Jan Haubelt: Čekání na velkého muže
Vytvořeno: 21. 5. 2019 od Ateliér sochařství

Jan Haubelt: Čekání na velkého muže

14. 5. – 8. 6. 2019

Galerie Měsíc, Nová 3, České Budějovice

 

Absolvent a v současné době lektor Ateliéru sochařství UMPRUM Jan Haubelt, představí své práce na výstavě Čekání na velkého muže v Českých Budějovicích.

Žijeme v pozoruhodné době. Stále více z nás kriticky uvažuje o hegemonické maskulinitě a její neudržitelnosti. Feminismus svým širokým záběrem a inkluzivní tendencí nabízí nápomocnou ruku ženám i mužům, kteří se neobávají přehodnotit své role a způsoby jednání, a usiluje o systémovou transformaci celého společenského systému. Zároveň si nemůžeme nevšimnout, že začíná-li se přenášet z ryze teoretické úrovně do praxe, jinými slovy začíná-li být uplatňován v různých oblastech společenského, politického a ekonomického života, vyvolává podrážděné reakce konzervativních kruhů, které v něm spatřují hrozbu pro dosavadní řád věcí. Do jisté míry je přitom překvapivé, že tyto reakce nepřicházejí pouze od vrstev, pro které je zachování status quo podmínkou udržení jejich privilegovaného postavení, ale jsou sdíleny napříč všemi společenskými vrstvami. V dnešním politickém světě tato kritika nabývá rozsahu s významu boje proti spiknutí, jehož cílem je totální rozklad civilizačních hodnot Západu, a v jejímž rámci je genderová problematika považována pouze za jednu z front, na které tento boj probíhá. V této mimořádné situaci totiž jde, a to nějakým způsobem chápou obě strany, o mnohem širší spektrum proměn, které na lidstvo doléhají v globálním měřítku, a jejichž dopadům lze domněle čelit návratem k blíže většinou nespecifikovaným tradičním hodnotám. To, co by nás ale v souvislosti s výstavou Jana Haubelta mělo zaujmout více než cokoliv jiného, je ovšem skutečnost, že tato situace plodí rovněž faktická zosobnění této konfrontace, ony bizarní autoritářské postavy, povětšinou mužského pohlaví, které politiku zúžily na rétoriku založené na posilování obav z nastávajících změn, a ekonomiku na udržení stroje kapitalismu v chodu, což jinými slovy znamená zvyšování jeho výkonu. Součástí jejich strategie je rovněž uplatňování býčí síly na úkor schopnosti jednat a nacházet kompromis.

V této situaci sochař Jan Haubelt více než kdy dříve ukotvuje svoji práci v společensko-politických podmínkách. Zároveň ale usiluje o abstrakci od reálných předobrazů tak, aby dospěl k jakési obecné formální typologii. Jeho instalaci proto můžeme nazvat figurativní, ale zároveň bychom měli trvat na tom, že není podobiznou. Instalací „separovaných tělesných orgánů“ vytváří situaci, která má sochařské i architektonické rysy. Opakovaným užíváním parukářského a ševcovského kopyta naznačuje, že mu jde spíše o jakousi typizovanou realitu, v níž lze jednotlivé prvky vnímat jako modulární puzzle, v přeneseném smyslu jako společný / kolektivní „rejstřík příznaků“. Altánem / skalpem potaženém používanou růžovou sypkovinou vytváří úkryt, který nám může připomenut intimní zkušenost, ale zároveň je útočištěm v rozpřažené náruči Velkého Druhého.

Tvrdí-li Haubelt názvem výstavy, že na velkého muže teprve čekáme, tak jím vytvořená sochařská může připomenout laboratoř, kde jsou vyvíjeny údy, z nichž tento velký muž jednou bude sestaven. Obrací se do budoucnosti, k vyhlídkám návratu silných mužů, které jsou pro jedny velkou hrozbou, ale jiní je naopak vyčkávají jako přístřeší, pod kterým budou moci klidně spočinout. Zbaveni obav a útrap, ale rovněž zpátky v nezodpovědné infantilitě.

Mimořádné poděkování za technickou spolupráci na výstavě patří kadeřníkovi Janu Chvojkovi a krejčové Janě Faltové.


Jan Haubelt (*1977) pochází z Prahy. V letech 2001—2007 vystudoval sochařství v ateliéru Kurta Gebauera na UMPRUM v Praze. V současnosti na stejné škole působí jako pedagog. V letech 2005—2010 byl členem umělecké skupiny Ládví, která podnikala guerillové akce s pozitivními následky na stejnojmenném panelovém sídlišti na Praze 8. Samostatné výstavy měl v pražské etc. galerii (2014), v brněnských Galeriích TIC, v pražských Karlin Studios (obě 2012) a v řadě dalších pražských výstavních prostorů: Galerii 35m2 (2011), Komunikačním prostoru Školská 28 (2009), Galerii Entrance (2007) nebo A. M. 180 (2006). V roce 2012 vystavoval spolu s fotografem Jiřím Thýnem v pražské Fotograf Gallery (2012) a se sochařkou Annou Hulačovou o dva roky později v prostoru Pragovky. Zúčastnil se festivalu umění pro veřejný prostor Kukačka v Ostravě (2013), Prague Biennale 4 (2009), kolektivních výstav Vedro v pražských MeetFactory (2010), Současný český kubismus v Galerii hlavního města Prahy (2008) atd. Vedle výstavy v Galerii Měsíc ve dne lze na veřejném prostranství v Bezručových sadech ve Vršovicích, kde sochařské prezentace organizuje Galerie ProLuka, vidět jeho monumentální košili z růžových peřinových látek. Po skončení výstavy Čekání na velkého muže bude část ústřední instalace prezentována v exteriérech Anežského kláštera v Praze.