Paperného kniha vzbudila značný rozruch už v době, kdy ji autor coby dizertaci odevzdal v moskevském Institutu teorie a historie architektury (1979). Práce věnovaná architektuře stalinské epochy, byla natolik výbušnou, že Paperného donutila k emigraci.
Výjimečnost knihy spočívá v tom, že není pouze strohým popisem stalinské architektury, nýbrž smělým pokusem o její interpretaci v dobovém kontextu společenském, uměleckém a samozřejmě i občanském a politickém. V nejcennějších pasážích pak Papernyj nabízí neotřelý výklad paradoxního a nečekaného posunu od avantgardy a experimentálního pojetí architektury v rámci prvních let existence sovětského státu ke klasicizujícím monumentálním formám období vrcholného období Stalinovy diktatury. Navíc je kniha svého druhu průvodcem po dějinách moskevské architektury, včetně bohatého obrazového doprovodu, shromážděného autorem v rámci bádání. Základní tezí Paperného knihy je, že jakákoli kultura je v průběhu svých dějin charakterizována neustálým pohybem mezi kulturou 1 a kulturou 2, které jsou ve vzájemném protikladu. Kulturu 1 definuje na základě rovnoměrného horizontálního rozmístění hodnot, zatímco pro kulturu 2 je podle něj typické, že tyto hodnoty přemísťuje z periferie do centra a vytváří pomyslnou, přesně hierarchizovanou vertikálu. Z ruského originálu přeložil Alexandr Jeništa. Grafický design Marek Jodas. V koedici s Arbor vitae.
……………………………………………
Vladimir Papernyj (*1944 v Moskvě), kulturolog a historik architektury, věnoval obsah své dizertační práce stalinské architektuře. Papernyj byl následně nucen v roce 1981 emigrovat do USA, kde byla tato práce vydána pod názvem Kuľtura dva. V Rusku vyšla až v roce 1996 a náklad byl ihned rozebrán.
