Divadlo / Theatre

100 let od založení Osvobozeného divadla

120 let od narození Voskovce a Wericha

Osvobozené divadlo byla pražská avantgardní divadelní scéna založená jako divadelní sekce uměleckého svazu Devětsil v závěru roku 1925 a oficiálně vystupující od února roku 1926. Počátky Osvobozeného divadla sahají až do roku 1923 a jeho původní název byl „Volné sdružení posluchačů dramatické konzervatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu“. S divadlem jsou spojena především jména Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Jaroslava Ježka a režiséra Jiřího Frejky, Jindřicha Honzla a E. F. Buriana. Osvobozené divadlo působilo nejprve v divadle Na Slupi, poté v Umělecké Besedě na Malé Straně (dnes Divadlo Na Prádle v Besední ulici) a později v suterénu Paláce U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze. Voskovec s Werichem pro divadlo napsali 26 her a k 21 z nich složil hudbu Jaroslav Ježek. Osvobozené divadlo bylo levicově orientované, kriticky komentovalo současnou společenskou a politickou situaci, experimentovalo se scénografií, využívalo improvizaci a kontakt herce s diváky. Divadlo ukončilo svoji činnost v listopadu 1938, kdy mu byla při generální zkoušce odňata koncese.

Inspirováni výše uvedeným výročím se budeme v semestru zabývat architekturou divadla. Na základě analýzy zmizelých divadel v Praze jsme vytipovali parcely pro návrh divadelní budovy. Divadlo navrhujeme pro kapacitu 200-400 míst. Návrhem architektury divadla chceme reagovat na klasickou typologii divadel, která je definována jevištěm a hledištěm (možnost uvádění klasických kukátkových her), a zárověň na současné požadavky typologie veřejných staveb v městské struktuře. 

Obrazový doprovod: 10 let Osvobozeného divadla 1927 - 1937. V Praze: Fr. Borový, 1937. Sborník vydalo za redakce Josefa Trägera Osvobozené divadlo. Graficky upravil a 9 dvoubarevných příloh nakreslil Adolf Hoffmeister.

Titulní obr: Vladislav Vančura. Učitel a žák. Režie J. Honzl. Scéna V. Obrtel. Premiéra 1927

Exkurze:

Národní divadlo, exkurze s Tomášem Staňkem a Jakubem Cibulou

Divadlo Alfréd ve dvoře a Divadlo Spirála s Jindřichem Smetanou

Divadlo DISK - Divadelní studio DAMU

Přednášky / Hosté:

Jakub Cibula - Rámec jeviště 

Ivan Buraj (Florentina Holzinger- Ophelia's Got Talent, Volksbühne. Sussan Kennedy - Drei Schwestren, Münchner Kammerspiele. Frank Castrof. Milo Rau. Philippe Quesne). Kniha Postdramtické divadlo od Hans-Thiese Lehmannana. 

Parcely:

Na Slupi, v místě bývalého divadla Na Slupi, architekt Josef Barek, stavitel František Hodek, 1925 otevření, 1964 uzavření (1975 demolice), proti ústí ulice Apolinářské. Divadlo bylo postaveno jako spolková a přednášková dřevěná síň. V únoru 1926 se divadlo stalo prvním stálým působištěm Osvobozeného divadla, které tu hrálo do jara roku 1927. V roce 1949 bylo v divadle 317 míst v přízemí (místa ke stání, zachycená na nejstarších plánech, byla už zřejmě zrušena), zahloubené orchestřiště, jevištní portál 5 × 9 m, jeviště bez zázemí  14,5 × 6,25 m (s hrací plochou asi 8 × 6 m) a jedno propadlo.

Smíchov, v místě bývalé Arény u Eggenberku (v bloku ulic Vodní, Sborovská, Petřínská, nám. Kinských. První letní aréna Pavla Švandy na Smíchově byla vybudovaná v sousedství hostince Eggenberk, otevřená v roce 1871, měla tribunu a galerii pro 1000 diváků a byla zdemolována 1885.

Smíchov, v místě bývalé Smíchovské arény, v parku mezi Palackého mostem a Vyšehradským železničním mostem. Druhá letní aréna Pavla Švandy na Smíchově byla otevřena roku 1891, stavbu navrhl architekt Miroslav Stöhr, v novém divadla bylo 900 míst ke stání a 600 k sezení, během 20.let prodána Antonínu Fenclovi, který ji chtěl přestavět na kamennou, demolice 1938

Pražský hrad v místě Třetího korunovačního divadla (1723) podél jižního boku Jízdárny, velkolepé představení opery Costanza e Fortezza, vybudoval malíř, scénograf a architekt Giuseppe Galli da Bibiena, rozměry stavby byly 40×120 metrů, světlost scénického portálu činila téměř 20 metrů, celková hloubka jeviště téměř 70 metrů. 

zdroj: Databáze divadel / Theatre Architecture, www.theatre-architecture.eu

Projekty:

Lujza Lehocká - Total Theatre 2.0 (Pražský hrad), Divadlo stroj - variabilní scénický prostor s posuvnými hledišti. 112-336 míst.

