V roce 2021 byla Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění udělena Adéle Matasové. Emeritní profesorka UMPRUM byla oceněna za celoživotní uměleckou a pedagogickou činnost, především pak za vliv na etablování intermediálních přístupů na české umělecké scéně. Adéla Matasová na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze působila 13 let. Na Katedře volného umění se zasloužila o prohloubení zájmu o konceptuální a intermediální tvorbu. Právě z tohoto důvodu UMPRUM podpořila její nominaci na toto významné ocenění.
Na české umělecké scéně není mnoho osobností, jejichž dílo by se více než půlstoletí vyvíjelo tak zajímavým, komplexním a odvážným způsobem, jako je tomu v případě profesorky Adély Matasové (1940). Při zpětném pohledu zaujme šíře jejího díla – vystudovanou malířku od počátku zajímaly prostorové vztahy a jejich proměnlivost v čase, monumentalita, materiální taktilita a dialog mezi rukodělností a technologiemi stejně jako mezi obrazem a zvukem. V jejím portfoliu tak figurují především objektové (galerijní i landartové) instalace, které mají často kinetický, interaktivní a multimediální charakter, ale rovněž manipulované fotografie a videoinstalace. Právě v práci s pohyblivým obrazem Adéla Matasová v poslední době skvěle zúročuje svůj zájem o mimoumělecké oblasti – o nová média a přírodní vědy. Výstižně tuto fasetu práce Adély Matasové popsala historička umění, emeritní kurátorka Brooklyn Museum of Art a znalkyně autorčina díla Charlotta Kotíková: „Umělkyně se snaží zmírnit neprůstupnou temnotu univerza a v její nedávné tvorbě se silně projevuje zanícená snaha porozumět jistým fyzikálním procesům: v ní odpovídá na soudobé vědecké objevy a pozoruhodným způsobem napomáhá tomu, aby se tyto objevy staly součástí našeho kolektivního vědomí.“
Nejde však jen o uměleckou tvorbu Adély Matasové, ale rovněž o její letitou pedagogickou práci na vysokých uměleckých školách. V období 1990–2003 zastávala místo profesorky na Katedře volného umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze – zde vedla Ateliér textilu a alternativních technik, který byl v roce 1996 přejmenován na Ateliér konceptuální a intermediální tvorby. V roce 2000 přijala místo hostující profesorky na Katedře umění na University of Colorado v americkém Boulderu. Mezi lety 2004–2005 byla prorektorkou pro uměleckou činnost na Literární akademii soukromé vysoké školy Josefa Škvoreckého. Následně působila na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni jako vedoucí oboru Intermediální a prostorová tvorba, po transformaci Ústavu na Fakultu umění a designu vedla ateliér Nových médií.
Jako pedagožka Adéla Matasová vždy dbala na to, aby se studentky a studenti neuzavírali v mikrosvětě svých ateliérů, školy nebo lokální umělecké scény. Dobrá orientace v současném českém a zahraničním umění, otevřenost kulturním odlišnostem, ale také bezprostřední kontakt se světem, bylo to, co se od počátku snažila prosazovat. Verbální a rétorické a interpersonální dovednosti, schopnost argumentovat, kritické myšlení a vzdělanost vnímala jako nedílnou součást umělecké osobnosti – jako nenahraditelný „pandán“ výtvarnému cítění, řemeslné zručnosti, představivosti či touhy po inovaci.
Adéla Matasová vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru monumentální malby u prof. Vladimíra Sychry. Na základě stipendia UNESCO byla v roce 1968 na dvouměsíčním pobytu ve Francii a v témže roce vystavovala na ART 17 v Basileji. I když byly její mezinárodní aktivity logicky utlumeny po invazi vojsk Varšavské smlouvy, udržovala nadále vztahy s některými západními umělci, kurátory a teoretiky. Ještě před pádem komunistického režimu se její práce objevily na veletrhu současného umění CIAE v Chicagu (1987) – po roce 1989 se pak Adéla Matasová organicky integrovala do mezinárodních uměleckých struktur. Její práce byla zhodnocena jak na výstavách (včetně Conceptual Connections – Central European Art, Forum+ Gallery, Chicago, 2003; Color of Space, Forum+ Gallery, Chicago, 2003; Techno-sublime, Colorado University Art Museum, 2005 aj.), tak v odborných publikacích (např. Jutta Feddersen, Soft Sculpture and Beyond, G+B Arts International 1993). Nejvýznamnějším zahraničním oceněním její umělecké práce byla samostatná výstava Hidden Images (Skryté podoby) v Muzeu současného umění v Denveru (Colorado, USA) v roce 2004.
Adéla Matasová samozřejmě po celou svou profesní dráhu zůstává nejaktivnější na domácí umělecké scéně. Kromě desítek kolektivních výstav během posledních dvaceti let uspořádala pět autorských přehlídek: Fiktivní projekty (Galerie Václava Špály, Praha, 2001), Meziprostory (Galerie Montanelli, Praha, 2005), Mluv ke mně (Museum Kampa, 2008), Pravděpodobnost (Galerie Klatovy – Zámek Klenová, 2012) a Nekonečná konvergence (Dům umění, Ústí n. Labem, 2019). Důležitá byla rovněž trojice výstav, které Adéla Matasová připravila se svými studenty a které nejvýmluvněji dokumentují úspěchy její pedagogické činnosti: Zóna v pohybu (DOX, Praha, 2014), Teorie chlupatého míče (Galerie U bílého jednorožce, Klatovy, 2016) a Nenávratný posun (Dům umění, Brno, 2016–2017).
text: Martina Pachmanová
Zdroj fotografií: http://www.matasova.net/
