Architektura II

Zadání
Ateliér zahájíme prací s tělem v pohybu. V prvních třech týdnech budou studující navrhovat kostýmy a rekvizity pro průvod kritické zábavy – objekty, které nejsou pouhou dekorací, ale aktivně se podílejí na významotvorném procesu. Inspirací budou radikální choreografie Oskara Schlemmera v Třídílném baletu (Triadisches Ballet), kde se kostým stává geometrií a pohyb kresbou v prostoru, a také veřejné nástroje Krzysztofa Wodiczka, jejichž prostřednictvím lze zesilovat řeč, nesouhlas či péči. Cílem je vytvořit nositelné architektury, které prověří, jak lze kritiku přenášet do veřejného prostoru prostřednictvím potěšení, humoru a hédonismu a jak tyto prostředky otevírají dialogy, jež běžný diskurz neumožňuje.

Z měřítka těla se postupně přesuneme k měřítku města. Společným prostorem ateliéru bude areál Výstaviště Praha, tradiční dějiště sezónních zábavních poutí, modelované kolektivně v měřítku 1:100. Zde vznikne soubor „architektur zábavy“ – instalací, atrakcí, pavilonů a prostorových intervencí, které budou reflektovat reálná společenská napětí v Praze. Každý návrh, zpracovaný individuálně nebo ve skupině, bude koncipován jako mobilní architektura schopná složení, rozvinutí či přemístění do městského prostředí: do opuštěných dvorů, nevyužívaných okrajů nebo na strategická místa setkávání, kde se prolínají různé skupiny obyvatel a vznikají konflikty. Studující budou své návrhy ukotvovat v centrálním areálu a současně rozvíjet satelitní pop-up lokalitu jinde ve městě. Cílem je osvojit si schopnost kolektivního plánování, strategického myšlení a iterativního návrhu.

Výsledný „zábavní park“ se zařadí mezi ostatní atrakce a zábavní programy, avšak s jasným rozdílem: každý prvek musí být současně radostný i kritický, a to prostřednictvím smíchu, spektáklu a hry. Typologické formy mohou být známé či reinterpretované – kolotoč, kabinet, jeviště nebo přístřešek – avšak jejich legitimita spočívá v oprávněnosti a schopnosti generovat skutečnou „zábavu“.

Závěrečná část semestru přenáší odpovědnost na jednotlivé studující. Každý z nich rozvine vlastní site-specific pop-up – variaci odvozenou z centrálního projektu – určenou pro konkrétní pražskou lokalitu. V této fázi půjde o detail a realizovatelnost: architektura bude zpracována v měřítku 1:20, s důrazem na spoje, hrany, konstrukční napojení a choreografii užívání. Výsledný pop-up musí být navržen tak, aby byl vyrobitelný, provozuschopný a vstřícný k veřejnosti.

Etické zásady ateliéru jsou strukturálního, nikoli dekorativního charakteru. Návrhy budou vznikat s ohledem na péči, přístupnost a udržitelnost, se zřetelem na férové podmínky pro ty, kdo je budou vyrábět, sestavovat, provozovat a udržovat. Součástí práce bude reflexe původu materiálů, jejich uhlíkové stopy a dopadů spojených se stavebním procesem i logistikou. Preferovány budou reverzibilní spoje, opravitelné konstrukce, recyklované či biobazované materiály a taková řešení, která zohledňují reálné fyzické zatížení v reálném čase.

Součástí ateliéru bude také kolektivní tvorba slovníku zábavy. Každý týden studující doplní osobní definice a citace z literatury či odborných textů. Postupně tak vznikne živý slovník, který bude precizovat záměry a usměrňovat rozhodování v návrhu. Jazyk se zde stává dalším pracovním materiálem – bude analyzován, kombinován a ověřován ve vztahu k výkresům, modelům a performancím.

Výuka nebude probíhat pouze v ateliéru, ale také v ulicích Prahy. Série exkurzí a terénních výzkumů umožní studujícím zkoumat různé podoby zábavy přímo in situ – podél nábřeží a na jarmarcích, na trzích i v nočních ulicích, v prolukách i nevyužívaných prostorech. Studující budou poslouchat, mapovat, natáčet a příležitostně i performativně zasahovat do veřejného prostoru. Výstupy terénní práce budou následně přeneseny zpět do ateliéru, aby výsledné architektury odrážely reálné podmínky míst, jimž mají sloužit.