13. 11. 2026 od 10 hodin
Technologické centrum UMPRUM, Mikulandská 134/5, Praha 1, 3. patro, kino
Katedra teorie a dějin umění UMPRUM připravila neformální setkání k symbolickému připomenutí stati Mileny Lamarové „Naštěstí všichni zahyneme dne 13. listopadu 2026 smrtí zadušením“ publikované v roce 1968 v časopise Výtvarná práce. Akce se koná za přítomnosti Martiny Pachmanové, Kamily S. Huptychové a dalších osobností, které se s Milenou Lamarovou setkávali v profesním i osobním životě nebo se jejímu odkazu věnovali ve své výzkumné práci.
Milena Lamarová si ve svém apokalypticky nazvaném textu klade zdánlivě jednoduchou otázku: kolik prostoru člověk vlastně potřebuje k životu? Navázala tím na úvahy meziválečné avantgardy i na živé debaty z konce 50. let, které vyvolal vládní plán na výstavbu 1,2 milionu nových bytů a s ním spojená témata moderního bydlení a fungování domácnosti. Na rozdíl od tehdy adorovaného vzorce masové sídlištní výstavby, který stavěl na kolektivním životě a snažil se lidský život vecpat do jedné univerzální šablony, však Lamarová zdůrazňovala individualitu. Byla přesvědčená, že člověku nelze shora diktovat, jak má žít. Jak sama napsala: „Nejde (…) jen o střetávání hmot – lidská těla, zdi, nábytek,“ psala, „nejde jen o střetávání provozních akcí – jídlo, spaní, odpočinek, učení, zábava – ale jde o boj představ, pocitů a vztahů.
Milenu Lamarovou je možné považovat za průkopnickou osobnost české teorie designu. Její činnost je nedílně spjata s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, kde působila od roku 1970 po 36 let, stejně tak jako s řadou periodik, ve kterých působila jako redaktorka nebo šéfredaktorka. Svou neúnavnou výstavní i publikační prací klíčově zasloužila o to, že design dnes chápeme jako plnohodnotnou součást českých dějin umění. Nahlížela na něj v širokých souvislostech. Více například v medailonku na webu zenyvarchitekture.cz
K dispozici bude čaj, káva a drobné občerstvení.
