Doma je doma, Ateliér sochařství VŠUP - zimní semestr 2013
Vytvořeno: 20. 2. 2013 od Ateliér sochařství

Doma je doma, Ateliér sochařství VŠUP - zimní semestr 2013

Doma je doma (Ateliér sochařství)

Domovský ateliér sochařství je určen k prezentaci společného klauzurního projektu. V jediné instalaci je prezentován výsledek dvoudenního ateliérového workshopu s Janou Kochánkovou (Koko). Centrální socha - kašna v renesančním vzorci sdílí prostor s pracemi na zdech na klauzurní téma „V kresbě socha, v soše kresba“. Gesamkunstwerk celé situace simulované sally terreny má umocnit  iluzivní zpracování podlahy a výhled do pomyslné zahrady arkádou směrem k Rudolfinu. Prezentace závěrečného workshopu dostala záměrně velkorysé podmínky celého ateliéru, aby se zdůraznil aspekt kolektivní akce a jeho sociální rovina v rámci společenství ateliéru. Důležitou částí proto byla také problematická dramaturgie společného díla, která se odvíjela z hromadných diskuzí. Téma workshopu  navazuje na participativní podoby tvorby, která zapojuje do hry prostor, limitovaný materiál a energii skupiny a tzv. otevřenou formu jak ji známe například z praxe a teorie polského architekta, teoretika a umělce Oskara Nikolaie Hansena, jehož příklad u nás se studenty rozvíjel již Zbigniew Libera na AVU. Tématem a způsobem sochařské práce se může odkazovat kupříkladu na fontány Klause Webera, instalace Christopha Schlingensiefa, expresivitu Thomase Schutteho, kumulace Johna Bocka, materiálové kompozice Joea Scanlana, hybridní formu Rachel Harrison, Framed and Frame Mika Kelleyho nebo The Happy End of Franz Kafka`s “Amerika” od Martina Kippenbergera, participativní fontánu Sylvvia Pawela Althamera a skupiny Nowolipie, bazén od Gelitin nebo jejich projekt se studenty na AVU.

 

Centrální scénograficky pojednanou kompozici kašny a podlahy ohraničují tři stěny sally terreny prezentující výsledky klauzurního ukolu V kresbě socha, v soše kresba čili kresba jako médium pro práci s prostorem. Jako pomocné definice jsme studentům nabídli například následující směrování: 1/ kresba jako médium nejbližší idei, koncepci, které svou nenáročností a rychlostí je schopno pohotově zachytit unikající a těkavou myšlenku, 2/ médium volné imaginace a automatismu, 3/ rekonstrukční, vědecké a diagnostické médium. Kresba je a byla tradičně nejen svým vlastním médiem, ale je a byla důležitým médiem všech umění. V renesanci dokonce vedla na akademické půdě Florencie spor s politicky rivalitními Benátkami o její prvenství před malbou. Nás jako sochařský ateliér samozřejmě zajímá vztah linie a prostoru, vztah koncepce k formě a hmotě, ale nejen předcházení kresby soše, nýbrž i vztah obrácený – vetknutí kresby do prostoru a další možné interpretace čáry či předmětové kresby s přesahy ke koláži jako svébytnému řešení prostoru v ploše a mentálního mapování. Samostatným pojmem je sochařská kresba, která zažila poslední renesanci v rámci české kunsthistorie 60. let minulého století, kdy proběhla celá řada výstav sochařských kreseb a kdy v centru tohoto zájmu stál například sochař Vincenc Makovský. Není asi nutné připomínat vztah Augusta Rodina ke kresbě, především k aktu, jeho až encyklopedický zájem zachytit lidské tělo jako „úplný“ atlas jeho součástí a výrazů. V minulém roce se uskutečnila výstava Sculptors’ Drawings ve spolupráci dvou galerií sídlících v Londýně na Kings Place - Pangolin London a Kings Place Gallery. Vystavila přes sto prací na papíře jako specifický žánr od klasických i mladších sochařů, od Henryho Moora a Barbary Hepworth, Eduarda Paolozzi a Eduarda Chillidy po Tima Noble & Sue Webster, Sarah Lucas a další. Jistou teoretickou průpravou mohla studentům být také přednáška kurátora kresby z Muzea moderního umění v New Yorku, Christiana Rattemeyera: Collecting and Exhibiting Contemporary Drawing (Sbírání a vystavování současné kresby), kterou VŠUP pořádala v minulém roce a která je ke shlédnutí na ArtyčokTV. Rattemeyer v ní prezentoval například práci Jána Mančušky, která je příkladným řešením vztahu linie, předmětnosti a prostoru. Naše klauzurní zadání je výzvou pro rozvedení tématu kresby v sochařství a očekává, že kresby nebudou jen pouhou předlohou soše (byť jí i mohou být), ale budou suverénními výstupy pro veřejnou prezentaci a budou směle vyzývat sochu k diskuzi.

 

Autoři společné ateliérové realizace: Anna Čumlivská, Barbora Dayefová, Edith Jeřábková, Tereza Jindrová, Stanislava Karbušická, Jana Kochánková, Jana Němcová, Martina Nosková, Anna Ročňová, Petra Šípková, Jan Boháč, Jan Haubelt, Stanislav Karoli, Dominik Lang, Matouš Lipus, Ondřej Reichel, Zdeněk Russmann, Rudolf Samohejl, Štěpán Soukup, Jan Vítek, Jiří Žák