitu (strukturu) mluví sám za sebe, dnes už jsme schopni rozpoznat materiál a obsah s ním spojený.

Zdůrazňuji haptickou formu díla, která umožňuje performativnost.

Zuby, jež vznikají jako základní element budoucího košatého organismu,zde neplní svou nezastupitelnou funkci. Jsou vystaveny na odiv v nepřirozeném měřítku, v některém momentě jsou pokryty dekorem, který může odkazovat ke komerčnímu průmyslu vyrábějící materiálové komodity. Povrch – oblek zubu z funkčních textilií – je na míru našitý přímo ke konstrukci samotného objektu. Postupné převrstvování obleku zubu může také symbolizovat časovou materiální transgresi, kdy zvířecí kůže znovu nahradí vyspělé textilie.

Skrze materialitu lze pohlížet na realitu jako na detail bakterií pod mikrosko pem. Odmítáme čelit skutečné složitosti světa a ustupujeme do zkonstruované, jednodušší verze. Naše opozice nemá žádný efekt, protože jsme součástí falešného virtuálního světa a nic se nikdy nemění. Pokouším se o nové uchopení vztahů mezi vědou a uměním, jež se bude opírat o porozumění tomu, jakým směrem se díky svým vnitřním dynamikám tyto oblasti ubírají.