Dominik Lang studoval na pražské AVU sochařství, instalaci a nová média. Krátce intermédia na UMPRUM v Praze, Veřejný prostor na Cooper Union NY a Architekturu bez střechy s Ai Wei weiem v Salzburku. Před UMPRUM pracoval jako asistent zahraničních vyučujících na AVU, lektor Famu, asistent Ai Wei Weie ve Fake studiu nebo jako kurátor Galerie Jelení v CSU. V rámci tvůrčí praxe byl na residencích v Budapešti, ve Varšavě, Rotterdamu, ISCP NY, je stipendista Akademie der Künste v Berlíně a dalších. Samostatně vystavoval v Secession ve Vídni, MUMO Melbourne, Inhotim Bello horizonte, reprezentoval Českou republiku na Benátském bienále a další. V roce 2022 inicioval založení Centra pro umění a ekologii UMPRUM (Kafkárna).
Amálie Bulandrová absolvovala obory Divadelní věda a Dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a obor Teorie a dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Na zmíněných pracovištích aktuálně působí jako doktorandka (FF MU) a jako spoluvedoucí ateliéru Volného umění I (UMPRUM). Ve svém výzkumu se zabývá současnou scénografií a scénografičností, perfomativitou veřejného prostoru a teatralitou média instalace. Od roku 2022 se podílí na organizaci a dramaturgii prostoru Kafkárna / Centrum pro umění a ekologii UMPRUM, příležitostně také působí jako kurátorka a publicistka v oblasti výtvarného a divadelního umění.
Kateřina Žák Konvalinová vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze, kde studovala v letech 2014–2020 zejména v ateliéru Intermédia 3. Absolvovala také semestrální stáž na pražské DAMU (Katedra Alternativního a loutkového divadla, obor režie-dramaturgie) a půlroční stáž na Yogyakartském uměleckém institutu-Seni Institut Yogyakarta v Indonésii (obor tradičního tance). Její tvorbu lze charakterizovat jako autobiografickou fikci, založenou na osobní zkušenosti, prožitku a diletantském výzkumu mezilidských / mezidruhových procesů a vztahů ve smyslu osobní je politické. Zaměřuje se také na tzv. drobné životní revoluce (life changing experience: jako je zamilování, první LSD zážitek či badtrip, atd.), fyzické a psychické symptomy doby (bolest, úzkost, únava, deprese) a psychologicko-terapeutické nástroje jakožto trhliny, jimiž lze přehodnotit současný stav a zpochybnit status quo.
Tereza Jindrová je kurátorka současného umění, publicistka a kulturní manažerka. Studovala dějiny umění na pražské Filozofické fakultě a potom teorii umění a designu na UMPRUM. Začínala v Národní galerii, kde působila v lektorském oddělení Sbírky starého umění a následně ve sbírce Moderního a současného umění. Od ledna 2020 působila jako hlavní kurátorka v pražské Galerii MeetFactory, kde společně s kolegyní Evou Riebovou připravila novou dlouhodobou koncepci výstav. Na začátku roku 2025 se stala ředitelkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, která oceňuje umělce do pětatřiceti let a pomáhá jim také s účinkováním na mezinárodní umělecké scéně.
