Geologie architektury II.

Městské domy v lokalitách budoucích stanic metra D. Využití odpadní zeminy ze stavby metra D. Návrh bydlení, Udržitelnost, Konstrukce.

Antonie Bakošová - Komunitní housing v domkách vedle botanické zahrady u Thomayerovy nemocnice, při ulici U společenské zahrady, v lokalitě stanice metra D Nemocnice Krč

Třípatrový dům se nachází na pomezí botanické zahrady a rodinné zástavby v nově navrženém urbanismu u budoucí stanice metra D Nemocnice Krč. Na základně umístění objektu vychází jeho architektura z typologie českých venkovských a zemědělských staveb - využívá sedlovou střechu, špaletová okna, přírodní materiály jako hlínu, dřevo a kámen, dále plech či recyklovaný polykarbonát. Konstrukce domu je založena na nosných hliněných obvodových stěnách a jádrech, interiér pak propojuje dusanou hlínu s masivními dřevěnými panely použité primárně ve stropní konstrukci. 

Dům nabízí osmnáct minimalisticky řešených bytů, které zároveň zachovávají jistý kvalitní bytový standard. Díky velkým oknům až ke stropu zajišťují dostatek denního světla a dispozice pracují s možností případného rozšíření domácnosti. Dva byty v přízemí jsou bezbariérové. Součástí domu je také společná kolárna, kočárkárna, prádelna, menší přízemní kuchyňka se vstupem do zastřešené zahrádky a střešní terasa s podkrovní společenskou místností.

Objekt je součástí menšího souboru sedmi staveb, jejichž hlavním principem je podpora sousedských vztahů a vzájemné komunikace mezi obyvateli. Šest podobných domů slouží čistě k bydlení, zatímco sedmý funguje jako komunitní centrum rozšiřující soukromé minimalistické byty o sdílené prostory pro každodenní život. Nachází se zde například společná velká kuchyň, klidné (pracovní) zázemí, dětský koutek, herní plocha a zahradnické zázemí.

Bydlení je určeno především pro rodiny a samoživitele či samoživitelky, s myšlenkou na zaměstnance nedaleké Thomayerovy nemocnice, kde jich takových může pracovat pravděpodobně mnoho a ocení dostupnost takového bydlení. I okolí nabízí dobrou občanskou vybavenost pro život s dětmi — školy, hřiště i sportoviště — a komunitní dům může sloužit jako místo pro umístění dětí v nečekaných situacích, pro setkávání či klidná kafe po práci.

Maya Farkašová - Sociální bydlení + SENIORCOHOUSING, při ulici Vídeňská, U Krčského nádraží, v lokalitě stanice metra D Nemocnice Krč

Kombinace soukromých, nezávislých bytů a velkorysých sdílených prostor je navržena pro aktivní seniory (55+). Cílem je posílit sousedské vazby, omezit sociální izolaci a podpořit co nejdelší zachování soběstačnosti.

Dům se nachází v blízkosti budoucí stanice metra D Nemocnice Krč, při frekventované Vídeňské ulici směřující k Thomayerově nemocnici. Hmotové řešení vychází z rozdělení na dva podélné bloky. Západní, dvoupodlažní část tvoří hliněné mezonety se soukromými zahrádkami orientovanými k botanické zahradě. Skrze prostupy mezi nimi se otevírá průchod do poloveřejné vnitřní zahrady s kaskádovitě modelovaným terénem, který plynule klesá směrem k hlavní budově.

Ta je orientována pavlačemi k Vídeňské ulici a v parteru vytváří živou pěší osu — dopravní spojka je zpestřena pobytovým prostorem s obchody, kavárnou a společenským sálem. Nad tímto veřejným parterem jsou uspořádány byty o ploše 40,5 m² v pravidelně střídaném rastru. Pavlače dále ústí v lávky vedoucí na střešní zahrady mezonetů, určené pro komunitní pěstování bylin, zeleniny i menších ovocných stromků.

Konstrukční řešení využívá prefabrikované bloky z dusané hlíny kotvené do ocelových prvků. Stropní konstrukce tvoří hliněné panely, v nichž je zemina dusána mezi dřevěné trámy. Hlína spolu s konopnou izolací reguluje vnitřní klima a dodává domu klidnou, zemitou atmosféru.

