2. 9. 2025 – 3. 10. 2025
dernisáž: 3. 10. 2025, 19:00
(tentokrát bez vernisáže)
Galerie NIKA, Vestibul metra B, Karlovo náměstí, výstup Palackého náměstí, Praha 2
Kde umělecké dílo začíná a kde končí? A co do procesu tvorby vnáší vztah náhody a materiálnosti? Výstava studentky ateliéru Volné umění II Hany Marhounové a studenta ateliéru Volné umění III, který vystupuje pod uměleckým jménem tar.into, je fluidním projektem utvářejícím se v průběhu celého měsíce. Pracuje s kritikou klasického výtvarného provozu a táže se po možnostech vyjádření ideje vítězství.
Galerie Nika se prostřednictvím každodenního zásahu umělecké dvojice stává organicky se rozvíjejícím prostředím, v němž se deformuje motiv progresu jakožto jasně ohraničeného vývoje. Vše se odehrává v neustálém, cyklickém procesu – podobně jako nikdy nekončící, neurotický pohyb v metru.
Tato strategie však není jen formou institucionální kritiky, ale vychází také z koncepce tzv. otevřené materiality. Substance a fyzikální vlastnosti užitých materiálů (sádra, písek, peří, včelí vosk a další) nejsou pouhým prostředkem k mimetickému ztvárnění skutečnosti, potažmo napodobováním kulturních kódů cirkulujících v symbolickém řádu společnosti – mají vlastní (estetickou) agenci. Postava umělcx, stejně tvárná a neukončená jako jejich dílo, se stává zprostředkovatelem otevřené materiality, která se aktualizuje v prostoru galerie, reorganizujíc její vazby na symbolický řád.
V ideové rovině se instalace navrací k jednomu z tradičních témat dějin výtvarné kultury – vítězství – a nově jej promýšlí v kontextu současných reálií. Touha postihnout vítězství se však nemanifestuje ve formě jejího doslovného zobrazení; neústí v alegorický výjev, nebo jiné figurální, žánrové zobrazení událostí vedoucích k triumfálnímu vítězství panovníka, národa či ideologie. Dílo rovněž netouží být ani součástí příběhu o triumfálním vítězství uměleckého směru či poetiky – dost bylo triumfů avantgardy, realismu, konzumu či kýče. A v neposlední řadě i samotná výstava není jenom triumfálním zakončením bytí uměleckého díla, ale zůstává otevřeným procesem, který odmítá proměnit dílo ve fetiš sloužící k oslavě autora či instituce. V tomto důsledku idea vítězství přestává být jednoznačná, rozkládá se v plynutí díla – v touze po vyjádření triumfu vzniká trhlina, ve které se ukazuje, že význam nikdy není definitivní.
Výstavu lze navštívit v průběhu celého měsíce – možná se tak stanete svědky zrodu, procesu či rozkladu samotného vítězství.
Plánovaná dernisáž nepředstavuje definitivní konec výstavy, ale je určitým přerodem – metamorfózou, která umožní dílu existovat v jiné, více abstraktní podobě.