Albert Machek - Rastr (Smíchov, Eggenberk), 340 míst

Hana Mochizuki - Unfolding Layers - Japanese Noh Theater (Smíchov). This theater embraces the riverside context by using flowing curves to guide people into the building. Through a continuous slope, visitors can visually perceive the layers of activity—gallery, café, and theater—blurring the lines between programs. The theater is softly divided by curtains rather than solid walls, allowing a gradual transition and unexpected arrival into the performance space. 280 seats

Jonáš Pechar - Theatro del Vltava (Smíchov) Dům na náplavce a Loď na Vltavě. Na Lodi se nachází hlediště a foyer, v Domě je hlavní stage a zazemí herců. Divadelní provoz má 2 módy. Letní – Práce s kontextem. Loď s hledistěm odpluje od svého přístavu - Domu a jejím jevištěm se může stát jakékoli místo v rámci úseku Vltavy. Dům se otevře směrem ven a stage má možnost sjet dolů a z lávek v hlavním sále se stane hlediště - vznikne tak prostor agory. Zdvojnásobí se scény a domy se stanou atypickými divadelním mašinami-instrumenty, na které se dá hrát. Zimní – Loď a Dům jsou spojeny dohromady a vzniká tak klasický divadelní prostor/provoz.  

Matěj Peterka - Šunt&Šrot, Favela divadelní transformace (Smíchov) Nečekaná spojení tvoříc nové příběhy. Prostor určen k odkládání, nalézání, propojení, zkoumání a převracení. V opoře pomocné ruky domu, vycházející tvůrci a tvůrkyně na rozcestí další tvorby. Prostor pro podporu v začátcích, místo pro premiéry derniér.  

Prokop Pršala - Divadlo Srandy Kopeckého (Smíchov) cca 240 míst. Divadlo by mělo být primárně pro menší divadelní spolky, či nový cirkus. Snaží se být nenápadné. Za tlustými zdmi kobky, na úrovni náplavky je divadelní sál přikrytý velkou kopulí, zvenku vypadající jako obyčejný kopec, který protahuje park a dětské hřiště. Podzemní stavba, možná bunkr? Přesto s denním světlem. Když není představení, trénuje se, odpočívá, opaluje, běhá, leze, leží, směje, hraje.

Onřej Sliš - Spolkový a divadelní palác (Na Slupi). Navrhuju spolkový a divadelní palác. Budova na místě starého Divadla na Slupi poskytuje prostor jednak experimentálnímu divadlu a zkouškám, inspirovaným ne-divadlem a dialogickým jednáním Ivana Vyskočila. Jednak slouží jako základna pro větší spolkové akce – sjezdy, valné hromady a podobné. Význam budovy září do dálky skrze sklobetonovou fasádu.

Magdaléna Škardová - Divadlo POD:NAD zemí (Smíchov) se nachází na konci protáhlého parku nad Smíchovskou náplavkou. Hlavní divadelní sál je dvouúrovňovou samostatnou halou, do které je vidět z parku. Zmenšení hřiště na úrovni parku je nahrazeno hřištěm na střeše divadelního sálu. Zbytek provozu divadla je naskládán na co nejmenší půdorys a vytváří “věž”. Vstup do divadla je z věže, kde se nachází foyer. Z foyer vedou dvě dlouhé schodiště do podzemí, kudy se divák kolem jeviště dostane do hlediště. Cesta z parku je “krkolomná” schválně, aby návštvěvník zpozorněl a mohl se lépe odpoutat od ruchu všedního života. Hlavní hlediště je řešeno výsuvnou elevací. V sále je možno vytvořit druhou elevaci naproti té výsuvné či dvě hlediště na delší straně sálu. Divadlo není repertoárové, pravidelně se v něm střídají divadelní soubory, pro které je zajištěno ve “věži” ubytování. Celé divadlo se snaží být prostorově co nejúspornější a počítá spíše s budoucností menších primitivních variabilních kulis. Sál i obslužné prostory divadla jsou navrženy tak, aby zde mohly probíhat i jiné aktivity - kroužky pro děti, pohybové aktivity, festivaly, koncerty, výstavy, či konference. Věž charakterově připomíná stodolu/venkovský dům. Má stejnou (ocelovou) konstrukci jako sál, ale je zevnitř i zvenku obložena dřevem. Nemá totiž působit jako povýšená instituce, ale spíše domácky a přívětivě, což vychází také z konceptu „komunitního centra“, kterým se divadlo může stát tehdy, když se zrovna nehraje.

Dominika Štekerová - Divadlo a dílna STODOLA (Smíchov) Odrazovým můstkem pro návrh mého divadla byla snaha o zachování vzrostlých stromů v parku na smíchovské náplavce, které parcelu do velké míry definují. Jednotlivé domy (divadlo a dílnu) proto zasazuji do parku, mezi stromy, a dávám je do dialogu s kavárnou, která již v místě funguje. Tyto tři objekty fungují dohromady a všechny se snaží být otevřené lidem. Uprostřed mezi nimi vzniká menší náměstíčko, které usměrňuje diváky do divadla a pro dílnu se dá využít jako exteriérová část, do které se může za hezkého počasí rozrůst. Obě nově navrhované budovy jsou ve své podstatě vyprázdněné stodoly, které umožňují různorodé užívání prostoru.

Jan Štros (Na Slupi)

Tadeáš Tichý - Divadlo pod schody (Na Slupi). Divadlo pod schody je experimentální divadlo, jehož principem je co největší setření rozdílů mezi herci a diváky. Je tedy koncipováno aby se vlastně bylo možné hrát defacto kdekoli v jeho prostorách. Celé divadlo je tak definováno několika různými, více či méně otevřenými prostory a jednou venkovní scénou, která se nachází právě pod schody hlavního sálu. Tvar divadla vychází i z omezení parcely samotné, která je dost malá.