Živa Jehlíková - Hrad ba, komunitní bydlení Libuš, Mirotická, Novodvorská, Zbudovská, Libuš

Koncepce domu vychází ze specifik parcely, která se nachází u velké silnice a zároveň je součástí již částečně fungujícího vnitrobloku, jenž však skýtá mnohem větší potenciál. Dům má dvě hlavní strany – první se brání hluku a chaosu silnice, druhá je naopak velmi otevřená a dotváří vnitroblok. Hradba má být funkční, zároveň funguje jako sociálně-kulturní bod, reflektuje funkce vně a láká kolemjdoucí k průzkumu. Člověk je vtažen do vnitrobloku, z něhož je dům velmi přístupný a přehledný.

Celou parcelu jsem rozdělila do tří hmot, které mají společný, veřejnosti přístupný parter a střechu. Jedná se o co-housing obývaný studenty, kteří mají pouze malý soukromý prostor (3 × 3 m), zatímco zbytek tvoří větší společné prostory. Na každém patře je jedna třetina vyhrazena pro aktivity – studenti zde mají ateliéry, prádelnu, dílny apod.

Parter a střecha přispívají k rozproudění komunitního života; nachází se zde kino, taneční sál, bistro a dílny, které zároveň mohou sloužit k vedení dětských kroužků. Střechu jsem z velké části ponechala volnou, aby obyvatelé měli možnost dostavby skleníku apod.

Hradba je tvořena masou stlačené hlíny, je metr široká a velká atypická okna někdy sahají i přes dvě patra – fungují jako zkratky.

Prokop Pršala, Vídeňská, U společenské zahrady, Krč

Cílem bylo navázat na principy urbanismu, který jsme navrhli a zajistit mezigenerační soužití s velkou diverzitou obyvatel, díky které je pro můj návrh efektivní princip participace. 

Profesionální bytové družstvo je koncepční kombinace participativního bydlení a profesionálního správce. V tomto modelu dochází k jasnému oddělení kompetencí, aby projekt neskončil na nekonečných schůzích laiků. Funguje na neziskovém principu- veškeré přebytky se vrací do fondu domu, zajišťuje finanční inkluzi (Model umožňuje bydlet i lidem, kteří nedosáhnou na hypotéku např. mladé rodiny, senioři, OSVČ, protože úvěr si bere družstvo jako celek) a cenovou stabilitu (díky profesionálnímu řízení nákladů a absenci developerské marže, v případě, že družstvo samo staví, může být bydlení až o 15–20 % levnější než tržní nájem.) Pokud se dobře nastaví “house rules”  neměla by se v průběhu času měnit ani cena bytu, tudíž na něm nemůže nikdo vydělat a pouze ho předá jinému uchazeči (vybranému obyvateli)

Obyvatelé rozhodují hlavně o sdílených prostorech, ale kooperují s externím správcem v blízkém vztahu. Návrh je koncipovaný jako shluk několika budov okolo velké sdílené zahrady uprostřed. Parterem domu prochází podlaha v podobě hliněného terazza a nachází se zde směrem do sdílené zahrady komunitní prostory, sklad, dílna, zasedací místnost, kolárna a bikesharing a do ulice/ veřejné botanické zahrady je směřováno gastro a obchody. V patrech se nachází byty. Přestože je dům v jasném a přísném rastru tvořeném skeletem z modřínového dřeva, snažím se vytvořit alespoň několik typů bytů různých velikostí, konkrétně 4, s možností drobných změn podle potřeby, s rozměry od 33m^2 po 66 m^2. 

Stropy tvoří klenby z dusané hlíny a stěny jsou sendvičové skladby z hliněných desek a konopné izolace.

Magdalena Škardová - Dostupné bydlení v řadovkách, Zlatokorunská, U pejřárny, Libuš 

Dům je hybridem mezi řadovkami a pavlačových domem. Snaží se hledat kompromis mezi komfortem rodinného domu a dostupností. Zároveň experimentuje s potenciálním využitím odpadní zeminy v konstrukci, kterou kombinuje s přírodními materiály. Bydlení se nachází na okraji budoucího nového developmentu, v blízkosti stávajících řadových domků a Staré Libuše. Z jedné strany je dům lemován ulicí spojující základní a mateřskou školu a z druhé polosoukromým dvorem (zahradou). Bydlení je sice koncipováno primárně pro rodiny s dětmi, začínající páry a seniory, nicméně počítá i s možností obývání, zejména vícepatrových bytů, také studenty. Čtyřpatrový dům nabízí 4 typy bytů – dvoupodlažní přístupný z terénu, jednopodlažní bezbariérový přístupný též z terénu, jednopodlažní přístupný venkovním předsazeným schodištěm a dvoupodlažní přístupný z pavlače. Cílem bylo, dopřát každému bytu jeden soukromý venkovní prostor. Jelikož je dům orientován východ-západ, bylo důležité využít do maxima světelných podmínek na fasádě. Proto hmota na několika místech uskakuje. Bytové prostory se snaží o prostorovou úspornost, a tak jsou k bytům přidané ještě úložné a společné prostory v krajním domu řady. Tento nárožní dům se vizuálně vymyká zbytku struktury, jelikož má jinou funkci. Drží se ale stále ve stejném modulu a svým protažením pomáhá pocitově oddělit zahrádky od “školního” náměstí.

Konstrukce celé “řady domků” vychází ze světlé šířky jedné bytové jednotky – 4,5m, která je z pohledu prostorového komfortu vertikálních bytů minimální ale dostačující. Hlavní nosnou konstrukcí jsou hliněné stěny z prefabrikovaných dusaných bloků se zúženou tloušťkou v horních dvou patrech. Na tyto stěny jsou uložené stropní konstrukce z CLT panelů s izolací proti vzduchové neprůzvučnosti z hlíny. Zavětrování celé stavby zajišťuje fasáda, která je též z nosných CLT s provětrávanou dřevěnou laťovou fasádou. Stavba je doplněna o ocelové prvky v podobě schodišť, zábradlí, atd.

Dominika Štekerová - Komunitní bydlení v zahradě, Jirčanská, Na Šejdru, Libuš

Návrh domů vychází z urbanismu, který navrhli moji spolužáci (konkrétně Magdaléna Škardová, Albert Machek a Hellen Olofsson) v zimním semestru 2025.

Urbanismus městské části Libuš, do kterého je dům zasazený, se snaží o propojenost území a to vytvořením zelené linky. Také vytváří nové centrum, které plynule navazuje na stávající zástavbu. Směrem do centra proto roste počet pater v budovách a také se mění charakter budov a jejich okolí. 

Mnou navrhované domy se nachází v těsné blízkosti zástavby rodinných domů se soukromou zahradou. Charakter rodinných domů si svými proporcemi zachovávají, ale fungují už spíše jako domy městské. Jsou usazeny v zahradě, která slouží jak obyvatelům domů, tak veřejnosti. Pohyb člověka je usměrňovaný pomocí cestiček a záhonů tak, aby mohlo být zachováno soukromí přízemních bytů, a zároveň zůstala zahrada přístupná veřejnosti. V zahradě se nachází skleníky, truhlíky na pěstování a ohniště s posezením. V parteru se směrem do zahrady otevírají sdílené prostory kuchyně, dílny a prádelny, a směrem do ulice zase kavárna, ateliéry a květinářství.

Sdílené prostory podněcují obyvatele domů k vytváření komunity a zahradu opečovávají společnými silami (resp. na základě vytvořených pravidel). V domě jsou 2 typy bytů. Prvním z nich je samostatná bytová jednotka a druhým je byt se samostatnými ložnicemi a sdílenou koupelnou, kuchyní a obývacím pokojem.

Domy jsou v zahradě tři, ale fungují jako jeden celek. Parter obstarává sdílené funkce a bezbariérové byty, a ve vyšších patrech se pouze bydlí. Jedno patro se dá rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky, které každá pojmou až 4 osoby, nebo je ponecháno jako jedna bytová jednotka s až 6-ti ložnicemi (tento typ bytu je určen buď pro velké rodiny nebo pro spolubydlení). Půdorysy jsou flexibilní, a to díky montovaným příčkám, které si můžou navrhnout sami obyvatelé.

Dům je navržen z primárně tří přírodních materiálů. Dřeva, hlíny a slámy. Dřevěný skelet zajišťuje nosnou funkci domu. Je doplněn o hliněné mezibytové příčky, hliněné trámové stropy a hliněné omítky. Hlína zlepšuje kvalitu vnitřního prostředí a pomáhá zatěžkávat lehkou dřevěnou konstrukci. A nakonec slámou je řešena obálka domu. Jde o slaměné bloky, které tvoří samonosnou fasádu, a kromě pozitivních vlastností pro vnitřní prostřední budovy a nízkou ekologickou zátěž, jsou důležitým vizuálním prvkem. Bloky slámy prosvítají pod sklolaminátovou fasádou a přiznávají tak použitý materiál.

Tadeáš Tichý - Bydlení u školy, U společenské zahrady, Krč

Polyfunkční dům v sousedství nově navrhované botanické zahrady a školy. Dům spojuje obecní dostupné bydlení s funkcemi pro veřejnost a školu. Hlavním výchozím bodem je středový uzel s komunikačním jádrem a otevíratelným prostorem - zázemím pro lokální trhy, školní slavnosti a kulturní akce. Školní jidelna fungující jak pro potřeby školy tak pro veřejnost a tělocvična se zázemím. Ve vyšších patrech dominují nájemní byty s většinově oboustranným provětráním, využívající výhodnou orientaci domu západ–východ díky principu chodby v jediném patře. Středové jádro výše poskytuje společné prostory v podobě vnitřní terasy na patře s chodbou. Na střeše zahrada - obyvatelný prostor umožňující hravé pobývají a pestré využití – chování včel a holubů, sauna, zahradničení, party, oslavy a věšení prádla mezi krajinou zdí vycházející z nosného rastru domu.
Konstrukce vychází z dvojnosti funkce domu. Obytnou část tvoří lehká dřevěná panelová konstrukce kombinující dva typy panelů pro stropy a stěny. Společenskou část pak tvoří těžký sokl z dusané hlíny a recyklovatelného betonu.

Vít Gregora - Multigenerační co-bydlení Libuš, Novodvorská, U Pejřárny, K Jezírku, Libuš

Vícegenerační bydlení v městském domě v centru nové čtvrti primárně pro dvě skupiny obyvatelstva. Útočiště zde najdou starší lidé, kteří jsou ještě nepotřebují asistenci, ale vyhledávají komunitu a blízkost dalších lidí. S nimi obývají budovu mladší generace, které se teprve rozkoukávají ve světě, mladé studentstvo, rodiny na startu…

Centrální společný dvůr obklopuje prstenec ochozích pavlačí, ze kterých se vstupuje do bytů i sdílených prostor. Parter domu je věnován společným prostorám, nechybí komunitní kuchyně a bazén, ale ani kolárny a dílny či technické zázemí. Směrem do hlavní ulice čtvrti se nachází veřejné funkce – obchod a klub s kavárnou. Střechy celého komplexu jsou pochozí a volně přístupné veškerému obyvatelstvu domu. Ten je konstrukčně koncipován jako dřevěný skelet se stropy z hliněných panelů, což podporuje flexibilitu a možné budoucí proměny využití i na základě toho, jak se bude měnit a vyvíjet obyvatelstvo domu a jeho potřeby. Dřevěná fasáda dává tušit konstrukci a zvolená barevnost a textura tvoří městský, konstrukčně racionální, výraz. 

Budova nabízí až čtyři typy bytů – nejmenší byty jsou pro jednu až dvě osoby (jednotlivec či pár obou věkových kategorií), tyto nejmenší byty se orientují okolo společného sdíleného jádra – kuchyně, prádelna, místnost pro hosty; střední velikost poskytuje útočiště dvěma až třem lidem, a největší komunitní byty až pro šest osob. Všechny byty jsou propojené jak s prstencovou pavlačí, ze které se do bytů vstupuje, tak s venkovní fasádou do ulice, kde má každý byt balkon.

Camilo Soto Velez - U Pejřárny, K Jezírku, Libuš

The artificial/built environment is the most changing and volatile one. Today, the city is the most important social laboratory with which we interact throughout our lives, or at least for 70% of the population. Given its condition of mutability, I have reached the conclusion that individuals must be co-creators of their habitat. Therefore, the project seeks to establish certain foundations which can serve as a guiding axis for the future development of the block, adapting itself to the socioeconomic and cultural needs of a specific historical moment of a population. It is for this reason that the project establishes a defined base of density in its first phase; however, its monolithic and voluminous condition is not a symbol of rigidity, but on the contrary, it contains and enables its expansion both on the vertical and horizontal axes. Progress is then a reflection of the human being and of his built environment.

Ondřej Sliš

Jonáš Pechar

foto Apolena Typltová